Písně z lesů a opuštěných kostelů. Mladý písničkář se trefil do pandemické doby

Karel Veselý Karel Veselý
1. 10. 2020 17:30
Český písničkář, který si říká Člověk krve, debutuje povedeným albem. Ožívají na něm příběhy z tajuplné krajiny s pohnutou historií.
Student teologie Jan Senft alias Člověk krve dobrovolničí v kostele, s kytarou objíždí festivaly a spí pod širákem.
Student teologie Jan Senft alias Člověk krve dobrovolničí v kostele, s kytarou objíždí festivaly a spí pod širákem. | Foto: Divnosti

"Považuji se za trampa," říká šestadvacetiletý Jan Senft alias Člověk krve, který si koupil "tele", to znamená klasický trampský batoh z hovězí kůže. "S přítelkyní chodíme po Čechách, spíme venku a objevujeme nové krajiny nebo místa. A když se vrátím z trampu, vznikají z toho písničky."

Ty teď naplnily jeho debutové album V kuchyni, které vyšlo začátkem září. Poeticky zabarvené příběhy se odehrávají v autorově rodném kraji kolem Stříbrné Skalice ležící v Posázaví.

Jsou to písně z lesů, kopců, vlaků, záměstských ruin a postapokalyptických penzionů. Někdy v nich figurují lidé, kteří se milují i nenávidí, v hlavní roli je ale nakonec vždy krajina prodchnutá zvláštní magií.

Místa s tajemstvím, strach z šera i duchové minulosti, jež odmítají zmizet. Písně jsou plné naděje, nad lidským hemžením vždy dohlíží bůh a smrt, která jako jediná měří všem spravedlivě. "Z podlahy se natahují ruce vojáků a dětí / Stromy se zahalily suknem, když jejich duše letí / Oči tě pozorují skrze neprostupné stěny / Opilý Oto chodí zdí, je sto let mrtvý a je němý," zpívá Senft.

"Jsou to příběhy často vyčtené z kronik, některé jsou moje nebo mi je někdo vyprávěl," doplňuje hudebník, jehož texty si posluchač nesplete. Často se v nich objevují stará česká slova jako "makulář", "kontryhel" nebo "verpa", kterým možná současník bez slovníku neporozumí. Senft má poetický a košatý jazyk, nikdy ale nesklouzává do samoúčelnosti.

"Čtu rád knížky ve staré češtině. Skrze slovo se vracím do minulosti, můžeme tak uchopit přemýšlení lidí té doby. Když pak čteš takovou literaturu, vetkává se ti to do hlavy a do snů, a když jdu v příšeří krajinou, tak se mi zjevují ty obrazy," vysvětluje.

Druhý singl z alba se jmenuje Penzion na věčnosti. | Video: Divnosti

Na písničkářské scéně se pohybuje už šest let, ať sám, nebo se skupinou Lidé krve. Zatím ale zveřejnil jen EP nazvané Krajinou koster. V roce 2015 ho nahrál s producentem Tomášem Tkáčem, který si jej všiml na serveru Soundcloud a EP mu vydal coby první položku svého čerstvě založeného labelu Divnosti. Tam kromě Tkáčových skupin jako Pris nebo Něco něco dále patří Neřvi mi do ucha nebo Ima Teva.

"Libí se mi, jak stojí mimo úplně všechny současné trendy a hudební tendence, přitom je ale schopný hovořit aktuální a naléhavou řečí," říká Tkáč o Senftovi. "Zároveň stojí pevně ukotvený v nějaké velmi silné, až podvědomě otištěné písničkářské tradici, která tady má silné zázemí, ale nezní jako revival nebo parodie sebe sama."

Jan Senft alias Člověk krve.
Jan Senft alias Člověk krve. | Foto: Divnosti

Původně na kost odřené písně Tkáč se Senftem obalili bohatším aranžmá - na desce hrají například kytarista Jakub Šimanský nebo bubeník Filip Tománek.

Díky zvuku celé kapely má teď Člověk krve blíže ke skupinám jako Bratři Orffové a Květy. Sám se ale řadí spíš do tradice českého folku a zmiňuje Vlastu Třešňáka, Oldřicha Janotu nebo Petra Linharta. Se dvěma posledně jmenovanými má ostatně společný i duchovní rozměr hudby - Senft je věřící a studuje Husitskou teologickou fakultu. "Víra se v mé hudbě určitě odráží, ale není tam nijak plánovitě," říká.

Za křesťanského písničkáře se nepovažuje, je mu však sympatická komunita hudebníků hrajících v kostelích nebo na poutních místech. Všichni jsou ale nejméně o dvě generace starší. Žádné vrstevníky pohybující se v podobném proudu kolem sebe Senft nevidí.

Nejraději hraje na menších festivalech, dosud hlavně těch, na které ho zvali kolegové z této komunity. Letošní léto už ale s kytarou objížděl i větší akce. "Jsem rád za lidi, kteří poslouchají. Nedávno jsem byl na festivalu, kde na mě přišli dva lidi. Jeden pán mě už znal, vzal si židli, sedl si přede mě a to mi stačilo."

Doma ve Stříbrné Skalici je Jan Senft členem spolku, který se stará o místní kostely a s rodinou se podílel i na opravě varhan v kostele svatého Jana Nepomuckého. Jejich zvuk zní v jedné písni debutové desky. "Je to takový malý domácí kostel, který je přímo nad naším domem. Desku jsem natáčel v Praze, Tomáš ale přišel s tím mít na ní nějaké zvuky z mého kraje a mě hned napadly tyhle varhany, na které v několika písních hraje Eliška Kudelásková," vysvětluje.

Album ohlásil vloni v listopadu chytlavým titulním singlem V kuchyni, který v kostce ukazuje Senftův výjimečný dar napsat skvěle gradující skladbu s klenutou melodií.

Titulní singl V kuchyni několikrát vyhrál hitparádu Velká sedma. | Video: Divnosti

Slogan z refrénu ("Sedim v kuchyni a je mi dobře / daleko vod vohně a kouře / páry tonou údolím / káva hřeje, nic mě nebolí") vznikl, když s přítelkyní dobrovolničili na kostele v Mariánských Skokách, opuštěné vesnici na Karlovarsku, která kdysi bývala jedním z nejslavnějších mariánských poutních míst v Čechách.

O obnovu kostela se zde stará parta kolem písničkáře Petra Linharta. "Bylo krásné ráno, vařil jsem si v sakristii kafe a byl jsem tam v naprostém klidu. Člověk si v takových chvílí uvědomí, že není kam spěchat," vzpomíná Senft. Také idylka V kuchyni ale končí mementem mori v poslední sloce: "A ty jsi za kostelem nahá / zkřehlá ranní rosou / už si po nás sahá / nabroušenou kosou. / Páry tonou údolím / a nad přehradou / vřískaj sokoli."

Píseň se chytla v alternativních rozhlasových stanicích a Člověk krve s ní několikrát vyhrál hitparádu Velká sedma, vysílanou na Radiu 1. Nejspíš i díky tomu vloni na crowdfundingovém portálu Hithit vybral téměř 52 tisíc korun na natočení desky. Mezi slibovanými odměnami byl i trampský výlet po místech spojených s písničkami.

Obal alba V kuchyni.
Obal alba V kuchyni. | Foto: Divnosti

"Jsem překvapený, že jsem desku vůbec dotáhl do konce. Určitě to bylo i díky lidem, kteří se na ní podíleli a pomáhali mi," říká Senft.

Věci potřebuje dělat pomalu. "Proto tak rád chodím ven, protože tam je člověk svobodný a nikam nemusí spěchat," vysvětluje, jak jeho písně vznikají pomalu. Klidně je tedy možné, že další deska dlouho nevyjde.

Album V kuchyni se skvěle trefilo do pandemické doby, která lidi nutí místo výletů do ciziny objevovat místa za našimi domy, jaká jsme dřív opomíjeli. A nacházet v nich kouzlo.

Člověk krve: V kuchyni

Divnosti 2020

 

Právě se děje

Další zprávy