Pankáč Tim Eriksen veze do Ostravy duchovní hudbu

Michal Pařízek
12. 7. 2008 9:00
Na Colours zazní americké před-gospelové písně
Foto: Daniel Corrigen

Rozhovor - Jednou z utajených hvězd letošního ročníku Colours of Ostrava je americký písničkář Tim Eriksen. Pankáč hrající na banjo vystoupí na kostelní scéně s programem Sacred Harp - nazvaným se podle stejnojmenné sbírky folklorních písní z roku 1844.

Songy z dob staré Ameriky před občanskou válkou  zazněly i ve filmu Návrat do Cold Mountain. S láskou a smrtí v hlavní roli mají řádně temnou atmosféru a s Eriksenem i velmi sugestivní podání.

Písničkář s nimi vystoupí i na festivalu Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou,  dokonce i na Portě.

Hodně lidí u nás považuje za největší americkou hudební tradici blues nebo country. O co jde v písních Sacred Harp?
Texty písní Sacred Harp jsou samozřejmě duchovní, ačkoli význam té hudby je také velmi často ve zvuku nebo sociální zkušenosti zpěvu. Hodně lidí doposud o této hudbě pořádně neví -  včetně USA. Ale když ji slyší, často pocítí něco jako chybějící pouto nebo spojovník v naší hudbě  -  a najednou přijdou na to, odkud se vzalo mnoho dalších, často daleko známějších stylů.

Foto: Daniel Corrigen

Hrával jsi hard core i punk. Kdy se to obrátilo a začal ses zajímat o Sacred Harp a duchovní hudbu vůbec?
Počkej, já pořád hraju punk! Jen na něj teď nemám tolik času. Tradiční hudba mě zajímala vždycky a začal jsem s ní ve stejnou dobu jako s punkem; někdy kolem roku 1980. S písněmi Sacred Harp je to podobné, jen jsem je začal zpívat až o několik let později.

Dnes slaví americká tradiční hudba velké úspěchy po celém světě. Také díky soundtrackům a filmům na kterých ses podílel. Čím si vysvětluješ, že se o ní najednou zajímá tolik lidí?
Je tam prostě spousta skvělé hudby, jen byla dlouho skrytá. Hlavně je ale pořád aktuální - což je myslím podstatou toho zájmu. Možná je tou pravou otázkou, jak mohla tak skvělá hudba zůstat tak dlouho skrytá, nemyslíš? Tyhle věci ale přicházejí samozřejmě vždycky v cyklech - hodně lidí, co dnes drnká na banjo, by před pár lety hrálo na něco jiného.

Skupiny jako The White Stripes a mnoho dalších  - například Bonnie 'Prince' Billy - dnes hrají hudbu, která z americké tradice hojně čerpá. Je to podle Tebe nový začátek, přirozená cesta?
Myslím, že je to naprosto běžné. Viděl jsem, jak se to všechno rozvíjí v posledních dekádách, a cítil jsem, že je to nevyhnutelné.

Tim Eriksen - Amazing Grace

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

Loni jsi obnovil skupinu Cornelia's Dad. Děje se s ní něco nového?
Jasně, právě dokončujeme živé dvojalbum. Jedna deska akustická, druhá elektrická. Nevím přesně, kdy vyjde, ale doufám že ještě letos. Kromě toho chystám ještě album se symfonickým orchestrem a také živou jazzovou desku  Omarem Sosou, které jsme nahráli v klubu Blue Note v New Yorku. Letos je divný rok, hodně produktivní.

Prý se zajímáš i o balkánskou a indickou hudbu. Co Tě na ní tak přitahuje? Ty kořeny jsou přece úplně jinde, přestože jde z velké části o duchovní záležitosti stejně jako písně Sacred Harp.
Zamiloval jsem se do indické hudby, když mi bylo asi šestnáct, ale dlouho jsem se tomu pokoušel odolávat, protože mi to asociovalo hippies. A já byl tehdy fakt pankáč, chápeš! Jo bylo to povrchní, dneska už to vím. Ale někdy v roce 1984 jsem ji začal studovat, mám z ní dokonce nějaký diplom. S bosenskou hudbou jsem se seznámil později skrze svou manželku. Mám rád celou škálu balkánské hudby, i tradiční městskou, dokonce i jejich rock. Na území bývalé Jugoslávie je hodně dobré hudby. 

Foto: Daniel Corrigan

Za jednoho z největších amerických muzikologů je považován Alan Lomax. Využíval jsi při pátráních po původních písních jeho archivy?
Samozřejmě. Lomax byl opravdu komplexní a nepominutelnou figurou. Myslím, že některé jeho názory byly dost hrozné, ale udělal obrovské množství práce pro americkou hudbu. Občas se k tehdejším hudebníkům choval velmi špatně, zároveň jim hodně pomáhal v jejich kariérách.

Vyučuješ hudbu na několika univerzitách. Jaká je první věta, kterou svým studentem říkáš?
Ještě předtím, než jim řeknu Ahoj, tak si vždycky zazpíváme. Nějakou odrhovačku, nic zvláštního, ale zabroukáme si společně.

Stejně: jak se to vůbec přihodí, že bývalý pankáč je najednou univerzitním profesorem, který vyučuje hudbu? Vypadá to trochu, jako kdybys byl jedním z hrdinů Tvých písní.
To je vtipné! Ale vlastně si myslím, že jsem byl mnohem užitečnější jako student než jako učitel. Na hudbě mě zajímá mnohem víc,  než jen jak zní. Chci vždy vědět víc, a baví mě pomáhat lidem uspokojit jejich zvědavost nebo v nich tu zvědavost vzbudit, pokud jí ještě nemají.

A učíš je punkerství?
Některé věci okolo punkové scény, ve které jsem věřil, mi dnes už přijdou trochu hloupé. Ale jsou tam jiné, kterým opravdu dodnes věřím. Nalézám ve výuce druhých dobrou cestu k životu podle některých z těchto hodnot - vyzývají mne a studenty přemýšlet o světě daleko hlouběji, jednat vědomě, učit se lépe naslouchat, dělat intenzivní a krásnou hudbu. To jsou důležité věci.

 

Právě se děje

Další zprávy