Oscary? Nejraděj vzpomínám na hraní Falling Slowly

ves, krk
7. 5. 2011 19:47
Markéta Irglová vyráží na sólové turné po Česku
Foto: Aktuálně.cz

Rozhovor - Žádný český muzikant se v posledních dvou dekádách nedočkal takového úspěchu ve světě jako Markéta Irglová. Díky autorské spolupráci s Glenem Hansardem z irských Frames si zpěvačka z Valašského Meziříčí před dvěma lety sáhla na až Oscara za nejlepší filmovou píseň a získala dvě nominace na Grammy. Po partnerském rozchodu s Hansardem se třiadvacetiletá písničkářka vydává na sólovou dráhu s albem Anar, které vyjde v srpnu.

Nový materiál představí zpěvačka na turné po České republice, které startuje v pondělí v Brně. Po pěti dalších štacích (v Olomouci, Valašském Meziříčí, Českých Budějovicích, Milevsku a Trutnově) ukončí šňůru dva pražské koncerty 15. a 16. května. S novým materiálem bude mít Irglová šanci dokázat, že byla Hansardovi v projektu The Swell Season rovnocennou partnerkou.

Ještě trochu naladíme
Ještě trochu naladíme | Foto: Ludvík Hradilek

K úspěchu jejich nekomplikovaných písní výrazně přispěl nízkorozpočtový muzikál Once. Filmový příběh romantické lásky pouličního muzikanta a dívky z východní Evropy, v němž zazněla zlatou sošku oceněná balada Falling Slowly, nakonec přerostl do reálného světa. A pak se dostal až do popkulturního pantheonu, když ho zaznamenal a podle tradice mírně zparodoval seriál Simpsonovi. Konec romance, kterou svět sledoval v přímém přenosu, mapuje aktuální dokument The Swell Season, který měl premiéru na festivalu Tribeca.

Sólovou desku písničkářka nahrála na klavír. "Za posledních dvanáct měsíců jsem napsala víc písní než za všechny roky předešlé," říká. "Deska vznikala v několika fázích počátkem prosince minulého roku až do konce minulého měsíce. Snažila jsem se, aby výsledek byl co možná nejpestřejší. Zatímco mé dřívější věci jsou hodně melancholické, Anar je vesměs pozitivní, byť témata písní nejsou nutně lehká," dodává.

Sólový materiál víc zapadá do kontextu současného amerického písničkářství reprezentovaného jmény jako Iron & Wine nebo Bonnie Prince Billy… Byl to záměr, nebo jen logický důsledek pobytu v USA?
Záměr to nebyl, ale určitě na mě pobyt ve Státech a místní hudební scéna vliv měli a mají. Oba zmiňovaní písničkáři se mi hodně líbí a lichotí mi, když mě k nim přirovnáváte, ale nikdy se nesnažím napodobovat ničí tvorbu. Můj hlavní záměr je neopakovat se, nacházet nové způsoby sebevyjádření, jít hlouběji a být věrná sama sobě. Je důležité vstřebávat lekce a poznatky a snažit poznávat sebe sama ve všech proměnách, kterými člověk prochází.

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

Jak vás tedy proměnila spolupráce a pobyt v Americe?
Při spolupráci s jinými muzikanty, než byl jen Glen, se mi rozšířily obzory. Pomohlo mi to uvědomit si své plusy i mínusy, v čem jsem dobrá a kde je třeba zapracovat. Hlavně jsem si uvědomila, že opravdu miluju hudbu, a chci v ní pokračovat, ať už sólo či ve spolupráci s někým jiným.

Jak funguje vašima očima nezávislá scéna v USA? Určitě je to dáno i velikostí země a tedy publika, ale pohledem zvenku každopádně působí jako sebevědomá, životaschopná a nejen hudební alternativa ke "střednímu proudu".
Souhlasím. Nezávislá scéna je soustředěna kolem větších mest, jako je Chicago či New York. V nich sídlí početné komunity muzikantu, mnozí z nich mají přes den normální práci a doma rodiny. K té komunitě patří i rozhlasové stanice, které hudbu podporují, publikum a nezávislé společnosti, ačkoliv dnes si už hodně muzikantů vydává desky samo. Myslím, že nejdůležitější motivací pro nezávislého muzikanta je právě tato komunita.

Foto: Aktuálně.cz

Proč jste si vybrala pro svůj debut nezávislou značku ANTI dříve hodně spojovanou s punkem? Neměla jste nabídky na přestup k velkému labelu? Nebo by to byla pro vás mimo jiné po proslovu na Oscarech "zrada" nezávislému sektoru?
To ne. Já se na velké labely a nezávislý sektor nedívám jako na nepřátele. Každý má co nabídnout a záleží na muzikantovi, co mu sedí víc. Anti vydalo předloňskou desku Swell Season Strict Joy a předtím několik desek The Frames. Když se dozvěděli, že natáčím desku, chtěli si ji poslechnout a následně projevili zájem o vydání. Já jsem byla štěstím bez sebe a souhlasila.

V posledních pěti letech jste žila střídavě v Čechách, Irsku a teď také v New Yorku. Které místo je pro vás domov?Všechny tři. Teď navíc i trochu Chicago, kde mám silné zázemí a přátelé. Za roky všeho toho cestování a stěhování jsem se naučila nosit si domov všude s sebou. Dokážu se cítit doma i v autobuse, ve kterém jezdíme po světě, nebo v šatně divadla, kde hrajeme. Domov pro mě neznamená tak úplně zeměpisné místo a adresu, nýbrž lidí, kteří mě k místu pojí - rodina a přátelé. Pokrevní rodinu mám v Češku, ale i v Irsku - a v New Yorku mám teď rodinu, se kterou jsem vázaná duší, když ne krví.

Nechala jste se ostříhat, to bývá vysvětlováno jako symbol radikální změny. Co se víc změnilo, vaše hudba - nebo vy sama?

Oscar 2008: Glen Hansard a Markéta Irglová
Oscar 2008: Glen Hansard a Markéta Irglová | Foto: Reuters

Já sama a tedy ve výsledku i má hudba. Jsem šťastnější a spokojenější než kdy jindy, má hudba je pozitivnější, a o pár uplynulých roků mého života a nové zkušenosti moudřejší. Nezměnila jsem styl hudby, ale náhled na svět, a tedy objevila nový způsob sebevyjadřování. Ostříhané vlasy jsou symbol nově nabyté svobody, tedy svobody od minulosti. Nechala jsem plavat to, co mi už dál nesloužilo, utkvělé představy, které už neplatily. Ustřižením vlasů jsem jakoby začala nanovo.

Když jsme u té minulosti, jaký materiál budete hrát na svém českém turné?
Ze staršího materiálu budu hrát ty písně z desek Swell Season, kde zpívám první hlas. Například I Have Loved You Wrong, Alone Apart či If You Want Me. Většina mého repertoáru ale budou písně nové.

Bude vaše spolupráce s Glenem Hansardem nějak pokračovat? Nebo jste jen dotáhli (či dotáhnete) turné?
Pokračovat bude. Momentálně a v blízké budoucnosti nejsou naplánované žádné koncerty Swell Season, ale hned zítra jdu například do studia v New Yorku, kde Glen nahrává sólovou desku a poprosil mě o nazpívání vokálů. Podle mě se k bližší spolupráci dříve či později vrátíme, ale za jiných podmínek, v jiném kontextu a s jiným přístupem.

Foto: Aktuálně.cz

Velká očekávání provázela dokument The Swell Season, který měl premiéru na festivalu Tribeca. Nemáte strach, že fanouškům prozradí víc, než sama chcete?
Ani ne. Já jsem vesměs člověk otevřený, nesnažím se toho moc skrývat nebo lidem nalhávat. Pokaždé, když zpívám své písničky lidem, tak odhaluji tu nejniternější stránku sama sebe. Dělím se s lidmi o své slasti i strasti, chmury a radosti. V době natáčení dokumentu jsem byla dost ztracená a smutná. Dnes zpětně sama sebe nepoznávám, což beru spíše jako pozitivní věc. Za dobu od uplynutí natáčení jsem se změnila, jsem šťastná a spokojena, mám větší představu o tom, kým jsem a co chci. A to jen díky tomu, čím jsem si prošla. Proto taky nelituji chyb a chmurných nálad. Kdyby člověk nechyboval, nic by se nenaučil; bez chmur by nevěděl, jakým bohatstvím je skutečné štěstí.

Jak se podle vás dokument povedl?
To nemůžu posoudit, protože mi chybí odstup. Byla jsem si vědomá, že výsledek bude velmi intimní. Filmaře jsme pustili do našeho soukromí, výsledek nemohl být jiný. Já jsem souhlasila s přítomnosti kamer, ale na vzniku žádný jiný podíl nemám a nikdy jsem mít nechtěla.

Foto: Aktuálně.cz

Celý dokument jde víceméně mimo mě, i když to zní asi zvláštně. Pro mě je to minulost a já mám plně ruce s věcmi, které se dějí teď. Na ohlížení přes rameno nemám čas. Pokud je dokument pro někoho zajímavý na podívání, je to fajn. Pro mě ale momentálně nic neznamená; ani v dobrém, ani ve špatném.

Nikdo nepochybuje, že příběh filmu Once, resp. váš vztah nebyly hrané. Ale přece jen se z obojího díky mediálním zesilovačům stala jakási romance v přímém přenosu. Jak se to podle vás podílelo na úspěchu Swell Season a jak to s odstupem vnímáte?
To asi nedokážu posoudit. Já sama doufám, že je to hudbou i trochu romantickým příběhem, se kterým se mnoho lidí dokáže snadno ztotožnit. Řekla bych ale, že kdyby se lidem nelíbila v prvé řadě hudba, asi by ta bublina kolem nás splaskla brzy po jejím nafouknutí. Popularita takového rázu většinou nemá dlouhé trvání.

A co vám zbylo v paměti z Oscarů?
Všechno. Nejraději vzpomínám na moment, kdy jsme hráli Falling Slowly na pódiu Kodak Theater i na přebírání sošky. V paměti ale mám i ranní přípravu na slavnostní večer s rodinami, oslavu po předávání i to obrovské štěstí, které jsem v sobě celý den nesla. Vzpomínám na ten pocit, že se naše tvrdá práce zúročila, i na krásné šaty, které jsem měla ten večer na sobě.

 

Právě se děje

před 42 minutami

Při sebevražedném atentátu v Afghánistánu zemřelo dvacet lidí. Exploze vážně poničila nemocnici

Nejméně 20 lidí zemřelo ve čtvrtek při sebevražedném atentátu v afghánském městě Kalát, které je správním střediskem provincie Zábul na jihu země. Dalších přibližně 90 lidí utrpělo zranění, informuje agentura AP s odvoláním na místní úřady. K útoku se přihlásilo militantní hnutí Tálibán. Při explozi nákladního auta s výbušninami byla vážně poničena kalátská nemocnice. Podle Tálibánu byla cílem útoku budova patřící vládní zpravodajské službě. Agentura AP připomíná, že Afghánistán zažívá útoky ze strany Tálibánu od krachu mírových jednání se Spojenými státy téměř každý den.

Další zprávy