reklama
 
 

Nový Larsson se nekoná. Skvělá drsná detektivka ano

8. 8. 2011
Foto: Arvid Stridh
Druhý vstup na český trh se Jo Nesbømu vydařil
Doporučujeme

Recenze - Zdá se, že kterýkoli skandinávský autor detektivního románu, jehož kniha se objeví na pultech českých knihkupectví, se minimálně ještě dalších pár let neobejde bez nálepky „nový Stieg Larsson“.  I když nakrásně začal publikovat o sedm let dříve, jako je tomu v případě bývalého makléře a současného hudebníka a spisovatele Jo Nesbøho, autora knihy Nemesis, která česky vyšla v Knize Zlín.

Že se kniha už od dubna (!) drží na prvních místech žebříčků prodejnosti nicméně naznačuje, že by mohlo jít o něco víc než o zoufalou snahu nakladatelů vyždímat co nejvíc z Larssonovy mrtvoly. Podívejme se tedy Nesbømu (nejen) na tu jeho Nemesis.

Odlišný přístup

Nemesis je čtvrtou knihou ze zatím devítidílné série detektivek s hlavním hrdinou Harrym Holem. Důvod, proč Kniha Zlín nevydává sérii chronologicky, je prostý. Nesbøho u nás jako první objevilo nakladatelství MOBA, které v edici Severská krimi vydalo před pár lety první a třetí díl série – Netopýří muž a Červenka nese smrt. 

Nakladatelství prozatím vlastní práva na první tři knihy série; bohužel. Diametrálně rozdílný přístup ukazuje, jak důležitou roli hraje nakladatel při případném úspěchu knihy. MOBA dávala už podobou knih najevo, že pro ně jde o klasické spotřební čtivo, které kdesi na severu vyrábí v podstatě nedůležití autoři jako na běžícím pásu. To potvrdili i volbou překladu z jiného než původního jazyka (konkrétně z němčiny) - který podle „očitých svědků“ neoplýval právě vysokou kvalitou.

Není tedy divu, že si čeští čtenáři Nesbøho pořádně všimli až při jeho druhém vstupu na zdejší trh. Kniha Zlín zařadila Nemesis do edice FLEET, ve které vycházejí „seriózní“ (tedy nikoli žánrová) díla spisovatelů, jako jsou John Fowles, Simon Mawer nebo Olga Tokarczuková. Kvalitní papír, přebal i překlad z původního jazyka pomohly knize Nemesis, aby se stala možným kandidátem na bestseller. Ovšem zbytek už musel zařídit Jo Nesbø svým spisovatelským umem.

Recenzent by měl pominout marketingové strategie a soustředit se jen na kvality díla samého.  Nicméně nedá mi nevrátit se ke zmíněné nálepce „nový Stieg Larsson“. Je jasné, že každá taková nálepka zjednodušuje, nicméně tato vzbuzuje ve čtenářích přímo falešná očekávání, která Nesbø nejenže nenaplňuje, ale hlavně se o to ani nesnaží.

 

Larssonova trilogie Milénium působí - v neposlední řadě i „díky“ jeho předčasnému úmrtí ještě před vydáním první knihy – coby jakýsi autorův testament. Suma vědomostí a názorů novináře, který celý profesní život bojoval proti nešvarům švédské společnosti, jako je nacionalismus, rasismus, antisemitismus, sklon k autoritářství i korupce. Milénium je v podstatě třídílný společenský román, ve kterém slouží detektivní linie jako žánrová vějička na udržení čtenářovy pozornosti.

Až trochu archaicky

Oproti tomu Nemesis je čistokrevná detektivka, ve které poznáme stopu americké drsné školy a autory jako Chandlera, Hammeta nebo Jima Thompsona, kterého Nesbø uvádí jako svůj největší literární vzor. Hlavní hrdina Harry Hole, policista z oddělení vražd na kriminálce v Oslu, působí až trochu archaicky. Jako by vypadl z těch dávných dob, kdy kouření nebylo jedním z nejtěžších zločinů, ale šlo o neodmyslitelnou rekvizitu každého okouzlujícího muže, stejně jako sklenka whisky. („Člověk by neměl nabízet cigarety, měl by předpokládat, že gentleman si koupí vlastní.“)

Nesbø jde dokonce tak daleko, že z hlavních ctností současné doby, jako jsou zdravý životní styl nebo schopnost stoupat na kariérním žebříčku, dělá atributy postav komických (jako je šéf oddělení loupežných přepadení Ivarsson) nebo vyloženě negativních (Harryho kolega Tom Waaler). Harry je naopak potížista, který má problémy s alkoholem i s nadřízenými, což doplňuje vzácným talentem zpackat a pokazit všechno dobré, co se mu náhodou přihodí, především v oblasti vztahů s ženami.

V Nemesis Harry řeší hned tři různé případy. Tím prvním je přepadení banky, které zjevně spáchal profesionál. Všechno měl dokonale promyšlené, na místě nezanechal zdánlivě žádné stopy. Jediné, co nesedí, je naprosto nesmyslná vražda bankovní úřednice Stine Gretteové. Hlavní pomocnicí je Harrymu mladá policistka Beáta Lønnová, která má kromě vysoké inteligence jednu užitečnou a zajímavou vlastnost - zázračnou paměť na tváře.

Harry doufá, že pokud případ zdárně vyřeší, dostane od šéfa povolení dál vyšetřovat vraždu své parťačky Ellen Gjeltenové, která už byla oficiálně uzavřena. Jde o pokračování linie týkající se pašeráků zbraní, kterým pomáhá někdo z osloské policie. Tato linie začíná v předcházející knize Červenka a měla by být uzavřena v Pentagramu (vyjde v říjnu).

Čtěte také:
Larssonova partnerka otočila: Další Milénium neexistuje
Filmová Milénia jsou jen špatně vyprávěné příběhy
Recenze: Larssona natočili ti, kteří milují detektivky

Larssonova dívka nakopává vosí hnízda i čtenářský zájem
Recenze: Milénium si hraje s ohněm a s informacemi
Detektivní trilogii Milénium zfilmuje temný David Fincher

Třetí případ je podezřelá vražda umělkyně Anny, která nejenže byla jednou z Harryho osudových žen, ale u níž také strávil onu osudnou noc, z níž si jako na potvoru naprosto nic nepamatuje. Harry se pustí do pátrání neoficiálně a na vlastní pěst; jednak aby se vyhnul podezření z vraždy, a pak aby získal v kauze  bankovní loupeže pomoc legendy norského podsvětí, tajemného Roma Rascola, který má zdá se obrovskou moc, i když je momentálně ve vězení. Anna byla totiž shodou okolností Rascolovou milovanou neteří. A do toho všeho se Harryho láska Ráchel právě v Rusku se svým exmanželem soudí o syna Olega.

Napětí i postavy

Jednou z Nesbøho velkých předností je nesporný vypravěčský talent, díky kterému dokáže zaplétat a rozplétat jednotlivé motivy tak, aby nevznikl nepřehledný guláš. Zároveň však sympaticky nepodceňuje čtenářovu inteligenci a schopnost soustředění.

Především v závěru, kdy nás v rychlém sledu čekají nečekané zvraty ve všech třech liniích, jsou na čtenáře kladeny celkem vysoké nároky. Nesbø jim ale pomáhá tím, že dílčí motivy převádí na společné jmenovatele. A těmi jsou rodina, žárlivost a pomsta. Tyto prvky variují a prorůstají všemi liniemi románu.

Zároveň se Nesbømu se daří udělovat lekce z té "pravé a skutečné" morálky. Hlavní hrdina Harry neustále bojuje se svou temnější stranou, a tak může být často povrchně hodnocen jako nemorální. O to víc ale vyniká jeho jednoduchý, přitom však pevný a neporušitelný morální kodex.

Totéž v zásadě platí o nejlepší vedlejší postavě knihy, zmíněném geniálnímu mafiánovi a manipulátorovi Rascolovi, kterého by policie nikdy nedostala, kdyby se jí sám nepřihlásil. Jeho proslovy (nejen) na téma jeho milovaného Umění války patří k nejkrásnějším momentům.

Nesbø nám v Nemesis nabízí rafinovaně budované napětí i výborně napsané postavy. Nechává nás nahlédnout i do každodenní reality norské multikulturní společnosti, jejíž klady a zápory zjevně vnímá,  i když v jeho knihách hrají spíš vedlejší roli (viz jeho článek k nedávným událostem pro Guardian).

Nemesis si pozici bestselleru rozhodně zaslouží. A přiznávám, že jsem se dlouho netěšila na pokračování nějaké série tak, jako se těším na podzimní Pentagram.

autor: Veronika Havlová

reklama
reklama
reklama
komerční sdělení
reklama

Sponzorované odkazy

reklama