reklama
 
 

Nové desky: Lotus letí do vesmíru a vitální stařík Cale

6. 10. 2012 10:20
Vychází nový John Cale, Flying Lotus, Miguel i Efterklang

Praha - Flying Lotus se od poslední desky snesl na zem, aby se mohl odrazit k dalšímu výletu do nadpozemské říše, ovšem tentokrát té snové. A cestovat s ním je znovu radost. Stejně tak i s atmosférickými indie rockery Efterklang, kteří svou zvukovou krajinu rozšířili o velmi konkrétní místo, opuštěnou hornickou osadu na Špicberkách, nebo s r&b zpěvákem Miguelem, jenž nás pro změnu pouští ke svému vědomí sužovanému problémy sexuality.

Jedna z letošních hlavních hvězd trutnovského festivalu, John Cale, pak vydává další sólové album po dlouhých sedmi letech a do hájemství dospělého popu přispěl skoro až s dětskou hravostí.

Tip týdne: Flying Lotus simuluje říši snů

Steven Allison, známější jako Flying Lotus, jako profesionální hudebník začínal u animovaných filmů pro dospělé a vlastně ani sám moc nepočítal, že by se svou tvorbou mohl někdy živit. Nicméně, stalo se tak a dnes je z něj jeden z nejvzývanějších producentů vůbec, na něhož přísahají vyvstanuvší osobnosti žánru wonky a jehož novou desku provázela obrovská očekávání.

Until The Quiet Comes pro fanoušky možná bude menším překvapením, další výlet do vesmíru za asistence počítačového trylování Flying Lotus nepřichystal a namísto toho se uchýlil do beatové říše snů.

„Stejně jako sen jsou hudební příběhy na albu občas nejasné, velmi často nedořečené nebo jenom naznačené. Nit jednotlivých skladeb je často přetržená, než se člověku stačí motiv usadit v uchu, zmizí do ztracena. Tahle neukotvenost je ale zároveň největší devízou desky - má-li totiž album simulovat komplexní snový svět se všemi jeho nepsanými zákonitostmi, funguje skvěle," recenzuje desku Jiří Špičák pro Radio Wave a poukazuje na to, že s hypnotickými motivy skladeb málokdy překračující hranici tří minut si Allison poradil velmi dobře.

Stejného názoru je i trendseterský server Pitchfork, který nahrávku onálepkoval jako Best New Music. Agregátor recenzí Metacritic jí pak spočítal průměrné hodnocení na úctyhodných 86 procent.

Mimochodem, Flying Lotus se ukáže 14. listopadu v Meetfactory v rámci festivalu Stimul. Aktuální deska je asi tou nejlepší možnou pozvánkou.

Flying Lotus - Until the Quiet Comes, Warp, 2012


Efterklang na výletě do opuštěné osady

Dánové Efterklang se na svých nahrávkách vždy obklopovali množstvím dalších hudebníků, včetně chórů a komorních orchestrů, aby dosáhli nadstandardní zvukové rozmanitosti. V tomto trendu pokračují i nadále. Přizvali si pianistu Nilse Frahma, violinistu Petera Brodericka, dechovou sekci a sedmdesátičlenný ženský sbor. Jenom se snaží zajít ještě dál a pro řadu zvuků si dojeli do opuštěné ruské, kdysi hornické osady Pyramiden na dalekých a chladných Špicberkách

Ta také byla pro celou desku inspirací, ostatně je po ní pojmenována, a kapela se snaží přiblížit už z anotace tušenou atmosféru zvláštního klidu, kde se však pod povrchem skrývá určitá nejistota.

Od doby, co jádro tvoří pouze tři lidé, nikoliv osmičlenný kolektiv jako na raných nahrávkách, Efterklang zamířili k o něco jednodušší formě. Teprve na decentní rytmy a na měkkou přikrývku hlasu Caspera Clausena se nabalují nečekané zvuky a orchestrální epičnost.

Kapela ale i s těmito prvky pracuje jemně, tak aby zapadly do jednolitého celku, a z něj silnější motivy vyvstávají jaksi pomalu. Piramida je velmi nenápadnou deskou, do jejíž atmosféry je velmi příjemné ponořit. Pokud jí tedy dáte tu šanci.

Efterklang - Piramida, 4AD, 2012


Věčný dobrodruh John Cale

„Je nefér, že půl století od jejich vzniku, je John Cale stále nejznámější coby zakladatel Velvet Underground," uvozuje Wyndham Wallace svou recenzi na BBC a poukazuje na odvěkého hudebního dobrodruha také jako na někdejšího spolupracovníka minimalisty Terryho Rileyho, písničkáře Nicka Drakea nebo jako na producenta Patti Smith či The Stooges.

Může si za to trochu sám. Dobrodružná povaha jej totiž protáhla hudebním světem od drone music až po soudobou vážnou hudbu a k nepřehledné výkladní skříni Caleových nahrávek je složitější vytvořit si silnější vztah.

Přitom i na poslední desce Shifty Adventures in Nookie Wood působí jako vitální umělec, jenž si se zvuky rád hraje. Často se obrací k dospělému popu a nové vlně, ale v přístupu k nim je rozverný. Nebojí se použít vokodér, křepčící elektronikou nabourávat lehké melodie, ani spolupracovat s převážně elektronickým producentem Danger Mousem, s nímž napsal otvírák I Wanna Talk 2 U.

Jak trefně poznamenává Dave Simpson na Guardianu, zní tenhle poťouchlý moderní pop trochu tak, jako byl psaný pro pípající plechovky vesmírné rasy Daleků ze seriálu Doctor Who. Ta je mimo jiné známá svou odhodlaností a neúnavností, což by sedělo i na současného Calea.

John Cale - Shifty Adventures in Nookie Wood, Double Six, 2012


Miguel poutavě vypráví o sexualitě

Už dva roky staré debutové album Miguelovi zajistilo status potenciální hvězdy ve světě r&b a dokonce i nominaci na Grammy v daném žánru, k širšímu publiku se však dostal až nyní. Úž první singl Adorn z desky Kaleidoscope Dream se vyhoupl na první místo Billboardu v singlovém žebříčku pro r&b a hip hop a několikamilionové počty zhlédnutí videí na serveru Youtube také předznamenávají slibnou budoucnost.

Miguel jde tam, kam žánr v posledních letech postupně směřuje, tedy k akcentování osobní výpovědi a ji umocňujícím křehkým beatům. Nad nimi však tentokrát stojí silný skladatel a zpevňuje je suverénním přednesem, vyčnívajícími bicími, někdy proplétající se funky kytarou a hip hopovým zhoupnutím se. Díky vrstvám synťáků k tématu sexuality dokáže směřovat okázale, ale pouze co se týče formálnímu provedení, nejen v pomalejších skladbách totiž stále tepe intimita. Vrstvené doprovodné vokály se k ní též přimlouvají.

Druhá řadovka Miguela zachytila v dost možná nejlepším možném bodě kariéry, tedy v době, kdy jej nesvazuje přehnaný zájem fanoušků a poplatnost vlastnímu zvuku. Zpěvák si jej teprve dotvořil a do „velkého světa hudby" s ním proplouvá samovolně.

Zní přirozeně, nechává posluchače nahlédnout za roušku vlastní identity, aniž by se pateticky pitvořil s žádostí o empatii. Dokáže na posluchače přenést zamýšlenou náladu a navíc díky silným skladbám schopným stát o sobě samých. Jako jsou třeba Use Me nebo Adorn.

Miguel - Kaleidoscope Dream, RCA, 2012

autor: Adam Pešek | 6. 10. 2012 10:20

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama