Kolekce s názvem Orphans (Sirotci) - která vyjde 21. listopadu - obsáhla celkem čtyřiapadesát skladeb; třicítka je úplně nových, zbytek představují doposud nevydané nahrávky a rarity. Během více než tříhodinového poslechu si lze listovat výpravným bookletem o čtyřiadevadesáti stranách. Pro Waitse celkem příznačně, že v době, kdy se CD moc nekupují.
"Sirotci obsahují drsné i něžné melodie. Rumby o mořských pannách, cajdáky o srážkách vlaků a tarantely o tarantulích," říká jejich nový otec.
A vyzývá: "Tyhle skladby nejistého původu, zachráněné od krutého osudu a opuštěné teď čekají, aby se o ně někdo staral. Ukažte, že vám nepřekáží, a vezměte je k sobě domů. Nekoušou, jen žádají o vaši pozornost."
Každá ze tří desek má vlastní podtitul: Brawlers, Bawlers a Bastards. První je podle stránek labelu Anti, kde Sirotci vyjdou, plná drsně chraptivého blues, druhá obsahuje ukolébavky, keltské a country balady i typicky lyrické skladby s pianem.
- Skladbu Hold On z alba Mule Variation si poslechněte ZDE
- Skladbu How's It Gonna End z Real Gone najdete ZDE
Na poslední desku Bastards se vešla experimentální a vůbec "podivná" hudba. Songy složené původně pro film a divadlo a také - jak jinak - svérázné coververze The Ramones, Kurta Weilla, Jacka Kerouaca, Charlese Bukowského nebo Daniela Johnsona.
"Tom je zpěvák-skladatel ojedinělého druhu. Přisprostlý salónní zpěvák, jehož skladby fungují jako krátké filmy: coby výpověď o lidském rodu," napsal nedávno Greg Kot z Chicago Tribune u příležitosti jednoho z mála Waitsových koncertů, na kterém už zazněly i některé nové skladby.
Křičí, vříská, skučí, škrábe, bečí nebo šeptá o nízkých vášních, nevyslovených přáních a nenaplněných touhách, o existencích stejně podivných jako ta, do níž se už léta stylizuje.
Trojalbum Orphans Waits produkoval jen se svou ženou Kathleen Brennanovou; ta se autorsky i producentsky podílela už na předchozích deskách včetně zatím posledního titulu Real Gone z roku 2004, kterého se prodalo přes milion kopií.
Thomas Alan Waits, zpěvák-hudební kategorie, se narodil 7. prosince 1949 v kalifornské Pomoně. Mluví se o něm jako o posledním beatníku současné hudby. Nezaměnitelným a nezařaditelným způsobem kombinuje jazz a blues a dosud vydal přes dvacítku řadových desek.
Nejprve byl melancholickým klavíristou v baru dlouho po zavíračce, posléze přibral kumpány i nástroje a začal lyrické kousky střídat s lehce apokalyptickým kabaretem; své skladby-příběhy čím dál častěji destruuje, rozdírá a láme jim kosti. Neboť Tom Waits, jak praví už zmíněný Greg Kot, zdeformuje všechno - kromě pravdy.
Stejně svérázný je i coby herec. V Cotton Clubu si vystřihl pokleslého baviče, na kterého si tak rád hraje, u Coppoly se objevil i v Draculovi coby šílenec konzumující mouchy. Minout se nemohl s Jimem Jarmushem: naposledy se objevil v režisérově černobílém snímku Kafe a cigára; tam si zahrál Toma Waitse, "co si klidně jednu zapálí, protože teď už nekouří".
