Nepočítala, kolik jí zbývá času. Zemřela zpěvačka Hana Zagorová, hvězda 80. let

Kultura ČTK Kultura, ČTK
26. 8. 2022 12:54
Přes 900 skladeb včetně Bludičky Julie, Studánko stříbrná, Mimořádné linky či Biografu láska nazpívala Hana Zagorová. Jedna z největších hvězd československé a později české pop-music, která obdržela devět cen Zlatý slavík, zesnula tento pátek ve věku 75 let. "Nemám strach ze šedých vlasů a nepočítám, kolik mi zbývá času," zpívala před několika lety o tom, že "věk a stáří jsou pouze slova".
Hana Zagorová roku 2016 na festivalu Benátská! v Liberci.
Hana Zagorová roku 2016 na festivalu Benátská! v Liberci. | Foto: ČTK

Zprávu o úmrtí v pátek po poledni zveřejnila stanice CNN Prima News. Deník Blesk ji ověřil ze tří zdrojů, nakonec ji oznámili také zpěvaččin manažer Luboš Kříž a manžel Štefan Margita. "Je to zvláštní, jak ten život utekl, ale je to prostě tak. Kdybych chtěla být patetická, tak řeknu, že je to spravedlnost," uvažovala Zagorová před třemi roky v rozhovoru pro Aktuálně.cz. "Věk jsem řešila víc v šedesáti než v sedmdesáti letech. Dnes jsem ráda, že žiju a že jsem na světě," dodala.

Pěvkyně poslední dobou bojovala se zdravotními problémy. Nejprve předloni s manželem Štefanem Margitou onemocněli koronavirem. Vloni na podzim si pak Zagorová nalomila tři obratle, když doma zkolabovala, a skončila v nemocnici. Letos na jaře zrušila turné a naposledy opět doma několikrát upadla do bezvědomí. Z nemocnice odjížděla na invalidním vozíku, uvedl Blesk.

"Hlasové šálení" Hany Zagorové v semaforském představení Kytice obdivoval už roku 1973 kritik Jiří Černý. Současně se podivoval nad tím, jak může zpívat "diskotékovky, pro něž není potřeba nic než kus hlasu a rytmu".

Odmala hrála na klavír, psala básně a jako sedmnáctiletá prvně zpívala s orchestrem Gustava Broma v soutěži Hledáme nové talenty. Vystudovala herectví na brněnské Janáčkově akademii, kam ji přijali i přes problémy se sykavkami. Zpěvu se definitivně upsala v roce 1969. Zpočátku se našla ve stylu, pro nějž jeden z jejích objevitelů František Trnka zavedl termín "beatový šanson".

Kromě divadel Apollo a Semafor působila v několika souborech. Pak jí kontrabasista Karel Vágner na přelomu let 1972 a 1973 sestavil doprovodný orchestr a složil pro ni hity Hej, mistře basů či Duhovou vílu.

Vystupovala s Michalem Prokopem, Petrem Rezkem, Petrem Kotvaldem a Stanislavem Hložkem nebo Italem Drupim. Koncertovala v někdejším východním bloku i západní Evropě. Největší slávu zažila v první polovině 80. let, kdy v jednom období se Stanislavem Hložkem a Petrem Kotvaldem zpívala téměř každý den. Známé jsou jejich písně Diskohrátky, Jinak to nejde, Spěchám nebo Můj čas.

Duhová víla, jak ji Hana Zagorová s Petrem Rezkem zpívali v roce 1976. | Video: archiv Slovenské televize

Byla také autorkou více jak osmdesátky textů, které do svého repertoáru zařadili Karel Gott, Eva Pilarová či Helena Vondráčková. "Začalo to vlastně tak, že někdo mi nedodal text, který jsem měla zpívat už příští den ve studiu. Tak jsem sedla a ten text si napsala," ohlížela se.

Postupně posbírala devět cen Zlatý slavík, víc jich má jen Lucie Bílá. A koncertovat Zagorová nepřestala ani po sedmdesátce. "Hrozně moc mě to těší, když vidím mladé lidi, kteří umějí texty mých písniček a zpívají si se mnou i ty, které jsem natočila třeba někdy v 80. nebo 70. letech. To je opravdu hrozně krásný pocit," říkala.

Stanislav Hložek, Hana Zagorová a Petr Kotvald roku 1985 v pražském Paláci kultury.
Stanislav Hložek, Hana Zagorová a Petr Kotvald roku 1985 v pražském Paláci kultury. | Foto: ČTK

Signatářka takzvané anticharty roku 1983 převzala titul zasloužilá umělkyně, o němž říkala, že si ho "zasloužila poctivou prací a nebere jej jako dar strany a vlády". O emigraci nikdy neuvažovala. Po revoluci připustila, že v jednu chvíli křivdila těm, kdo komunistické Československo opustili. "Měla jsem i kratičké období, kdy jsem to lidem zazlívala. Zazlívala jsem jim, že opustili loď a že nás tu nechali v tom marastu," říkala.

"Nikdy jsem neměla ambice zpívat politické písně. Myslím, že hudba může lidem udělat radost i v těžkých chvílích. Ale to, jestli někdo zpíval, anebo nezpíval, byla každého volba. Na to, co je, nebo není dobře, obecně neexistují žádná pravidla," říkala, že "každý člověk v každé době by se měl rozhodovat podle vlastního svědomí".

Rodačka z Petřkovic u Ostravy normalizaci zásadně nekritizovala. Když roku 1989 podepsala petici Několik vět, mnohé překvapila. "V tom dokumentu nebylo nic, co se nedalo podepsat. Jsem moc ráda, že jsem to udělala," kvitovala později.

Stala se největší oficiální celebritou, jež Několik vět podpořila. Právě proto ji ve známém projevu z Červeného Hrádku na Plzeňsku následně pomlouval přímo tehdejší generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Československa Milouš Jakeš. "No, tak řekněme, paní Zagorová, je to milá holka, všechno, ale ona už tři roky po sobě bere šest set tisíc každý rok," kritizoval Jakeš.

Podle Paměti národa právě hlas Zagorové představoval největší nebezpečí pro režim. Proto ji Státní bezpečnost během pětihodinového výslechu nutila, ať podpis odvolá. Zagorová však neodvolala a okamžitě pocítila následky. Pořadatelé jí začali rušit koncerty, ocitla se v izolaci.

Díky revoluci však zákaz vystupování platil jen několik měsíců. V následujících letech nicméně přišel útlum v kariéře i ztráta motivace. "Měla jsem pocit, že mám všechno odzpíváno, že moje práce je už završena. Byla jsem hrozně unavená," řekla před časem. Navíc se jí rozpadlo manželství s tanečníkem Vlastimilem Harapesem a nevyšla ani adopce dítěte.

Hana Zagorová zpívá skladbu Hej, mistře basů, kterou jí Karel Vágner napsal podle hitu Mr. Bass Man od Johnnyho Cymbala. | Video: archiv Československé televize

Štěstí pak Zagorovou potkalo v podobě o deset let mladšího operního tenoristy Štefana Margity, kterého si vzala roku 1992. "Chodil na moje koncerty, ještě ani neměl občanku," žertovala. Často jej doprovázela na štacích po operních domech. "Nikdy jsme spolu nespolupracovali, bedlivě jsme ale sledovali, jak se tomu druhému daří, jak úspěšný je ve své profesi. Radili jsme si, hodnotili své koncerty a představení," líčila.

V poslední dekádě Zagorová převzala diamantovou desku Supraphonu za více než deset milionů prodaných nahrávek, byla uvedena do síně slávy hudebních cen Anděl. Poslední studiové sólové album nazvané Já nemám strach vydala roku 2018, ke spolupráci na něm přizvala mladé autory. Titulní píseň otextoval hitmaker Marek Ztracený, jiné skladby pak Xindl X nebo Hynek Toman ze skupiny Support Lesbiens.

Hana Zagorová v roce 1992.
Hana Zagorová v roce 1992. | Foto: ČTK

"V textech dvou písní, které pro mě napsal, Ztracený používá stejný slovník jako já. Jako kdybychom se znali spoustu let a on mi je psal přímo na tělo," pochvalovala si.

Předloni Zagorová se Štefanem Margitou natočila desku Konečně společně. Na letošek plánovala další. "Abych vám i sobě udělala alespoň trošičku radost, začali jsme vybírat písničky na novou desku, kterou uděláme letos," oznámila v březnu. Do studia měla zamířit v říjnu.

Zagorová také moderovala a připravovala cykly televizních pořadů Písničky pro Hanku, Dluhy Hany Zagorové, noční televizní Když nemůžu spát nebo Hogo Fogo. Úspěch zaznamenala v televizní inscenaci dramatu Josefína od Vladislava Vančury a filmové hudební komedii Trhák, vystupovala též v muzikálech Jack Rozparovač a Mona Lisa.

Ohlas u čtenářů měla autobiografická kniha Než to zapomenu, kterou roku 1996 napsala s Michaelou Zindelovou. S novinářkou Scarlett Wilkovou zpěvačka před 12 lety sepsala publikaci Legenda Hana Zagorová s podtitulem Málokdo ví, kde mimo jiné hovoří o nemoci, která ovlivnila její život - kvůli problémům s krvinkami musela 33 let jezdit na transfuze. 

Nemoc se jmenovala paroxysmální noční hemoglobinurie. "Znamená to, že se rodí nekvalitní červené krvinky, které dřív odumírají," uvedla v knize.

"Žiju tady a teď," zpívala Zagorová v Já nemám strach. Jeden z jejích největších hitů má na YouTube téměř dva miliony zhlédnutí. | Video: Supraphon
 

Právě se děje

Další zprávy