reklama
 
 

Neoklasik Ludovico Einaudi zve do magických světů Prahu

30. 3. 2014 17:02
Italský pianista a skladatel Ludovico Einaudi spojuje prvky klasiky, ambientní elektroniky, jemného rocku i world music. Vystoupí 1. dubna v Kongresovém centru.

Praha - Ludovico Einaudi bývá zařazován po bok takových jmen jako Michael Nyman či Philip Glass do proudu minimalismu ve vážné hudbě, ale ještě spíš je souputníkem umělců řazených často do škatulky "easy listening", používané v současnosti zejména pro neoklasické snahy Maxe Richtera, Dustina O'Hallorana či v nejmladší generaci skladatele sdružené kolem labelu Erased Tapes jako například častý návštěvník Prahy Nils Frahm.

Ani hudbu Einaudiho by "klasici" (na rozdíl od už etablovaných Nymana a Glasse) nepustili na zlaté piedestaly, ovšem posluchači jsou nadšení z její životnosti a spojení prvků klasiky, ambientní elektroniky, jemného rocku i world music.

Italský pianista a skladatel Einaudi je mistrem "klasického mainstreamu", autorem melodických, zasněných až magických skladeb, které jsou posluchačům natolik sympatické, že za více než dvacet let vyzdvihli řadu jeho alb na vrcholy klasických žebříčků, Einaudiho chodí poslouchat do nejprestižnějších koncertních sálů po celém světě (například La Scala, Barbican nebo Royal Albert Hall) a jeho hudbu rádi najdou i ve filmu, například ve francouzském snímku Nedotknutelní nebo televizním Doktoru Živagovi, za nějž získal několik ocenění.

Vůbec poprvé se Ludovico Einaudi představil posluchačům v České republice na festivalu Struny podzimu, 1. dubna se vrací do Prahy, aby zahrál v pražském Kongresovém centru. Na rozdíl od jeho prvního tuzemského koncertu před pěti lety nepůjde o sólové vystoupení, ale na pódiu ho doprovodí dalších sedm hudebníků - špičkoví hráči na housle, violoncella, kytary, perkuse a dokonce se živě zapojí i elektronika.

Ludovico Einaudi se narodil v Turíně, vzdělání získal v oblasti klasické hudby jako skladatel a pianista na Verdiho konzervatoři v Miláně. Poté pokračoval ve studiích u jednoho z nejvýznamnějších avantgardních skladatelů 20. století Luciana Beria. Brzy se ale odklonil od klasické dráhy a začal hledat svoji vlastní hudební cestu. Jeho dvě první alba Stanze (1997) a Le Onde (1998) vzbudila u posluchačů obrovský zájem, druhé uvedené se stalo nejen nejprodávanějším v Itálii a Velké Británii, ale nastartovalo i jeho kariéru jako filmového skladatele. Kromě výše zmiňovaných snímků Einaudiho hudba zazněla ve více než dvaceti filmech, jako například Podivný zločin, Taková je Anglie a v jeho televizním pokračování, které mu přineslo nominaci na cenu BAFTA.

Po albu Le Onde následovala experimentální nahrávka Eden Roc (1999), kde se k pianistovi připojila řada doprovodných hudebníků, kteří zabrousili do oblasti rocku a world music. Na desce I Giorni (2001) se Einaudi vrátil k sólovému pianu. Alba, které shrnovalo jako The Best Collection předcházející počiny, se prodalo přes 100 tisíc kusů.

V říjnu 2012 nahrál v klášteře blízko Verony své zatím poslední album In a Time Lapse, které vyšlo v lednu 2013.

autor: Kultura | 30. 3. 2014 17:02

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama