Nejde o to, že v popu, který je vlastně moderním lidovým vyprávěním, by byla smrt vzácným hostem, nebo dokonce tabu.

Od doby, kdy František Halas sesbíral lidové motivy o lásce a smrti ve stejnojmenné knize z roku 1938, přes temný tón přítomný v blues až k morytátům Nicka Cavea nebo Johnnyho Cashe se toho zas tolik nezměnilo. Smrt je přitažlivé téma jako životní pointa a mezní okamžik, za který nevidíme.

Obal alba Deti rýb. | Foto: Innosense

Jenomže v písni nazvané Pekne zomrieť teď frontman Juraj Benetin nezpívá o smrti, ale umírání. Žánr, ve kterém je ideálem být "navždycky mlád", od životního stylu až po vzhled, najednou tlumočí pohled čtyřicátníků směrem ke konečnosti.

Při tom nebezpečném manévru se Korben Dallas vyhýbají srážce se sentimentem. Jemná a neuspěchaná soulová píseň má v sobě vydatnou porci nadhledu, nebo dokonce humoru. Ten možná vyplývá z úvahy, že pěknou smrt si člověk může leda tak přát, ale stejně není jisté, co nakonec dostane.

Zní to rouhavě, ale období lockdownu, na Slovensku přísnějšího než u nás, kapele prospělo. Na předchozím, pátém řadovém albu Bazén se snažila vymotat ze zvukového bludiště, které jí nastražil anglický producent Eddie Stevens, a nepoztrácet přitom sama sebe.

Tentokrát, během vynuceného domácího vězení za pandemie, řečeno obrazně v trepkách a tričku, odkázaní na minimum technických vychytávek, znovu našli vnitřní sílu, vzájemnou provázanost i jedinečný generační pohled spojený s myšlenkami, které se během pandemie leckomu honily hlavou.

Ve videoklipu k singlu Zapadáme z nového alba účinkuje bubeník Igor „Ozo“ Guttler. | Video: Innosense

Fígl alba Deti rýb je dobře známý v herecké profesi - jakmile uberete plyn a začnete mluvit polohlasem, publikum zpozorní. Podobně jako když zpěvačka Björk na desce Medúlla zaznamenala jen svůj a doprovázející hlasy, nebo když producent a zpěvák Moby samploval staré gospelové nahrávky.

Také Korben Dallas tentokrát nespoléhají jen na rockový švih a tlak, ani na producentská kouzla. Kdyby takové přirovnání v době války neznělo nepatřičně: kapela všechen svůj potenciál zavřela do atomového kufříku a otevírá jej pouze sporadicky, na místech, kde skvěle vystavěným skladbám sluší finálové forte.

Posluchač může začít třeba vynikajícím duetem Zapadáme, anebo hutným soulovým "nářezem" Teória všetkého, kde si hudebníci vystačili téměř bez nástrojů. Někdy se úžasu nad vším velkým a křehkým člověk poddá doma u kuchyňského stolu. Korben Dallas se ten moment podařilo nahrát.