Nahrávání v ložnici je jako tři akordy v punku

Karel Veselý
11. 9. 2011 8:00
V MeetFactory se představil kanadský objev Austra

Rozhovor - Od opery přes punk k chladné elektronice, to je v kostce cesta, kterou ušla kanadsko-lotyšská hudebnice Katie Stelmanis. Její aktuální projekt Austra navazuje na estetiku osmdesátkové nové vlny a s debutovým albem Feel It Break sklízí velké úspěchy. V sobotu se trio s Katie v čele představilo v pražské MeetFactory.

Katie se od útlého věku věnovala opeře a dotáhla to až do Kanadského národního dětského operního sboru. V osmnácti ale svět silných emocí opustila a založila punkovou kapelu Galaxy s vyhraněně politickými a feministickými texty. Její sólový debut Join Us už vystřídal kytary za syntezátory a Stelmanis na něm otevírá téma své sexuální orientace.

První deska natočená pod značkou Austra - květnová Feel It Break vydaná na Domino Records - uzavírá kruh, neboť Katie se na ní částečně vrací k opernímu zpěvu. Grandiozita výrazného hlasu ve spojení s odosobněnými electro beaty zní originálně. Katie zároveň Austru koncipuje jako popový balíček, k němuž patří také ikonické videoklipy. Minimalistický Beat and the Pulse s tančícími polonahými dívkami a inspirovaný tématem ženské sexuality přilákal pozornost cenzorů YouTube a znovu otevřel diskuzi, jestli se největší klipové úložiště náhodou nechová trochu pokrytecky.

Austra skvěle zapadá do aktuální vlny trochu záhadných a zároveň na první pohled sebevědomých ženských interpretek, jako jsou Bat for Lashes, Lykke Li, Florence & The Machine či Fever Ray a potvrzuje, že rok 2011 zatím jednoznačně patří ženskému elementu v popu.

„Připomíná mi to polovinu devadesátých let a velkou vlnu ženských písničkářek v čele s Alanis Morissette. S tím rozdílem, že tentokrát jsou ženské interpretky skutečně nezávislé," říká Katie Stelmanis.

Austra by se dala přirovnat k britské osmdesátkové nové vlně, která používala první elektronické nástroje k evokaci atmosféry chladu. Když se o tobě píše, často se zmiňuje vliv švédských The Knife nebo Fever Ray, kteří dělají podobný druh hudby, ale zakořeněné v současnosti. Vychází tedy Austra z minulosti new wave nebo spíš ze současných ohlasů na ni?
Já bych se nerada nechala zavřít do nějakých škatulek. Nakonec svoji první desku jsem natočila ještě předtím, než vyšla Fever Ray. Na druhou stranu cítím určitou spřízněnost, která je možná dána i technologicky - náhodou používám stejné nástroje jako oni. Když máš MIDI nástroje napojené na Ableton a tvé studio je tvoje ložnice, hrozí nebezpečí, že z toho vzejde podobná nálada. Dneska existuje spousta kapel, které dělají hudbu podobně, a to z jednoho prostého důvodu - je to strašně jednoduché. Je to trochu jako tři akordy v punku, akorát že teď už ani nepotřebuješ studio a desku můžeš natočit doma.

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

Tvoje začátky jsou spojené s operou. Co ti pro současnou kariéru dala dlouhá léta v této oblasti?
Naučí tě to disciplínu - a soustředit se maximálně na svůj výkon. Zvládnout různé vokální techniky je samozřejmě hrozně důležité a já jsem měla velké štěstí, že jsem se to naučila ještě jako dítě a později s tím mohla kreativně pracovat. Mám za to, že když má člověk nějaký podobný formální základ, může se pak vyjadřovat mnohem přirozeněji.

Nemrzí tě někdy, že ses od světa opery úplně odřízla?
Ještě pět let poté, co jsem přestala dělat operu, jsem pořád přemýšlela, jestli se k ní nevrátím. Teď už vím, že cesta zpátky neexistuje. Dlouhou dobu to byla nedílná součást mého života a odejít bylo opravdu těžké rozhodnutí. Na druhou stranu jsem vážně chtěla zkusit něco nového; něco, v čem bych mohla být víc sama za sebe.

Postrádáš něco z opery v popu?
Nejvíc asi hudba sama, ten pocit když stojíš na pódiu před lidmi a za zády máš orchestr. Jak tě hudba obklopí ze všech stran a doslova tě pohltí. To se asi nedá s ničím srovnat, S kapelou je to jiné, všechno jde přes zesilovače a reproduktory, oproti akustickým zvukům v tom je něco nepřirozeného.

Tvoje první kapela hrála punk, pak ses vydala k víc písničkářským věcem. Zkoušela si najít svoje místo v různých žánrech?
Chtěla jsem si vyzkoušet, co možná nejširší spektrum věcí. Já jsem nikdy hudbu nevnímala skrze žánry; že jsem začala objevovat svět populární hudby právě přes punk, byla víceméně náhoda. Ale změnilo mi to život, rock a punk mě nasměrovaly úplně jinam. Ráda vzpomínám na svůj první punkový koncert a na to, jak moc to pro mne bylo intenzivní. Nechci to ale nijak srovnávat s operou, protože to jsou dva úplně jiné světy a každý pracuje s trochu jinými emocemi.

Po punkové kapele Galaxy a sólovém projektu jsi dala dohromady současnou kapelu Austra. Kromě žánrového směřování je asi největší rozdíl v důrazu na vizuální stránku celé věci - od klipů přes pódiovou show až po design obalů a fotografie. Není to možná v něčem návrat k opeře, která také vždy představovala určitý vizuální spektákl. Gesamtkunstwerk, kde hudba byla jen jednou z částí velkého celku?
Opera je samozřejmě velmi úzce propojená s výtvarnem, ale i s dalšími uměleckými formami, jako je móda, poezie nebo tanec. Je to něco, co tyto věci propojuje a pro diváka představuje útok na všechny smysly. A pop k tomu vlastně vůbec nemá daleko, jen pracuje s jinými elementy vázanými na naši dobu. Nejlepší muzika je pro mě taková, která zaplaví všechny smysly a odnese tě úplně někam jinam.

Deska Feel It Break zatím sklízí skvělé recenze, byla dokonce nedávno vybrána mezi deset uchazečů na kanadskou hudební cenu Polaris. Je to zadostiučinění, sleduješ to? 
Cena Polaris je v Kanadě opravdu prestižní záležitost, hlavně na nezávislé scéně. Sice se uděluje teprve pět let, ale stojí za ní lidi, kteří mají osobní integritu. A jména muzikantů, kteří ji předtím dostali - jako Caribou, Owen Pallet/Final Fantasy nebo Fucked Up - mluví sama za sebe. Je vážně příjemné být mezi desítkou nejlepších kanadských alb. I když Kanada je velká země, místní nezávislá scéna je spíš hodně malá a lidi se tu navzájem znají.

Takže se chystáš na vyhlašovací ceremoniál?
Samozřejmě! Turné v Evropě končí 18. září a cena se bude předávat o den později v Torontu. Musím tam být. Co kdyby to náhodou vyšlo?

 

Právě se děje

Další zprávy