Rozhovor - Kapela DVA - projekt manželů Báry a Honzy Kratochvílových uhranula posluchače i kritiky už před pěti lety svým debutem Fonók.
Domácí alternativní scénu tehdy velmi zpěstřili originálním multižánrovým mixem vycházejícím z poetiky kabaretu, absurdního divadla i freakfolku. Album vzbudilo pozornost i v zahraničí, dostalo se do renomovaného žebříčku World Music Charts Europe a získalo ocenění album měsíce v pořadu hudebního redaktora BBC Charlieho Gilletta.
O dva roky později vydala kapela album Hu, o kterém Bára a Honza mluvili jako o „popu z neexistujících rádií". Jeho výslednou zvukovou podobu jim pomohl najít berlínský producent Jayrope. Výsledek opět rozvinul svérázné hudební kutilství, tentokrát ale s melancholickými podtóny. Obě alba byla nominována na cenu Anděl.
Loni se pak DVA stali jedním z nejvíce skloňovaných domácích jmen v zahraničí. Za desku s hudbou z počítačové hry Botanicula stihli získat v USA prestižní cenu IGF oceňující projekty na nezávislé herní scéně.
Kromě regulérních alb mají za sebou DVA také hudbu k divadelním představením, rozhlasovým hrám nebo filmům (Vše pro dobro světa a Nošovic).
Kapela je průběžně stále na turné, v roce 2012 odehrála více než stovku koncertů v patnácti zemích. Právě se vrátila z měsíčního turné po Ukrajině a Moldavsku. V pondělí 17. června budou DVA k zastižení v brněnském Kabinetu MÚZ společně s polskou kapelou Napszyklat a MRC Riddims.
Aktuálně.cz: Po měsíci jste se vrátili z turné po Ukrajině a Moldávii. Jak jste se měli?
Bára: Je opravdu překvapivé, že je mentalita lidí tak různá, i když vzdálenost není nijak závratná. Po tak intenzivním měsíci člověk lépe chápe, proč tam některé věci nefungují nebo proč fungují, jak fungují. A jsme taky hodně rádi, že se máme v Čechách tak dobře a není si vesměs na co stěžovat. Náš prezident je třeba dost východní, ale proti ukrajinskému slabý odvar.
Honza: Hráli jsme i v oficiálně neexistující Podněsterské "republice" - protektorátu Ruska a místní firmy Šeriff, která tam ovládá prakticky vše od bank až po benzínové pumpy. Když například v hlavním městě Tiraspol vytáhnete fotoaparát, už vás považují za špiona. Klub, kde jsme hráli, je jediné komunitní místo v zemi, pořádají se tam také veřejné diskuze, nic podvratného, ale je samozřejmě monitorován tajnou policií. Na Ukrajině prvních dvanáct dní vždy procházím romantickou fází, kdy si užívám sociokulturní šok, vyplývající z nespočetného množství absurdních situací, ale pak mě to většinou začne unavovat a říkám si: všichni musíme platit daně, zajímat se o veřejný prostor, nepropadnout lenosti a zaplaťpánbůh, že u nás není takový chaos a že jsme spíš Německo. I když v posledních dnech se to dost mění k horšímu.
A.cz: Z vašich občasných reportů na Facebooku to vypadalo, že ne vždy to šlo jako po másle. Nastal nějaký větší zádrhel?
Bára: Byla to spousta dobrých a spousta neuvěřitelně absurdních zkušeností, ty absurdní se lépe vypráví a pamatují, byla by smůla kdyby to vyznívalo z našich úst jen negativně, tak to není, ale taky je třeba zdůraznit, že nic z těch věcí jsme si nemuseli ani trochu přibarvovat, stávají se tam opravdu tak neuvěřitelné věci. Kamarád říkal, že má pocit, že třeba Charms nebo Bulgakov si nemuseli moc vymýšlet, stačilo jim popsat, co vidí. Přesně takové posity jsem tam občas měla.
Honza: Na Ukrajině velké procento lidí nedrží slovo a jsou totálně pasivní. Společnost obecně je hodně sobecká, člověk moc nevidí solidaritu mezi bohatými a chudými, mladými a starými. A prakticky nic se tam neděje uprostřed - buď je všechno naprosto geniální, nebo naprosto absurdně divný. Například nákup jízdenek na nádraží. Řeknete paní v okýnku, kam chcete jízdenku, ona vám poví, že tam nejezdí vlak. Ukážete ji papírek z internetu, že ten vlak jezdí. Paní udělá jeden klik na počítači a řekne: Jo jezdí.
Aktuálně.cz: Pracujete na nové desce. Bude konceptuální jako všechny předchozí? A kdy ji vydáte?
Honza: Máme v plánu vydat hned dvě alba. První se pracovně jmenuje Nipomo mixtape a bude to mixtape našich remaků oblíbených písniček vymyšlených kapel. Druhé se zatím pracovně jmenuje Soundhunting with DVA a bude sestavené jen z terénních nahrávek. Obě alba chceme vydat co možná nejdříve.
Aktuálně.cz: Jste známí tím, že si rádi hodně věcí děláte sami, od nahrávání až po vizuální stránku alb, plakáty. Plánujete dál rozvíjet "kutilský" přístup k tvorbě?
Bára: DIY přístup (Do it yourself - udělej si sám - pozn. red.) je pro nás přirozený, takže nemáme důvod ho opouštět.
Honza: Ano, máme to tak rádi. Vlastně si moc neumím představit, že nahráváme někde ve studiu a že jsme stresovaní časem. To je mnohem lepší to nahrávat na chalupě a o přestávkách jít řezat dřevo.
A.cz: Bára má na starosti výtvarnou stránku DVA a je také "kapelním fotografem" a hodně kreslí. Na vašich stránkách se kresby občas objevují, dokonce jste měla výstavu v Českých Budějovicích. Jak kresby vznikají?
Bára: Kreslím si při cestách. Na Ukrajině ale nebyl čas, a tak jsem spíš fotila. Celou cestu jsem si rozložila do tématických alb, Ukrajina barevná, temná, zvířecí. Jinak si ráda fotím lidový i nelidový motivy na látkách a kobercích, které se mi pak ukládají do hlavy a já si z nich pak skládám tapety, které kreslím nejčastěji a jsou třeba v bookletu alba Hu. Odjakživa se mi zdávají sny o různých vzorech, a tak si je poslední čtyři roky kreslím, aby nezmizely. Žádná nabídka na výstavu není, ale mam v plánu si rozvěsit obrázky na půdě a ve stodole a pozvat sousedy. (smích)
A.cz: Předchozí dvě alba produkoval Berlíňan Jayrope. Pokračujete ve spolupráci?
Bára: Na dálku ano, je to náš supervizor při výrobě nového alba, ale neměl letos čas a my jsme taky neměli jasno kdy budem nahrávat, takže toto album neprodukuje jako první dvě, ale jsme kamarádi, takže se radíme a debatujeme, což je cenné.
A.cz: Soundtrack ke hře Botanicula se prodává po celém světě, dostali jste prestižní cenu IGF v San Francisku, byli jste nominováni na UK Music Awards. Cítíte zvýšený zájem ze zahraničí?
Bára: Rozhodně při cestách, a to všude napříč světem, zaznamenáváme velkou slávu Amanita design celkově a skoro všude znají aspoň jednu hru - od USA po Ukrajinu, Moldavii i Podněsterskou republiku... (smích)
Honza: Pokud vím, tak už si nás několik organizátorů pozvalo kvůli Botanicule. Má zdaleka největší dosah, z toho na čem jsme zatím spolupracovali.
A.cz: Vloni jste se podívali dvakrát do USA, zdá se, že to tam máte rádi. Chystáte se tam znovu?
Honza: Nikdy jsem nebyl velký fanoušek USA, ale první návštěva loni vše změnila. Byl jsem tam úplně nadšený celkovou atmosférou země a přírodou. Ze všeho nejraději bych tam třeba půl roku hrál, ale není to jednoduché. Loni na festivalu SXSW jsme pochopili, že tam vlastně mají všechnu hudbu, a že nepotřebují import z Evropy. Když tam vidíte koncerty pěti kapel denně, z nichž čtyři jsou úplně geniální, tak člověk začne mít ze sebe trochu legraci, což je fajn.
A.cz: Vypadá to, jako byste nikdy neodpočívali - když nejste ve studiu, jste na turné. Jak relaxujete?
Bára: S kosou, motorovou pilou nebo sekyrou na horách a Vysočině - nejlepší odpočinek.
Honza: Byl jsem celou zimu na chalupě, práci na novém albu jsem střídal s řezáním dřeva a běžkováním.
