My Bloody Valentine křísí opojný kult. Po 22 letech

Adam Pešek
5. 2. 2013 13:15
Perfektní pokračování Loveless, hodnotí album MBV kritici
My Bloody Valentine
My Bloody Valentine | Foto: facebook.com/mybloodyvalentine

Praha - Trvalo to dvaadvacet let a odkladů bylo více než v případě Chinese Democracy od Guns n' Roses. Přesto, ačkoliv už tomu nikdo příliš nevěřil, vydali pionýři vlny shoegazers My Bloody Valentine třetí studiovou desku nazvanou jednoduše MBV. Zájem o ní byl v prvních hodinách tak velký, že oficiální web kapely nápor nevydržel.

Frontman Kevin Shields zprávy o novém materiálu začal intenzivněji šířit od loňského jara. Tehdy mluvil o vydání koncem roku 2012. To se nicméně nestalo a víra v pokračování desky Loveless, často doprovázené přívlastkem kultovní, zase postupně pookřávala.

Foto: Aktuálně.cz

Přesto Shields po dvou dekádách slibů svým slovům nakonec dostál. Dle prvních kritických reakcí výsledek za nekonečné čekání stál. Někteří z fanoušků si naopak stěžují, že se jedná víceméně o stejný materiál, jaký kapela produkovala během své aktivní kariéry na přelomu osmdesátých a devadesátých let.

Euforie z návratu hudební ikony

„Na první poslech je to na okraji toho, jak běžně chápeme hudbu - ale MBV není jen cvičení ve vrstvení zvuků a efektů. Shieldsova schopnost (a touha) udělat každou melodii zapamatovatelnou má přednost před pokušením zničit publiku uši," píše v recenzi pro BBC Music publicista Ian Wade. „Odstřihněte si dvě dekády a odklady a je to perfektní pokračování Loveless. Je to album, u něhož se dvaadvacet let spekulací a analýz ani zdaleka nepřiblížilo realitě," zakončuje pozitivně svou recenzi.

Z prvních recenzí shromážděných portálem Any Decent Music pak prozatímní známka pro desku vychází na 9 z deseti možných. Aktuální hodnocení je nicméně třeba ještě brát s rezervou, nadšené reakce jsou obvykle rychlejší než pečlivě vykonstruovaná kritika.

Foto: oficiální Facebook profil My Bloody Valentine

S okamžikem vydání desky se ale spustila vlna také vlna reakcí na sociálních sítích a hashtag #mybloodyvalentine se na chvíli objevil na síti Twitter mezi zrovna nejpopulárnějšími diskusními tématy.

Britský zpravodajský server Guardian se zase z komentářů čtenářů pod článkem o vydání MBV pokusil sestavit žebříček „proč ano a proč ne-poslouchat" novou desku My Bloody Valentine.

Reakce nejsou nijak překvapivé a odpovídají návratu dlouhodobě milované kapely, u níž znovunabytá aktivita vzbuzuje rozpor, zda má smysl, aby modla pokračovala v tom, co dělala dříve. Většina komentářů se tak točí kolem toho, zda by kapela měla být vzývána kvůli novému materiálu, který vlastně starou tvorbu nijak nerozvíjí.

Narkotická a mimozemská, tyto přívlastky zůstaly

Někteří čtenáři serveru vyzdvihují krásu, hloubku a určitou drogově zastřenou náladu, což vždy byly hlavní atributy tvorby My Bloody Valentine. Jiný uživatel má radost z toho, že deska vyšla, ještě než mu stářím přestal sloužit sluch. Další se pak domnívá, že v daném žánru se dosud Shieldsovi nikdo nevyrovnal. „Díky tomuhle si uvědomíte, jak málo lidí skutečně pochopilo, co Shields dělal v roce 1990. Protože v uplynulých letech nikdo nevydal nahrávku, která by zněla takhle," píše jistý Andy Hazel.

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

Výtky jsou de facto pouze opačným pohledem na tu samou věc. Kde jedni oslavují návrat svých oblíbenců, druzí jim vyčítají především tvůrčí zaseknutí se v jedné hudební poloze. Případně jim deska připadá podstatně slabší než dva kousky v diskografii kapely.

„Několik záblesků geniálních melodií jsou jenom zlomek toho, co bylo na předchozích záznamech. Se vším respektem k úchvatnému vrstvení kytarových linek, kterých je Loveless plné, zde je nevidím," píše zase čtenář Ryan Denziloe.

My Bloody Valentine
My Bloody Valentine | Foto: facebook.com/mybloodyvalentine

Dlouhé nahrávání se podepsalo nejen na vysokých očekáváních fanoušků, ale takřka fatálně i na domovském labelu Creation Records. Nahrávání třetí řadové desky se totiž vyšplhalo na vysokých 250 tisíc liber (takřka 7,5 milionu korun) a spekuluje se, že vydavatelství to téměř zruinovalo, ačkoliv Shields tato tvrzení popírá.

Vlna introvertů, co zírá na boty

My Bloody Valentine byli jednou z nejvýznamnějších kapel britské kytarové hudby kolem přelomu devadesátých let. Vstřebali melancholii a inspirovali se v hlasitých kytarách The Jesus and Mary Chain proháněných rozostřujícími efekty. S množstvím krabiček a pedálů různě zkreslujících zvuk kytary ale začali experimentovat v podstatně větší míře.

Během koncertů měli na zemi poskládaných tolik efektů, že téměř celou dobu zírali do země, z čehož vznikl zpočátku posměšný název hudebního stylu shoegaze, tedy ve volném překladu zírání na boty. Do jisté míry ale mohlo být ignorování lidí pod pódiem dáno také introvertní povahou hudby a vlastně i většiny kapel, které se k této vlně řadí.

Extrémně zkreslený zvuk se s přechodem do devadesátých let na ostrovech vcelku uchytil a obsese melodiemi zastřenými za mlhou elektronických udělátek dala vzniknout nemalé hudební scéně, již dále reprezentují třeba Lush, Slowdive, Ride, Swervedriver a další. S ozvěnou kytarových neuróz ve stejné době pracovali také Suede a jako jedni z „velkých" britpopových kapel své doby ji pomáhali šířit mezi masovým publikem.

Když se pak v alternativní kytarové hudbě začínal kolem přelomu tisíciletí objevovat nejasně vymezený termín post-rock, oslovující především introvertní a intelektuálněji založené posluchače, vcelku pochopitelně došlo k častému splývání obou těchto tendencí. Ukázkovým příkladem je projekt Jesu hudebního samouka Justina Broadricka (mimo jiné hlavní postavy inovativních metalistů Godflech), který vznikl po ukončení dlouholetého vztahu a následném nervovém zhroucení.

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

 

Právě se děje

Další zprávy