Muž v černém dává definitivní smířené sbohem

Michal Pařízek
3. 3. 2010 8:00
Ain't No Grave: vyšla poslední nahrávka Johnnyho Cashe
Foto: Aktuálně.cz

Recenze - Tři dny před nedožitými osmasedmdesátinami a téměř sedm let po zpěvákově smrti vyšla závěrečná část série American Recordings Johnnyho Cashe s trefným podtitulem Ain't No Grave. Muž v černém se loučí důstojně, smířeně a vlastně i celkem vesele. Tedy aspoň na své poměry...

Cashova smrt v roce 2003 vyvolala záplavu reedic a kompilací, vcelku pochopitelně z podstatné míry ryze obchodního charakteru. Mezi desítkami titulů rozhodně ční dvojice alb: soubor Personal File, sbírka  nahrávek nalezených v pověstném Cashově srubu a redigovaných potomkem Johnem Carter Cashem, a hlavně pak album American V: A Hundred Highways z roku 2006.

Foto: Aktuálně.cz

Syrová sbírka tradicionálů a balad natočená po smrti June Carter se zdála být posledním opravdovým albem Johnnyho Cashe. Ostatně sám zpěvák tvrdil, že nahrávání bylo to jediné, co ho po odchodu June dokázalo udržet při životě. Pravda, ne nadlouho. Ale to definitivní sbohem přichází teprve nyní.

Série American Recordings, kterou Johnny Cash natáčel společně s producentem Rickem Rubinem už od roku 1994, vdechla starému pardálovi po několikáté nový život.

Cash tu nezpívá jenom svoje písně a songy dalších countryových velikánů, ale skladby od umělců zpěvákovi generačně i hudebně vzdálených. Hlavně jimi se nějdejší rozbíječ pokojů a posléze polepšený hříšník připomněl už X-té nové generaci - a v písních od Soundgarden, Nicka Cavea nebo Toma Waitse ukázal teenagerům hloubku opravdové temnoty. 

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

Důraz střídmé instumentace (Rubinův trademark) a osudového přednesu často překonal i vybuzeně drsné originály. Cashovi se podařilo si ony písně dokonale přivlastnit, nalézt v nich něco svého. Důkazem za všechny budiž třeba známá Hurt od Nine Inch Nails: agrese a rozervanost se v jeho podání mění ve smutek a až jakousi tragiku bytí, do které velmi přirozeně a funkčně zapadá i jeho odcházející tělo a občas zesláblý hlas.

Na American VI: Ain't No Grave najdeme deset skladeb z poslední nahrávací session, tedy ze stejného období jako předešlá kolekce. Nijak výrazně nevybočují ze zmíněného rámce, ale přece jen jsou trochu jiné.

Foto: Aktuálně.cz

Skoro to vypadá, jakoby skladby vznikaly skutečně až těsně před Cashovým odchodem - v době, kdy  v jeho démony zmítané duši konečně nastal klid. Odchod milované June, který tolik poznamenal Hundred Highways, na nové kolekci není tak exponovaný. Hlavní pointou této sbírky je opravdové smíření; zdá se, že interpret byl vskutku připraven opustit toto slzavé údolí.

Jistě, stále je řeč o Johnny Cashovi, takže na kabaret zapomeňte. Ale zbaven všech chmur zpívá chvílemi až radostně a s až ďábelským úšklebkem slibuje že ho žádný hrob tam dole neudrží. Svěžest nahrávce dodává i příjemná instrumentace, možná o něco málo bohatší, než bylo u ostatních American Recordings alb zvykem.

Mezi desítkou skladeb najdeme vlastně jen jednu řekněme současnou - Redemption Day od Sheryl Crow - a také poslední Cashovu autorskou skladbu, I Corinthians 15:55. Jinak se tentokrát tvůrci obraceli mnohem více do minulosti než kdy dříve. Většina skladeb je z padesátých let; že by vzpomínky na mládí?

Foto: Aktuálně.cz

Americká tradice má tady skutečně navrch, snad i kvůli tomu chybí motiv jakéhosi překvapení. Každé z pokračování série American Recording nabídlo minimálně jednu nečekanou coververzi, tentokrát jde ale ve většině o autory Cashovi stylově blízké. A to vlastně včetně havajské hymny Aloha Oe, kterou před Johnnym nazpíval už třeba i Elvis Presley.

Nádherná je For The Good Times Krise Kristoffersona. Slyšet zpívat Cashe slova „ Don't look so sad i know it's over, but life goes on and this old world will keep on turning..." je opravdu dojemné. Ale pozor, nijak plačtivé.

Snad všechny písně v sobě nesou jasné poselství. Johnny Cash věděl že se konec blíží, tíha pohnutého, snad až westernového osudu (Walk The Line mohla být pouze začátkem celé série filmů založených na jeho prožitích) z něj spadla.

Zpívá si možná jen pro sebe, snad jakoby si broukal po ránu ve sprše. Všechny běsy jsou zapomenuty, démonům sklaplo a muž v černém se po letech dokázal konečně usmát. Byť ne tak bezstarostně jako na fotografii z obalu alba, na to už toho měl moc za sebou.

S takovým nadhledem, grácií a smírem by se měl loučit každý.

Johnny Cash - American VI: Ain't No Grave. CD, 32 minut. Vydala firma Sony Music, 2010. 

 

Právě se děje

Další zprávy