Možnosti léčby došly. Black Country, New Road vydali skvělou desku a přišli o zpěváka

Ondřej Horák Ondřej Horák
14. 2. 2022 18:40
Díky živelným koncertům získali pověst mladé senzace, hutnými singly předznamenali loňskou opěvovanou debutovou nahrávku. Teď ji sedmičlenní Black Country, New Road předčili novým albem nazvaným Ants From Up There. Úspěch má však hořký podtón, britskou kapelu krátce před vydáním desky opustil zpěvák a textař. Jako by těch dramat neměli v písních dost.
Black Country, New Road měli vloni vystoupit na festivalu Beseda u Bigbítu, kvůli pandemii ale na český debut stále čekají. Vzadu vlevo je dnes už bývalý zpěvák Isaac Wood.
Black Country, New Road měli vloni vystoupit na festivalu Beseda u Bigbítu, kvůli pandemii ale na český debut stále čekají. Vzadu vlevo je dnes už bývalý zpěvák Isaac Wood. | Foto: Rosie Foster

"Postavil jsem se znovu na nohy / Doktor řekl: Je mi líto, ale vyčerpali jsme možnosti léčby," zpívá dnes již bývalý frontman Isaac Wood ve skladbě Concorde. Veršů naznačujících, že o odchodu z milované kapely přemýšlel déle, je na albu víc. "Isaac bude trpět, Concorde poletí dál," zazní o pár taktů později.

Vycházející hvězda britské kytarové scény oznámila zásadní změnu v sestavě pouhé čtyři dny před vydáním očekávaného druhého alba.

"Snažil jsem se, aby to nebyla pravda, ale tenhle druh strachu a smutku mi hodně ztěžuje zpěv i hru na kytaru," vysvětloval Wood rozhodnutí, k němuž ho dle všeho dohnaly psychické potíže.

Ants From Up There je přitom podle serveru Metacritic.com zatím nejlépe hodnocenou deskou roku 2022. Jsme sice teprve v půlce února, zprůměrované skóre dosavadních recenzí na 92 bodů ze 100 je ale výjimečné. Překvapivý odchod zpěváka i rozhodnutí kapely pokračovat bez něj stvrzuje, že Black Country, New Road se na současné scéně vymykají víc než jen neotřelou kombinací houslí, flétny a saxofonu.

"Nejlepší kapela na světě"

Sláva přišla rychle, k úspěchu byli od začátku nedůvěřiví. Již v prosinci 2019, přibližně po roce existence pod názvem Black Country, New Road, je hudební novinář John Doran popsal jako "nejlepší kapelu světa".

Pročítat, kterak zakladatel respektovaného hudebního magazínu The Quietus nahání po Londýně sedm sotva dvacetiletých muzikantů, je dodnes lehce úsměvné. Rozhovor mu nejprve dvakrát odmítli, obsáhlý text vznikl po návštěvě jejich společného bytu, následné konverzaci přes e-mail a nakonec se novinář ještě osobně sešel se zpěvákem.

Black Country, New Road se dostalo nebývalé péče, protože Doran v jejich hudbě slyšel klíč k pnutí, jež v posledních letech zažívá ostrovní scéna. Přibližně kolem roku 2015 se Velká Británie začala hemžit kapelami, jež hledaly nové tvary v tísnivé estetice post-punku nebo experimentálního post-rocku.

Punk a od něj odvozené žánry z přelomu 70. a 80. let minulého století kladly důraz na autenticitu, sdělení a průchod emocí. Řemeslná kvalita byla druhořadá. Tehdejší mladí umělci se rozhodli promenovat po pódiu bez toho, aniž by se biflovali techniku či teorii. Muzikanti kolem Black Country, New Road oproti tomu našli svobodu v absolutním splynutí s nástroji.

Sestavy z aktuální britské kytarové vlny jako Black Midi, Fontaines D.C., Shame, Squid nebo Yard Act často vznikaly na prestižních uměleckých školách. Zatímco Sex Pistols se kdysi se svými nástroji sžívali až na turné, hudebníci z Black Country, New Road měli před prvním koncertem odehrány stovky hodin na cvičeních, jam sessions a přehrávkách před lektory.

Nemusí si lámat hlavu s akordy a harmonickými postupy, hudbu nechávají plynout, což jí dodává lehkost. Zároveň se neutápí ve své virtuozitě, soustředí se na písně a prožitek. Prsty jim totiž dopadají na nástroje tak nějak samy.

„Isaac bude trpět, Concorde poletí dál,“ zpívá Isaac Wood ve skladbě Concorde z nového alba Black Country, New Road. | Video: Ninja Tune

Dvanáctiminutové hity

Rozruch způsobili už v létě 2019 bezmála devítiminutovým singlem Sunglasses, díky němuž podepsali smlouvu s prestižním labelem Ninja Tune. Ten se od roku 1991 specializuje na elektronickou hudbu, což je jen jedna z mnoha nevšedností v kariéře Black Country, New Road.

Ještě nedávno kapela v rozhovorech trochu spiklenecky tvrdila, že se při psaní nynější desky soustředí na hity. Nyní ale vydala album o deseti písních, z nichž polovina trvá přes šest minut, přibližně dvakrát déle než ideální rádiový singl. Závěrečný track Basketball Shoes pak zabírá přes 12 a půl minuty a na konci připomíná indie-rockovou operu.

Přesto je nahrávka Ants From Up There v mnohém přístupnější než loňský debut For the First Time. Například díky konkrétnějším tvarů písní a snad až líbivým melodiím a harmoniím. Kompozice se přelévají z psychedelického folku do klezmeru a free jazzu, vše z perspektivy indie "kytarovky" se slabostí pro drama, okázalé gradace i ticho. Black Country, New Road nevynalezli nový žánr, vybudovali si ale vlastní, rozpoznatelný výraz.

Ve starší písni Science Fair je Isaac Wood popisuje jako "druhý nejlepší revival Slint na světě". Jde o odkaz na americkou post-hardcore sestavu z 90. let, k níž bývají přirovnáváni.

Hudební kritici ve zvuku Black Country, New Road ovšem rozkrývají také odkazy postrockových průkopníků Talk Talk, potřeštěnost Captaina Beefhearta, temnotu a sex-appeal Bad Seeds nebo napětí The Fall. Při skládání aktuálního alba poslouchali například zpěváky Kurta Vilea nebo Franka Oceana.

Když se ale ve druhé písni Chaos Space Marine rozezní repetitivní melodie hraná unisono na saxofon, housle i kytary, kterou umocňují dunivé bubny, zní to trochu jako z alba newyorských punkerů The World/Inferno Friendship Society. Podobnost je spíš formální, oba soubory nicméně kromě bohatého nástrojového obsazení pojí smysl pro okázalost a horečnatou radost.

"Je to jako oslavná party hudba. Jenomže zní smutně, protože se hraje v mollových tóninách," vysvětlila houslistka Georgia Ellery pro magazín DIY, jak v Black Road, New Country chápou klezmer.

Isaac Wood zpívá o melancholii, pochybách, bolesti či paranoii. Jeho texty spojují surrealismus s kryptografií, některé verše nasvětlují jeho odchod z kapely, klidně ale mohou být o čemsi zcela jiném.

V písni Chaos Space Marine repetitivní melodii hrají unisono saxofon, housle i kytary. Foto: Rosie Foster | Video: Ninja Tune

Trochu mladší Přátelé

Na fotkách vypadají Black Country, New Road jako obsazení nové série sitcomu Přátelé, jež se odehrává o 15 let dřív v trendy čtvrti současného Londýna. A nejde jen o stylizaci, přátelství odráží i jejich hudba - Isaac Wood byl sice frontmanem, londýnské septeto ale nemá ústřední postavu. To lze odezřít například z rozestavení na pódiu, uprostřed vždy stával saxofonista Lewis Evans.

Žádný nástroj u nich nehraje prim, občas jsou nejvýraznější kytary, jindy piano, bicí nebo žestě. Všechny zvuky se organicky proplétají, jeden nástroj akcentuje druhý. Jde o neustálou komunikaci, která do hudby Black Country, New Road vnáší výrazný dojem lidskosti.

Lidská blízkost je asi nejzřetelnější v sedmiminutové skladbě The Place Where He Inserted the Blade, jež tlačí na hranu všechny zvraty, proměny nálad i hluboké emoce alba. Do jemného klavíru se nenápadně přidá akustická kytara a saxofon, rozvážnost po chvíli umocní přeskakující hlas Isaaca Wooda. "Vím, že jsi vyděšený / Taky jsem vyděšený / Z toho, že kdykoliv si představím, jak vařím někomu oběd / Začnu zase snít o tobě."

Drásavý text o nešťastné lásce, který Wood psal při sledování videí o vaření, povznáší houpavý rytmus. V refrénu protagonista hrozí, že podpálí dům, o chvíli později zpívá o brokolici a kuřeti. Chaotickou bolest ve finále utiší sborové vokály, jež působí jako hřejivé objetí.

Skladba The Place Where He Inserted the Blade z nového alba trvá přes sedm minut. Foto: Rosie Foster | Video: Ninja Tune

Málokdo dokáže vymyslet tak silnou katarzi, aniž by zněla pateticky. Wood píše s odzbrojující upřímností, nebere se moc vážně a do toho elegantně fantazíruje.

Jedním z motivů, který se na novém albu neustále vrací, je nadzvukový letoun Concorde. Zázrak inženýrství přestal létat v roce 2003, kdy byly Woodovi asi tři roky. Designový stroj zvládl přenést člověka z Londýna do New Yorku za 3,5 hodiny, což je skoro polovina současné doby letu. V oblasti letecké dopravy zároveň zastupoval pojem glamour.

Nyní se model Concordu mihotá v textech nahrávky Ants From Up There a působí jako vzpomínka na krásnou, leč tak trochu zbytnou věc. Upomínka na nádherný omyl.

Obal desky Ants From Up There.
Obal desky Ants From Up There. | Foto: Ninja Tune

Jelikož hudba Black Country, New Road nikdy nestála na jednom muzikantovi, rozhodnutí pokračovat dál bez frontmana Wooda dává smysl. Podobnou situaci navíc hudebníci neprožívají poprvé. Dali se dohromady v roce 2014 pod jménem Nervous Conditions a čtyři roky nato tehdejšího zpěváka dvě dívky obvinily ze sexuálního obtěžování. Nedlouho poté začali znovu bez něj, s novým jménem.

Z aktuálních rozhovorů vyplývá, že většinu vokálů by napříště měla obstarat basistka Tyler Hyde a že nebudou hrát žádné dosud vydané písně. V květnu chtějí vyrazit na turné coby předkapela někoho slavnějšího, v létě si troufají na sólo turné. A Wood se prý už cítí o něco lépe.

Ants From Up There je monumentální dílo mladých muzikantů, jehož opravdovost a naléhavost umocňuje, za jakých okolností vyšlo. Hudba Black Country, New Road není jednoduchá, kdo si ji ale pustí k tělu, tomu se o to víc dostane pod kůži. Možná bude zpěvákův odchod zpětně jen jednou kapitolou v příběhu kapely, která už několikrát dokázala začít nanovo a vždy to dopadlo výjimečně.

Album

Black Country, New Road: Ants From Up There
Ninja Tune 2022

 

Právě se děje

Další zprávy