reklama
 
 

Voodoo kněžka Benjaminová na Colours: Rozptylte mýty, je to o lásce a toleranci

18. 7. 2019 17:00
Moonlight Benjaminová, rodačka z tropického ostrova Haiti, rocková zpěvačka a opravdová kněžka voodoo, se ještě neohřála na jevišti festivalu Colours of Ostrava a už začala zaříkávat.

"Papa Legba," oslovila božstvo, které povoluje konverzaci s duchy a jako takové při obřadu dostává přednost, "ouvè pot la pou mwen, otevři mi dveře".

Takže: černá magie, voodoo panenky, orgastické obřady a nesnesitelné vedro, které člověku vleze na mozek, dokud ho nepromění v zombie? Ale kdeže. Včerejší ostravské vystoupení Moonlight Benjaminové, nejprve na debatním fóru Meltingpot a večer na menší koncertní scéně Drive stage, bylo cenné především proto, že vyvracelo už staletí přetrvávající stereotypy a klišé.

"Voodoo mělo na Západě vždy špatný obraz. Křesťané ho potřebovali vykreslit negativně, aby si ponechali moc nad černými otroky, aby jejich západní kultura převládla nad tou naší," vysvětlila v Ostravě Benjaminová, kde se vzaly předsudky později úspěšně šířené třeba hollywoodskými filmy nebo videohrami.

Osmačtyřicetiletá Benjaminová je teď po dlouhé době hlasem, který z Haiti pronikl do světa a trochu by obraz mohl korigovat. Vloni byla vybrána na prestižní hudební veletrh Womex, ocitla se na obálce hudebního časopisu fRoots, poprvé účinkovala v USA. Míří vysoko. Proč, dokázala včera v Ostravě.

Koncertovala schovaná za závojem, černá jako noc, a ne náhodou: barva prý symbolizuje znovuzrození. Tím Benjaminová musela projít, aby se dostala, kde dnes je. "Když něco chcete změnit, podívejte se na začátek, vytyčte si cíl a pak uvidíte, kudy tam dojít," shrnula při debatě enigmaticky, co sama zažila.

Žel nešla do podrobností, a těch je: Benjaminová se narodila v okamžik, kdy při nezvládnutém porodu na vesnici zároveň zemřela její matka. Dospívala v protestantském sirotčinci, odkud ale utekla, stejně jako se zřekla křesťanství.

Několik let hrála tradiční hudbu, okolo přelomu tisíciletí už začínala slavit úspěch s jedním kytaristou, jenže ten tragicky zemřel a Benjaminová se zase ocitla na začátku.

Na Haiti studovala tanec, živila se pletením vlasů nebo jako doprovodná vokalistka. Pak odjela za mužem do Francie, učila se jazzové interpretaci, v okolí Toulouse se snažila prorazit s různými kapelami, pořád neúspěšně. Svůj současný zvuk, a tím i cestu na vrchol, nalezla teprve poté, co se roku 2009 vrátila na Haiti a přijala voodoo kněžství.

Při včerejším koncertu nechyběla skladba s výrazným riffem Memwan'. | Video: www.moonlightbenjamin.com

"To prostě vycítíte, že nastal pravý čas na zasvěcení. Prozradí vám to sny a intuice. Začnete mít pocit, že odteď jste jiní, že něco musíte dávat druhým," popisuje Benjaminová jen obecně obřad, při němž ji prý dvakrát posedl duch. Zpěvačce se v extázi změnil hlas, výraz a oči, líčil její dlouholetý manažer, jenž tomu byl přítomen.

Ať to bylo jakkoliv: vyšla z toho navenek stejná, uvnitř proměněná. "Uviděla jsem, kým jsem, smířila jsem se sama se sebou," ohlíží se dnes Benjaminová, která voodoo líčí právě jako nauku k porozumění sebe sama, jako vnitřní cestu k tomu, aby se člověk pozitivně naladil. "A proto je tak důležitá hudba a její vibrace, které na člověka působí."

Ceremoniály stranou, Benjaminovou zajímá duchovní stránka voodoo, "úcta k přírodě, světu, lidem, energii, kterou v sobě všichni nosíme", jak vysvětlila na odpolední debatě. A totéž jinými slovy opakovala při večerním koncertu, kdy v haitské kreolštině zjednodušeně řečeno zpívala o tom, že jsme všichni stejní. Že nemáme hledat, co nás odlišuje, ani se nechat rozdělovat, ale prostě jen tak uvědoměle žít, vnímat, vnitřně se vyvíjet a samozřejmě šířit lásku.

Hudebně Benjaminová není žádný beránek. Od chvíle, kdy si prošla zasvěcovacím rituálem a souvisejícím osobním přerodem, vystupuje se západně znějící rockovou kapelou: s bicími, baskytarou a dvěma kytarami.

Hrají energický, svižný, na groovech a kytarových riffech postavený rock. Připomíná americkou hudbu 70. let minulého století, zároveň je zvukově příbuzný novodobému duu Black Keys či dnes již nehrajícím White Stripes.

Pro výsledek je důležité, že francouzský kapelník Matthis Pascaud užívá kytary značky Fender Jaguar, kdysi zpopularizované Kurtem Cobainem nebo hráči jako Kevinem Shieldsem a Thurstonem Moorem. Jde o nástroje s charakteristickým atakem a kresbou zvuku, vhodné také pro lehce psychedelické plochy, kterých při včerejším vystoupení Benjaminové v Ostravě nebylo málo.

Její songy jako Memwan’ nebo Port-au-Prince stojí na repetitivních riffech, hraných v hlubším rejstříku na jedné či dvou strunách. Jsou lehce příbuzné pouštnímu blues kmene Tuaregů z afrického Mali - možná ne náhodou, však kreolská kultura koření v Africe.

Právě kreolský prvek však Moonlight Benjaminovou posouvá za pouhou imitaci: zpívá pro Evropany neznámou řečí, originálně frázuje, plynule se pohybuje v karibských rytmech. A má charisma. Altovým hlasem působivě přechází z dunivých hloubek do extatických pasáží, zpívá, jako by v sobě cosi potlačovala, dusila, než to v pravou chvíli vždy vypustí.

Jde z ní zvláštní energie. Skladby jsou prudce rytmické, až taneční, Benjaminová je však nezpívá s radostí v hlase - spíš naléhavostí, důrazem, občas i naštvaností. Souvisí to s texty, až na dvě francouzské výjimky všemi v haitské kreolštině. Mají ráz protestsongů, vzpurných apelů se sociálním podtextem. Volají po lepší, spravedlivější, svobodnější společnosti, snaží se burcovat, probouzet, aktivizovat, společnost venku stejně jako lidi uvnitř.

Některé mohou být i literárně hodnotné, Benjaminová například zhudebnila pár děl moderních haitských spisovatelů Frankétienna či Georgese Castery. To však ať posoudí někdo, kdo kreolštině rozumí: s vysvětlováním, o čem zpívá, se Benjaminová v Ostravě příliš neobtěžovala.

Moonlight Benjaminová

Drive stage, Colours of Ostrava, 17. července

Už při odpolední debatě obdržela dotaz, proč nepřejde k angličtině, chce-li být na Západě úspěšná. "Já to takhle neberu. Všichni máme nějakou totožnost. Když zpívám v kreolštině, pomáhá mi to si ji udržet a zůstat spjatá s Haiti, i když jsem na druhém konci světa," odvětila.

Jestli tím svou muziku nepřipravuje o to, aby vyzněla plnohodnotně? Prý na slovech zase tolik nezáleží. Hlavní je dojem. A ten byl ze včerejšího koncertu silný, publikum Benjaminovou vytleskalo na dva přídavky a ještě na ni pělo chválu po sociálních sítích. Haitská božstva jsou tedy teď Ostravě nakloněna.

autor: Daniel Konrád | 18. 7. 2019 17:00

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama