Monkey Business: Prý jsme rasisti propagující zbraně

Michal Pavec
16. 3. 2009 9:45
Rozhvor o nové desce i o vekslácích
Foto: Internetové stránky kapely

Praha - Rozhovor s Monkey Business o jejich nové desce se nesl v trochu ospalé, ale příjemné ranní atmosféře. Zpěvák Matěj Ruppert během něj posnídal několik banánů a baskytarista Pavel Mrázek dorazil s drobným zpožděním.

Bleskurychle se ale vpravil a připomněl spor kapely s Českou televizí, která odmítla odvysílat spot propagující nový počin kapely.

"Je údajně rasistickej, propaguje zbraně, alkohol a v době ekonomické krize je mimořádně nevhodnej," dodává Ruppert.

Kromě kuriózní kauzy připomínající aféru s Radiem Wave se dozvíte i to, proč se na Monkey Business lepí vyhaslé hvězdy a proč se Matěj Ruppert jen tak nezbaví pověsti veksláka.

Deska se jmenuje Twilight of Jesters? neboli Soumrak kejlířů? To je to u nás se zábavou tak zlé?

Matěj: V názvu je otazník, ten je dost podstatnej. Názvy všech našich desek byly nejednoznačný. Fanoušci si v nich můžou hledat nějaká svoje poselství a zároveň najít i špetku toho našeho. Název se samozřejmě trochu týká i současný situace gramoprůmyslu - toho, jak se u nás zachází s hudbou. Soumrak kejlířů taky dobře koresponduje s obalem desky. Je na něm Stalin s malinkým Stalinem, který má v ruce samopal. Dole je čivava s Maximem, což byl první kulomet na kolečkách. Kolem jsou tři pěkný roštěnky, protože se to odehrává v blyštivým baru. Dohromady s názvem by to mělo dát návod, jak jsme to mysleli.

Foto: Sony BMG

Co se týče situace v gramoprůmyslu: Monkey Business rozdávali minulou desku zdarma na koncertech, teď ji nabízíte na vašem webu taky zadarmo k novému albu. Nemrzí vás, že originální deska je věc, kterou si už lidé nechtějí kupovat?

Matěj: Nás to samozřejmě mrzí. Zaprvé proto, že cédéčka už obecně nikoho nezajímají. Tím pádem se lidi k hudbě chovají povrchněji. Stáhnou si třeba jen jednu písničku a neposlechnou si celý album. Kapela ho přitom nedělá náhodně, všechno tam má nějaký odůvodnění.

Spousta lidí řekne, že je tenhle systém skvělej. Je ale třeba vztyčit ukazovák a říct, že se za to neplatí. Nebudu zastírat, že nám to vadí i z ekonomických důvodů. Někteří z nás mají rodiny, živí děti. Zároveň chceme dělat hudbu naplno, věnovat jí všechen čas. Třeba Roman Holý, Pavel Mrázek nebo i já tomu věnujeme hodiny a dny intenzivního soustředění a místo toho, abysme za to měli nějakou rozumnou kajdu, je to čím dál horší. Lidi chtějí poslouchat hudbu, ale nechtějí za ni platit. Ale z čeho bude vytvářená? Z grantů? To jí pak zase zaplatí oni. Otázka je, co bude třeba za dvacet let, až nebudou mít kapely vůbec žádný peníze.

Monkey Business patří...

Matěj:...mezi dvě stě nejlepších kapel světa. Možná mezi 199, postoupili jsme (smích).

No vidíte. Každopádně na domácí scéně patříte ve svém ranku mezi špičku. Přesto: dá se tím uživit?

U nás se hudbou živí Roman Holý, já, Pavel Mrázek, Olda Krejčoves a Tonya Graves. To je vlastně docela dost. Zbylí dva členové k tomu něco mají. Martin Houdek pracuje v jednom obchodě a Ondřej Brousek hraje divadlo. Dá se to, ale nesmí vás děti přitlačit ke zdi, jak jednou poznamenal Pavel Mrázek (smích). Já jsem sám, takže když jeden měsíc nevydělám nic, tak holt nepůjdu do restaurace a koupím si rohlíky.

Nebo banán.

Nebo banán. Ale Pavel má rodinu, tam už je to závažnější.

Foto: Sony BMG

V teleshoppingovém spotu, kterým na vašich stránkách propagujete Twilight of Jesters?, slibujete, že kdo si desku koupí, toho do roka potká štěstí. To by mě zajímalo jaké...

Matěj: Každýmu podle jeho zásluh. Ale to se na světě neděje. Protože nejsem věřící, tak vím, že je spousta leváků, kterým se dostane štěstí vrchovatě, a spousta těch, co by si ho zasloužili, ho nemají. Samozřejmě to mělo parafrázovat tradiční kolorit teleshoppingových spotů, kde se nabízí leccos, když ihned zavoláte. My jsme nabídli doživotní štěstí.

Pavel Mrázek (čerstvě příchozí): Už jsi říkal, že to s tím spotem moc nevyšlo?

Matěj: Ten spot měl trochu větší ambice než být jen na našich stránkách. Jenže někdo v České televizi rozhodnul, že spot je údajně rasistickej, propaguje zbraně, alkohol a v době ekonomické krize je mimořádně nevhodnej. (V klipu se Matěj a zpěvačka Tonya Graves v kostýmech bezdomovců pokoušejí prodat nepotřebné věci jako samopal nebo láhev alkoholu - pozn. red.)

Pane jo. A v čem je rasistický?

Matěj: Dobrá otázka. Vzhledem k tomu, že tam zcela dobrovolně hraje černoška, tak rasistickej být nemůže, to je nesmysl. Pravda, nabízíme třeba samopal, ale hlas ve spotu zároveň říká: "To jsou věci, které nepotřebujete". Klip je naopak pacifistickej, antirasistickej a protialkoholní. Škoda, že to v televizi nikdo nepochopil.

Nepřipomíná vám to nedávnou kauzu s Radiem Wave, kdy rozhlasová rada hledala nacismus v levicové písničce?

Pavel: Jenže tam toho magora, co to ohlásil, aspoň vyhodili. Kdo ví, co za tím tehdy bylo.

Matěj: Prostě se jim spot nelíbil a nechtěli ho pustit.

Foto: Oficiální stránky kapely

Radši pojďme zpátky k hudbě. Minulou desku jste označovali za čirou popovou věc, tahle je spíš taneční. To vás předešlý koncept omrzel, nebo jste si řekli, že se chcete zase vydat jinam?

Matěj: Co nás neomrzelo, jsou hezký melodie a písničky. Jestli jsou zahaleny v popový nebo taneční háv, už záleží na momentální náladě. Mně připadá taneční v tom, že je mimořádně vhodná na mejdan, protože má pořád dobrej tep a v podstatě se nezastaví. Ale ve smyslu trancu nebo housu taneční není.

Pavel: Lidi, kterým je patnáct a chodí na party, by se nám vysmáli. Je to svižnější popová muzika.

Není stylová změna způsobená i strachem, že po pěti funkových deskách už byste mohli fanoušky nudit?

Pavel: Zrovna včera jsem četl na webu reakce našich fanoušků: Je to málo funky, chceme tu špínu. Pořád to chtějí. Máš oblíbenou kapelu a chceš od ní pořád to samý. Já chci třeba od Yes slyšet jenom dvě desky, žádnou jinou, a nejradši bych si je kupoval pořád znova. My jsme se nikdy neprofilovali jako funková kapela - spíš popová, už od začátku. To bychom museli hrát a lá James Brown, ale u nás vždycky bude ta osmdesátková melancholie. Jen to některý lidi nepochopili. Jeden prodavač z Bontonlandu už mi deset let říká, že jsme málo funky.

Probírají se nápady v kapele demokratickou cestou, nebo jste Holá autokracie?

Pavel: V tomhle máme velkou demokracii, ale samozřejmě největší tvůrčí střevo má Roman. On by to mohl dělat celý sám včetně zpěvu, jak je vidět na téhle desce. Ale má radost, když se o to může s někým podělit, kdykoliv za ním může někdo přijít. Není to žádná autokracie.

Matěj: Mě by zajímalo, kde tyhle chiméry vznikají. Za těch deset let, co kapela funguje, musíme tohle pořád někomu vyvracet.

Pavel: Je to silná osobnost a musíš mu nabídnout něco, co ho zaujme. Ale zároveň mu záleží na tom, co na to třeba řekne Matěj. Když se mu to nelíbí, tak se to prostě dělat nebude.

Hiram Bullock
Hiram Bullock | Foto: Aktuálně.cz

Nemůžu se nezeptat na slavná zahraniční jména, která se pravidelně objevují na vašich nahrávkách - ať už to byl Fred Wesley nebo někdejší zpěvák Deep Purple Glenn Hughes. Jak se ke známým jménům dostáváte?

Pavel: Zkusíš jim prostě napsat nebo zavolat. A čím víc jich znáš, tím snazší je dostat se k dalším. Když jsme se kamarádili s Hiramem Bullockem (slavný jazzrockový kytarista - pozn. red.), tak bylo snadný dostat se k Davidu Sanbornovi (jeden z nejslavnějších saxofonistů - pozn. red.), který s ním nahrál spousty desek. A za Glennem Hughesem jsme šli s Matějem, když tady hrál, a nacpali jsme mu naše desky. Líbily se mu, a protože chce zkoušet něco jinýho a novýho, tak do toho šel.

S kým byla spolupráce nejzábavnější?

Matěj: S každým to bylo jiný. Ale myslím, že se shodneme na tom, že bylo vždycky lepší se s tím člověkem potkat, poznat ho. Baví nás to, i nám to dodává sebevědomí. Anebo tě to i srazí, když zjistíš, že jsou to nejlepší saxofonisti nebo zpěváci světa. Zároveň se nechci nikoho z těch lidí dotknout, ale nemyslím si, že by nám speciálně v Čechách pomohli prodat víc desek. Je to z naší strany spíš osvěta.

Pavel: V převážné většině jsou to instrumentalisti nebo vyhaslý hvězdy. To ale neznamená, že nejsou geniální! Teď o nás napsal Kay Buriánek ze Sunshine, že sem taháme starý hvězdy a že příště budeme hrát se Samanthou Fox. Já bych klidně hrál se Samanthou Fox!

Matěj: Já budu před Samanthou Fox hrát na Creamfields. Došlo na jeho slova.

Pavel: A to je pořád lepší, než hrát před Kayem Buriánkem, protože Samantha Fox má aspoň kozy, on nemá nic.

Monkey Business
Monkey Business | Foto: Oficiální stránky kapely

Oproti turné k minulé desce se vracíte z velkých hal do klubů. Je pravda, že je to pro vás asi přirozenější prostředí. Není to ale i proto, že se vám haly nepodařilo vyprodat?

Matěj: Turné po halách sice vyprodaný nebylo, ale rozhodně nešlo o propadák. Neměli jsme tolik lidí jako Kabáti nebo Chinaski, ale byli jsme spokojení, dokonce i pořadatel říkal, že má zájem si to někdy zopakovat.

Pavel: V Praze přišlo třeba šest tisíc, to není špatný. Ale je jasný, že naše místo je spíš v kulturáku.

Minule jste měli kostýmy za 180 tisíc a pěknou choreografii. Nebude vám to pozlátko trochu chybět?

Pavel: Teď budeme mít taky pěkný kostýmy, i když tentokrát stály jen patnáct set dolarů. Objevili jsme výlohu v Los Angeles, kde bylo šest oblečených figurín, navoněných a lá Prince - s kravatama i kapesníkama. A to jsme si řekli, že musíme mít.

Kapela Wohnout na své nové desce zpívá "namísto dodávky, jedeme v ponorce". Ani Monkey Business se určitě nic podobného nevyhnulo. Jaký nejkurióznější "ponorkový" spor jste zažili?

Pavel: Naše spory jsou vždycky kuriózní. Zaviní je pokaždý stejný lidi, kteří pořád remcají - nebudu je jmenovat.

A hrozilo to někdy až třeba odchodem z kapely nebo dokonce jejím rozpadem?

Matěj: Jestli jsme měli nějakou drsnější hádku v autě při cestě na koncert, tak je to moc. Známe se devět let. Za tu dobu vznikly nějaký třecí plochy, ale nic drastickýho. Navíc máme dobrý rozložení povah v kapele. Jsou tam zbraňový systémy i obranný systémy, který spolu udržují ty správný koalice.

Hudební ceny Anděl 2007: Tonya Graves a Matěj Ruppert se čtyřmi Anděly, které Monkey Bussiness letos získali.
Hudební ceny Anděl 2007: Tonya Graves a Matěj Ruppert se čtyřmi Anděly, které Monkey Bussiness letos získali. | Foto: Ondřej Besperát

Matěji, vy jste jako zpěvák získal řadu individuálních ocenění. Netáhlo vás to nikdy k sólové dráze? Dostal jste i konkrétní nabídku?

Matěj: Dostal. Ale problém je v tom, že si neumím písničky napsat sám. A nedokážu si představit, že bych sólovku, nebo jakoukoli desku, dělal s někým jiným než s Romanem Holým. Mě písničky od nikoho jinýho nebaví. Nedokážu si ale představit, že bych za ním přišel a řekl mu: Hele, napiš mi sólovku. Mně ani nevadí, že ji třeba nikdy nebudu mít. Dostalo se mi obrovskýho štěstí, že můžu hrát v Monkey Business, že zpívám krásný písničky a že mi to snad i trochu jde. Navíc teď připravujeme s Romanem desku našeho projektu G-Point Hunters.

Na hereckou dráhu jste se ale vydal. Zahrál jste si krásné záporné role v Pupendu nebo Pusinkách. Nevadí vám tahle "špinavá" škatulka?

Matěj: Já se jako herec necítím. Vždycky je to rozhodnutí těch režisérů, kteří mi namažou med kolem huby tak razantně, že už nemůžu kvůli vlastnímu egu odmítnout v jejich filmu hrát. Naposledy se to povedlo Tomáši Mašínovi ve filmu Tři sezóny v pekle, kterej bude mít premiéru na podzim. Budu tam mít o maličko větší roli, než jsem hrával, a mám pocit - z těch pár dnů, co jsem na natáčení strávil - že ten film bude dobrej.

Co to bude za roli?

Matěj: Nevím proč, ale v českým filmu mám s Romanem Skamene licenci na veksláky (smích). Vzhledem k tomu, že mám kanárkově žlutý auto a tenisky s vlastním jménem, tak možná proto.

 

Právě se děje

Další zprávy