Mladé oslovuje na TikToku, starším hraje s Grateful Dead. Mayer vydal nové album

Daniel Konrád Daniel Konrád
17. 8. 2021 12:00
Je to eskapismus: americký písničkář a kytarista John Mayer za pandemie cítil úzkost, a proto se teď na desce Sob Rock obrací k hudbě 80. let minulého století, kterou si spojuje s bezstarostným dětstvím. Zároveň je to trend: Mayer se tak řadí po bok popových zpěváků The Weeknda či Duy Lipy, kteří se vezou na podobné retro vlně.

Podobně jako oni byl dnes třiačtyřicetiletý držitel sedmi cen Grammy v USA vysloveně popovou hvězdou, zejména v nulté dekádě tisíciletí. Na elektrickou kytaru se naučil během pěti let, hudební školu Berklee nedostudoval. Pouhý rok poté, co podepsal nahrávací smlouvu, už si šel pro první Grammy za debut z roku 2001.

Dodnes prodal přes 30 milionů desek a díky vztahům s celebritami jako Taylor Swiftovou či Katy Perryovou ho byl svého času plný bulvár, kterému muzikant ochotně ukazoval své tetování nebo sbírku luxusních hodinek.

Na slávu však také dojel, když před deseti lety v interview pro časopis Playboy pozurážel bývalé partnerky, načež se médiím začal vyhýbat. Další roky podstoupil bolestivou operaci hlasivek a vypadalo to s ním všelijak. Až poslední dobou o sobě Mayer opět dává vědět, nejčastěji skrze kapelu Dead & Company, kterou sestavil s někdejšími členy rockerů Grateful Dead ze 60. let minulého století.

"Pro mě je to stejný splněný sen jako hrát ve Star Wars," glosoval koncerty, které trvají s přestávkou až tři hodiny, sestava má proměnlivý setlist 120 skladeb a chodí na ni úplně jiná věková skupina, než jakou Mayer paralelně oslovuje na sociálních sítích Instagram a TikTok. Soudě dle rychlosti, s níž tam nasbíral miliony sledujících, je zjevně i pro mladší stále atraktivní.

Nic z toho samozřejmě nesmí zastínit, že John Mayer je v první řadě výborný písničkář, zpěvák, a hlavně kytarista. Začínal imitací blues-rockových hvězd jako Stevieho Raye Vaughana, později si vysloužil uznání Erica Claptona ("Mayer je mistrovský, možná ani sám neví, jak moc"). Vyprodával stadiony s triem, v němž ho doprovázeli špičkový bubeník Steve Jordan a basista Pino Palladino.

Internet je dodnes plný Mayerových fantastických výkonů, například jak s country hvězdou Keithem Urbanem zpívají a sólují na kytary v Don’t Let Me Down od Beatles.

John Mayer.
John Mayer. | Foto: Carlos Serrao

Mayerovy desky vždy byly popové, plné melodických slaďáků, přestože také užívaly bluesové výrazivo, jazzové harmonie nebo zejména v posledních letech prvky country-rocku. To vše je slyšet i na nové, osmé studiové nahrávce Sob Rock, která k tomu navíc přidává náladu 80. let.

"Pandemie byla strašidelná a neuvěřitelně tragická. Ptal jsem se sám sebe, jaká hudba by mě uklidnila a dala mi pocit, že je všechno v pořádku," vysvětlil zpěvák deníku Wall Street Journal, proč se obrátil k muzice z dětství. Zároveň tím rozvinul leitmotiv mnoha svých starších písní, v nichž citově sužovaný dospělý hledá útěchu ve vzpomínkách na bezproblémové mládí.

"Představte si, že tuhle desku někdo natočil v roce 1988, dal ji stranou a teprve teď ji našli," dodává Mayer v rozhovoru pro rockovo-módní newsletter Blackbird Spyplane a první skladba mu dává za pravdu.

Singl nazvaný Last Train Home stojí na klesajícím syntezátorovém riffu s podobnou barvou zvuku, jakou ve svém hitu Africa použili Toto. Mayer kvůli tomu dokonce angažoval jejich perkusistu Lennyho Castra a klávesistu Grega Phillinganese, jenž účinkoval na zásadních deskách 80. let včetně Thrilleru od Michaela Jacksona.

Mayerův singl Last Train Home zdobí syntezátor s podobnou barvou zvuku, jakou ve svém hitu Africa použili Toto. | Video: Columbia Records

Mayer do toho na kytaře ohýbá struny a vymýšlí vyhrávky s podobným zvukem, jaký v 80. letech užíval Eric Clapton. V jiné písni Wild Blue má zdvojený hlas a tónem nástroje připomene Marka Knopflera. A třeba Shot in the Dark, již zdobí zřejmě umělé smyčce hrající staccato, zase evokuje postupy písničkáře Bruce Hornsbyho.

Většinu toho Mayer natočil na růžovou, speciálně uzpůsobenou kytaru od firmy Paul Reed Smith, typově blízkou Stratocasterům. Skoro každou skladbu něčím ozvláštnil: doprovod ke slaďáku Til the Right One Comes hrává na dvou strunách, zatímco Why You No Love Me začíná pěknou sekvencí čtyř klesajících jazzových akordů souběžně na elektrické i akustické kytaře.

Sól je ale na desce střídmě. Převažují střední tempa, celkový melancholický nádech a důraz na chytlavé melodie.

Album, které šest měsíců psal a dalších osm natáčel, zato nic moc nepřináší po textové stránce. Mayer v rozhovorech vždy působí sebejistě, písně však skládá nejčastěji o zklamaných či odkopnutých milencích. Má to stinné stránky, jako právě nešťastně nazvanou Why You No Love Me, kde záměrně zkomolený anglický pravopis vytváří zhruba podobný dojem, jako když dospělý člověk šišlá.

Ve Shot in the Dark zpívá o tom, jak "jsem miloval sedm žen a všechno jsi to byla ty", aby se nakonec zeptal, jestli "máš jako bezpečnostní kód u dveří pořád svoje datum narození". Ve Shouldn’t Matter But it Does lituje, že "touhle dobou jsme mohli vymýšlet, jak pojmenujeme naše třetí dítě".

Druhý singl New Light zahrál Mayer naživo v americké Today Show. | Video: Columbia Records

Nejsou to žádné textařské výkony a člověk opravdu nemusí přemýšlet, co chtěl autor říci. Mayerův zasněný, sladký chlapecký hlas, navíc s přesvědčivým falzetem, ale utáhne leccos.

Deset skladeb dohromady čítajících 40 minut pěkně ubíhá. Občas je zpestří country-popová vokalistka Maren Morrisová, jinde výkon doprovodných muzikantů v čele s Mayerovým dlouholetým basistou Pinem Palladinem.

Obal alba Sob Rock.
Obal alba Sob Rock. | Foto: Columbia Records

Jednu skladbu lehce ke country posouvá pedal steel guitar dalšího významného instrumentalisty Grega Leisze, jinde Mayer vybrnkává melodii na akustické kytaře, což byla vždy jeho přednost.

Že to do sebe pěkně zapadá, ohlídal renomovaný producent Don Was, který už s Mayerem jedno album nahrál, a především spolupracoval se všemi od Boba Dylana po Rolling Stones.

Jenže marná sláva: jak se to pěkně poslouchá, také se to docela rychle oposlouchá. Na té desce není nic špatného, na čas zaujme. Těžko ale věřit, že bude důvod se k ní vracet.

Nevadí: Mayerův talent nikam nezmizel. Každý má v diskografii slabší kusy.

Album

John Mayer: Sob Rock
Columbia Records 2021

 

Právě se děje

Další zprávy