Rozhovor - MIDI LIDI přivádějí na českou scénu po „robotech" Hastrmany, Tatrmany a Bubáky. Nové album elektronického tria je mnohem melancholičtější než debut, ale hravost a vtip se neztratily.
MIDI LIDI v úterý pokřtili novinku v Roxy, nyní ji představují na koncertech v rámci Bubáks Tour (Plzeň, Brno, Bratislava, České Budějovice. Jako hosté jim tu bude sekundovat DJ Ventolin (jinak také člen dua Kazety, dalšího zajímavého spolku) a polská skupina Kamp.
MIDI LIDI figurují také na kompilaci For Semafor: skvěle se předvedli ve skladbě Co jsem měl dnes k obědu, ke které přidali ještě několik vlastních (a neméně vtipných) slok.
| Čtěte také: Recenze: MIDI LIDI dostali po electro horečce i písničkovou tvář |
„Naše coververze vznikla po koncertě na festivalu v Poličce, kde jsme z ničeho nic si začali prozpěvovat Co jsem měl dnes k obědu a vymýšleli asi tři hodiny v kuse debilní nové verze textu, říká hlavní MIDI člověk Petr Marek
Novinka je o poznání temnější než debut Čekání na robota. Prý si hity schováváte na další album…
Vyplynulo to tak nějak samo, nebyl to plán, prostě většina písní co vznikly v tomto období, mají melancholičtější ráz než srandovní hitovky z první desky.
Roboty teď nahrazují veskrze přírodní mytické bytosti - hastrmani, tatrmani a bubáci. Znamená to odklon od techniky k přírodě? Dočkali jste se nakonec toho robota?
Máme pocit, že i v hudbě je to oproti první desce víc „přírodní" - je méně programovaná a více hraná naživo. Tím je na ní víc příjemných nepřesností, které tomu dávají živost. Je to víc plankton než pixely. A ta minulá robo-metafora podle mě ani v případě dočkání se nezaručuje žádnou výhru.
Album Hastrmans, Tatrmans & Bubáks vychází kromě CD a download verze také na vinylu. Byl to Váš nápad, nebo vznikl na labelu? Bude se vinylová verze nějak lišit?
Několikrát už jsme měli chuť vydat vinyl, konečně teď se toho chopil Martin Valášek a jeho punkovo-hardcoreové vydavatelství Malarie Records, které patří k našemu moravskému mládí, takže hezký „návrat domů". Na vinylu bude jen jedna změna: remix písně Chumbawamby je v „dýdžejštější" úpravě s rozjezdem a dojezdem.
Když už jsme u Chumbawamby a její skladby El Fusilado. Jakou skladbu pro Vás remixovali oni a kdy se jí dočkáme?
Chumbawamba remixovala song Je toho hodně co říct z desky Čekání na robota a udělala to kulišáckým způsobem, který vzešel už ze společného rozhovoru. Vtipkovali jsme o připravovaných remixech, já jsem se zeptal, jestli ten jejich bude folkovej s akustickou kytarou - a oni řekli že jo. Ve výsledku navíc úplně vyrušili naše hlasy a nahradili je vlastním anglickým zpěvem a textem. Písnička se v nějaké úpravě objeví na jejich připravované desce, která vyjde, až zemře Margaret Thatcherová.
Na novém albu zpíváte i anglicky, polsky nebo slovensky. Zároveň je i v názvu jasně a vtipně naznačený anglismus. Ale jinak říkáte, že zpívat anglicky Vám moc nesedí. Takže jak to je?
Vždycky se nám zdálo, že když jsme česká skupina, tak je normální zpívat česky. Angličtina nám přišla jako plýtvání prostorem. Máme češtinu rádi a zároveň nemáme představu, že když budeme zpívat anglicky, tak se prosadíme někde ve světě. Anglicky zpívaná píseň na desce vzešla ze snu, kdy se mi zdál anglický text; v probuzení jsem si ho nazpíval do diktafonu a usnul. Pak jsem přímo tu nahrávku použil a takhle i je na desce. A musím přiznat - v angličtině se fakt zpívá líp!
Součástí Vaší živé prezentace je výrazná vizuální stránka. Nakolik se projekce a vizuály změní s novým programem? Chystáte speciality a překvapení?
Doufáme, že změní! A doufáme, že chystáme!
V jednom z rozhovorů se zmiňujete o to, že ve Vaší tvorbě přežívají hlavně písně, které vzniknou velmi rychle. Vzhledem k tomu že už teď, byť možná v žertu, mluvíte o třetím albu, asi se skládáním nemáte problémy. Pořád ty nejlepší skladby vznikají tak bleskově, nebo už je to trochu těžší?
Je to stejné. To nejlepší v životě vzniklo vždycky tak rychle, že si to nepamatuju. Vlastně jen takový rychlý průchod, skoro bez přičinění.
Hodně se angažujete na poli filmové hudby (naposledy Protektor) a zajímavě popisujete vznik a tvůrčí střety při skládání hudby k filmům. Příští rok se do kin chystá Váš snímek Nic proti ničemu. Jakou jste k němu složili hudbu? A fungovaly ty principy stejně, když jste zároveň režisér?
To možná bude zklamání, ale pravděpodobně v něm žádná hudba nebude! Už několik let do svých filmů hudbu skoro nedávám. Mám rád syrovou atmosféru těch konkrétních lidí a nechci ji moc přislazovat, ani potemňovat.
Figurujete na projektu For Semafor, albu coverů semaforských písniček. Osobně mi připadá, že Váš smysl pro slogan je Suchého hitovkám velmi blízký. Jaký vztah vlastně ke skladbám S+Š máte? Skladbu jste si vybrali sami?
Semafor je od dětství jedním ze základů. Moje první divadelní vystoupení byla dětská verze hry Jonáš a tingl-tangl na hřišti na pionýrském táboře. To mě nasměrovalo k divadlu!
A naše coververze vznikla po koncertě na festivalu v Poličce, kde jsme z ničeho nic si začali prozpěvovat Co jsem měl dnes k obědu a vymýšleli asi tři hodiny v kuse debilní nové verze textu. No a v osm ráno druhý den mi zavolal Pavel Klusák, jestli se nechcem zúčastnit takové kompilace! Tak jsem mu řekl že jo a že už máme píseň. Bylo to opravdu takhle.
Oficiální stránku kapely najdete zde
