Recenze - Představte si, že vám do vsi přijede pouť. Poměrně banální. To byste ale při zápachu z cukrové vaty a procházení mezi kolotoči a labutěmi nesměli zjistit, že autodrom je zaminovaný, na růže se střílí kalašnikovem a v domě hrůzy ukazují globální problémy.
Jsou okamžiky, kdy litujete, že jste v minulosti použili nějaké slovní spojení, protože teprve teď se setkáváte se situací, která ho vystihuje v jeho úplnosti. V případě zpěváčky se jménem M.I.A. zní "střet kultur".
Když byl její debut Arular v roce 2005 nominován na prestižní Mercury Prize, ocenil tím britský establishment věc, která v jiném kontextu pořád ještě budí hrůzu. Životní příběh na Srí Lance vychované dívky s původním jménem Mathangi "Maya" Arulpragasam totiž obsáhne všechny symptomatické motivy současného světa a ještě z nich místo deprese vykouzlí party.
Její otec tamilský aktivista už nehodlal na konci 70. let snášet latentní rasismus v Británii a vrátil se s půlroční dcerou do vlasti. Kvůli svému postoji byl však nucen se skrývat a s Mayou se prakticky nevídal. Zbytek rodiny čelil finančním problémům; až po deseti letech a mnoha neúspěšných pokusech se matce se třemi dětmi podařilo prchnout zpět do Británie.
"Nemám žádnou identitu. Snažím se z toho, že ji nemám, nějakou stvořit," uvádí v rozhovoru pro server Pitchfork holka, která se anglicky začala učit až v jedenácti ve třídě pro žáky se speciálními potřebami a první kontakt s hip hopem měla, když hrál sousedům za tenkou stěnou kazeťák.
V Británii žijící sociolog polského původu Zygmunt Bauman prohlašuje, že v globalizovaném světě nejlépe obstojí právě vykořeněnci a emigranti. Nejsou uvěznění v jediné tradicí, kterou pokládají za nadřazenou - což jim dovoluje klouzat a vstřebávat nové vlivy.
Proto si M.I.A. beze strachu a předsudků vyhrává s hip-hopem, grime, electrem i ragga. Angažuje nejrůznější producenty od maestra Richarda X přes bývalého basáka Pulp Stevea Mackeyho až po Dipla a na novém albu Kala zapojila do práce i Timbalanda.
M.I.A. - Jimmy
M.I.A. není vrostlá do pravidel žádného stylu a nelze tak říct, že je styly křížila. To je její největší výhoda: jen si bere, co jí hodí a líbí.
Její aktuální album Kala - podle serveru metacritic zatím nejlepší letošní deska - rozbíhá do šíře globální randál, který načal debutový titul Arular. M.I.A paradoxně zvládá být kompaktnější a přímější, přestože hýří ještě větším množství citací. Track $20 - titul odkazuje k ceně samopalu AK-47 na africkém trhu se zbraněmi - přechází v odfrázování textu Where Is My Mind? od Pixies; ti tu znějí jako dětská říkanka.
V pořadí druhý singl Jimmy je zase coververze starého bollywoodského hitu, během kterého úplně zapomenete, že normálně na řetízkáči zvracíte. Načež M.I.A. v Paper Planes vyrukuje s pinkfloydovským cinknutím kasy; zní to však mnohem víc zlověstně, jelikož mu předchází střelba.
Vlastně to je lapidárně průhledný komentář antagonismu Východ-Západ - ale kdo by ho čekal na pouti, kde je z pusy vypuštěn spolu se žvýkačkovou bublinou?
A kdybyste ji chtěli napadnout, že to mezi těmi zářivými barvami a tygrovanými elasťáky vyznívá jako bagatelizace, pak věřte, že přesně tenhle argument je vzduchovka, které M.I.A. upilovala mušku.
M.I.A.: Kala, 47:32. Vydala firma XL Recordings
