Rozhovor - V pražské Arše v pátek hráli MGMT - jedna z nejvýraznějších kapel, které poslední roky přepisují pravidla popu i undergroundu. Jejich letošní novinka Congratulations rozdělila fanoušky na poloviny. Jedni litovali odklonu od electro-hippie stylizace, která z nich udělala přes noc hvězdy. Druhá ocenila odvahu a um, se kterým se brooklynská skupina pouští do hledání nového výrazu.
Na pražském vystoupení dělili přízeň rovnoměrně mezi oba tábory. Vydováděly se puberťačky, které si přišly poslechnout tu hype skupinu, co její hit hraje ve Vampire Diaries nebo Gossip girl, tak dekadentně entusiastičtí intelektuálové, kteří se těšili na psychedelické surf-pop-electro-rock´n´rollové experimenty z novinky.
A pak tu byl především kotel tvrdého jádra fanoušků, kteří pro jedinečný hudební čich a popovou ironii budou svou kapelu následovat, i kdyby začala hrát doom metal křížený s dechovkou. Ostatně, u MGMT by to nepřekvapilo a je tu velká šance, že v jejich podání by to znělo dobře.
Před dechberoucím pražským koncertem, který si nárokuje jednu z nejpovedenějších akcí roku, poskytli rozhovor zpěvák, kytarista a klávesista Benjamin Goldwasser a bubeník Will Berman.
Od začátku je ve vaší tvorbě přítomná silná stopa ironie v tom, jak pojímáte popové melodie a jak ironicky skládáte hudební odkazy k sobě. Co začalo jako ironický komentář popu, se ovšem stalo svým způsobem novým popem, skoro novým standardem. Ironické, nemyslíte?
Ben: To je fakt, vím, o čem mluvíš. Vlastně jsme to celé od začátků ještě na škole nebrali jinak než jako vtip. Ironický gesto. A to, co se kolem nás děje teď, si vyžaduje trochu vážnější a soustředěnější přístup. Z původního vtipu se stala záležitost, která si žije vlastním životem. Ale ne ve zlém. Jako bychom se z našeho snového světa přesunuli do reality, a přitom stále žili svůj sen.
Will: Dříve nebyl důvod brát to jakkoliv vážně; ale když se podíváš kolem, kolik lidí to teď zaměstnává a kolik lidí nás sleduje, nejde to už brát jen jako vtip; museli jsme trochu zvážnět.
Takže čím jste starší, tím jste vážnější - a ta původní ironie, se kterou jste do toho šli, je tím vlastně ještě o to ironičtější?
B: (směje se) No to je vlastně úplně pravda. Ale co s tím? My o tom takhle nemůžeme přemýšlet. Když se o nás začalo víc mluvit a začali jsme hodně hrát, podepsali kontrakt s velkým vydavatelem, všichni nás pořád brali jako takovej vtípek; zmatený kluky, co náhodou podepsali skvělou smlouvu. Ale to nejdůležitější pro nás jsou fanoušci - když sleduješ reakci, jakou v nich naše hudba probouzí, vidíš, že náš původně soukromý ironický vtip sdílí obrovské množství lidí. Možná to bude znít banálně; ale jsou věci, které nejde popsat objevně. Takže to řeknu banálně: děláme hudbu pro naše fanoušky, kteří mají náš druh hudby a humoru rádi.
Pro spoustu mladých kapel jste příkladem, jak si udržet kreativitu a integritu, i když se během velmi krátké doby ocitnete v diametrálně odlišném postavení. Cítíte vliv, který na ně máte?
Ben: Jasně. Sledujeme hudební vývoj a vidíme spoustu kapel, které na nás navazují, cítíme, že někoho inspirujeme. A těší nás to! Sami si pamatujeme na ten skvělý pocit, když jako mladej na škole objevíš novou kapelu, která ti otevře cestu k úplně novému vnímání hudby a světa. A probudí v tobě touhu se o něco takového pokusit. Takže pokud trochu tohoto dokážeme v někom probudit, pak nezbývá než být vděčný. Ale čemu bych se bránil, to je role nějakého generačního mluvčího.
W: Mě nepřekvapuje, že jsme pro řadu nových kapel inspirací; ne že bychom byli tak dobří, ale že i my nejsme víc než průsečík inspirací, které si bereme od jiných kapel.
B: Možná ten důvod, proč se nám daří inspirovat druhé, je v tom, že se nesnažíme sledovat a stopovat, co je nebo co není zrovna cool zvuk. Čím míň se na tohle soustředíš, tím spíš dosáhneš nějakého vlastního autentického zvuku. Každý půlrok se objeví zaručeně cool-hype styl, který nadchne spoustu lidí, ale doopravdy toho po sobě nic velkého nezanechá.
Ale i vy jste někdy považovaní za takové meteory...
W: No možná jsme cyničtí, ale když člověk sleduje, jak ty styly a módy přicházejí a odcházejí, a pak nám někdo podsouvá Hej, chlapi, vy jste znovu vynalezli hudbu, to se můžeš jedině smát.
B: Navíc - o čem jiném pop je? Neustálá recyklace, citace citátů. Často jde víc o souvislosti, jak už poskládáš to řečené, než že bys vymyslel něco zcela nového. Mě popkultura fascinuje, je to úžasná platforma, zrcadlo jednotlivých epoch, popkultura nabízí dokonalý komentář k jakékoliv době.
W: Nejde o styly; to, co se nakonec doopravdy počítá, je melodie. Je to jedno z nejstarších a dosud nepochopených tajemství: co dělá dobrou melodii dobrou. Možná existuje způsob, algoritmus, díky kterému by počítač mohl složit a zaznamenat všechny možné melodické a harmonické variace. Ale má to háček - počítač ti neřekne, která je dobrá. To je něco, co se nedá popsat, to si neseme všichni uvnitř sebe - schopnost poznat a ocenit dobrou melodii.
Tím se zase dostáváme k té sofistikované hře se s žánry a jejich dějinnými a módními souvislostmi. Jsou melodické postupy, které lidi nadchnou v 60. letech, v 80. letech nikoho nebaví a pak se zjeví znovu, ale posunuté do nových souvislostí.
B: To je pravda. Pak přichází ten důležitý prvek: Jak to uchopíš, jak to prezentuješ, jak to zahraješ, jak to prodáš. Na tom se to láme.
Přestože vám leckdo podsouval, že na druhé desce pácháte kariérní sebevraždu, ukazuje se, že jste o mnoho fanoušků nepřišli, spíše je získali. Osvobodili jste se - a teď je před vámi o to větší pole možností. Necítíte z toho paradoxně trochu závazek? Když si můžete dovolit cokoliv, bývá to často složitější.
Ben: Máš pravdu, že z té svobody se najednou stává jakýsi závazek. Rozhodně to nebereme tak, že nám teď stačí vyplivnout cokoliv, co máme na jazyku a budeme se všichni tvářit, jak skvělé to je jen proto, že si to můžeme dovolit. Pořád se chceme držet základní myšlenky, která náš přístup k hudbě vyjadřuje: každý žánr a styl ti má co nabídnout, není žádná hudební oblast, ze které by se nedalo čerpat - a na tobě je najít způsob, jakým jednotlivé styly a souvislosti, které k nim patří, pojmeš, jak je poskládáš. Jak říkám, baví mě, jak se každých pár měsíců objevují nový hudební žánr. Nebo přesněji: jak si lidé myslí, že jde o nějaký nový žánr.
W: Přesně, dneska těžko vymyslíš nový žánr, a proč taky? Většina "nových žánrů" nevzniká proto, že by někdo našel nový harmonický postup, nebo že by byl osvícen shůry, spíše se mění technické a produkční možnosti. To je ale jen technicistní stránka věci.Když se na hudbu podíváš naším úhlem pohledu, pak tě nějaké dilema ohledně toho, co si dovolit, mohu-li si dovolit cokoliv, nenapadá. Zakazujeme si takhle přemýšlet.
Máte za sebou několik let intenzivního hraní. Ten model pro začínající kapely funguje dost podobně: první deska, turné a spousta živého hraní, kde si kapela začne víc věřit a víc se usazuje, což se projevuje na druhé a třetí desce. Poznáváte se v tom? Jak moc to intenzivní hraní ovlivnilo druhou desku i třetí, kterou asi připravujete.
Ben: Takhle to dříve bývalo a je to tak vlastně pořád, jen se to za poslední roky velmi zrychlilo, zintenzivnělo.
W: Od kapel se automaticky předpokládá, že budou co nejvíc hrát naživo: vydají lo-fi desku doma z ložnice a za pár týdnů mají koncertovat a být skvělí. Ale aby se kapela vyladila a byla fakt dobrá, to chce hodně času. Vidím kolem sebe tlak na začínající kapely, aby byly naživo ještě lepší než na desce.
B: Což pak ale vede k tomu, že spousta kapel vyjede na své první turné a snaží se jen hrát na jistotu přesně jako na desce; nebo ještě hůř, většinu mají přednahranou. Ten model, co popisuješ, se poslední dobou pokřivuje. My jsme měli to štěstí, že jsme měli čas a prostor se sehrávat a živé hraní určitě mění náš pohled na naši tvorbu.
Takže už máte představu, jaká bude další deska?
B: (s hranou ležérností) Ale jo, tak trochu jsme o tom už přemýšleli. Minimálně už máme název nový desky: MGMT… (Chvíli napjaté ticho, pak pobavený smích)
To jste tomu zatím moc nedali...
W: (směje se) Anebo jsme to naopak promysleli až moc…
B: Ok, vážně. Myslím, že můžu prozradit to, že se budeme znovu zaobírat vlivy z 60. a 80. let podobně jako na Congratulations, s tím rozdílem, že bychom se chtěli dopracovat k jednoduššímu a zostřenějšímu výrazu. ...ale kdo ví. Možná, že až budeme zase ve studiu, tak se neudržíme a budeme na sebe vrstvit miliony zvuků a motivů.
Minule jste si pronajali dům na Malibu a udělali si z natáčení spirituální večírek. Tentokrát nic takového?
Ben: Vystavěli jsme si teď nové studio v Brooklynu, takže budeme hodně času trávit tam. Bude to mít výhodu, že budeme zároveň žít normální životy, jít po natáčení domů. Možná si dopřejeme uprostřed natáčení malé turné, abychom si zkusili zahrát nové věci naživo a pak se zase vrátíme do studia a možná si na základě koncertních zkušeností na nový materiál najmeme nějakého producenta... nevím, teď trochu vařím z vody. Nemáme nějaký detailní plán.
Čtěte také:
MGMT: pop ve věku ironie dorazí do Prahy
MGMT: Když se management svlékne a pálí peníze
W: Rozhodně chceme zúročit jak zkušenosti z tohohle turné i zkušenosti z natáčení předchozí desky. Když jsme dělali Congratulations, hodně jsme si za pochodu uvědomovali, jak spolu umíme a chceme spolupracovat. To natáčení bylo trochu experimentální workshop. Tentokrát se lépe známe.
