Recenze - Vrcholný improvizátor a geniální hudebník, hračička a věčný propagátor zpěvu Bobby McFerrin přichází po sedmi letech s novinkou VOCAbuLarieS. Zbrusu nové album představí autor koncem dubna i na třech koncertech v České republice: 21. a 22. dubna v Praze a o dva dny později v Ostravě.
McFerrin se pohybuje ve svém vlastním světě. Když se poměřuje, tak jen sám sebou, a jeho novinka to znovu potvrzuje. Nejde jen o genialitu a variabilnost projevu a přednesu, ale hlavně o to, že se neomezuje hranicemi, mantinely ani konvencemi. Z jeho nového díla slyšíme sakrální sbory, prastaré tribální chorály stejně jako ševelivé konejšení nemluvňat.
Ve Zpěvníčcích najdeme velmi málo tradičních nástrojů, jen sporadicky se objevují perkuse nebo žestě; drtivou většinu melodií a harmonií uvozuje právě zpěv. A zdaleka nejen jeho vlastní: na novince participuje padesátka dalších vokalistů z veškerých možných žánrů včetně klasiky, jazzu a rock'n'rollu.
Ostatně všechny tyto a mnohé další obory si autor sám dávno ozkoušel a dobře ví, proč jejich vrcholné interprety oslovil.
Hlavním spolupracovníkem stal opět Roger Treece, člen jeho hlasového souboru Voicestra; s jeho pomocí vzniklo album prokomponované i spontánní. Podstatnou část partů tvoří záznamy z jakéhosi autorova vokálního deníku, kolem nich pak přizvaní hosté vytvářejí nebývalé hlasové orgie. McFerrin vlastně často působí jen v roli jakéhosi guru a dohlížitele; pozorně sleduje své žáky, občas je povzbudí a často s úsměvem přikyvuje.
Název alba je na obalu v patnácti různých jazycích, patrioty potěší český ekvivalent. Stejně variabilně působí texty, jež tvoří barvité koláže v různých jazycích. Obojí sounáleží s impresionistickými vokálními variacemi a dohromady to všechno tvoří jakési McFerrinovo "esperanto" pro třetí tisíciletí a otevřené mysli, kterým chce autor dát najevo jedinou věc.
Není důležitý styl, nejsou důležitá ani slova. Podstatný je příběh, který dokáže vyprávět melodie a do souvislostí ho zařadí harmonie. A nakonec nejde ani o to, jak si ho kdo vyloží. Důležité je to, že ho dokážeme vyslovit, oslovit jím a zaujmout.
Vocabularies nejsou "naschvál" těžké, ale rozhodně vyžadují soustředěný poslech; žádný hit podobný notoricky proslulému popěvku Don't Worry Be Happy na nové kolekci nenajdeme. Ale zpěvák si své publikum vychovává řadu let a mnoho z nich může z "bobbymcferrinismu" graduovat.
Díky tomu je v takové pozici, že svým fanouškům v podstatě může předložit cokoliv; přitom má takový statut, že mu to odklepne i vydavatelská firma. Své posluchače také skutečně nijak nešetří a nabízí jedno ze svých vrcholných děl. Nijak neusnadňuje cestu ke svým skladbám: naopak nabádá k přemýšlení a hledání vlastních cest.
Vrcholným zážitkem ale pořád zůstávají McFerrinovy koncerty. Tam autor s elegancí a přirozeností pomáhá posluchačům proplouvat nejsložitějšími aranžemi a vokálními arabeskami. I to, co na albech (VOCAbuLarieS nevyjímaje) občas vyzní příliš složitě, najednou na koncertech ožije a zapadne do běžného světa naprosto logicky a přirozeně.
Bobby McFerrin: VOCAbuLarieS. CD, 60 minut. Vydala firma Universal Jazz & Classics, 2010.
