Matěj Ruppert: Stahování hudby? V obchodě taky nekradete

Kateřina Nováková
9. 7. 2015 13:30
Rozhovor s Matějem Ruppertem z kapely Monkey Business o nové opeře Rudá Marie, anglických textech, hudebním průmyslu i ilegálním stahování.
Matěj Ruppert
Matěj Ruppert | Foto: Profimedia.cz

RozhovorMonkey Business vydali svoji osmou desku, kterou stvrdili společných 15 let na stezce kamarádství. Album ozvláštnili skvělými hosty ze zahraničí, jako například kytaristou Mikem Sternem nebo Gáborem Presserem z Omegy.

Na desce je slyšet i hlas Marty Kubišové nebo Wabiho Daňka, vizuál koncertního plakátu připravil autor komiksových Rychlých šípů Marko Čermák. Cover alba se může zdát trochu strohý, když ale desku otevřete, uvidíte malbu Family Portrait od oscarového výtvarníka Theodora Pištěka.

Přestože už Monkey Business odehráli na tisíc koncertů, stále při nich frontman Matěj Ruppert cítí trému. To mu ale nebrání vymýšlet si vtípky, maskovat se do alterega posíleného vybraným kostýmem nebo oslovit Ewu Farnou na post doprovodné vokalistky.

Matěj Ruppert studoval operní zpěv, ale až letos ho můžeme vidět v historicky první operní roli, a to v díle Rudá Marie, které vychází ze svérázného rozhlasového seriálu Tlučhořovic rodinka dvojice Oldřich Kaiser a Jiří Lábus. Zbrusu nová zkušenost čeká Matěje taky v osobním životě, už za pár dní očekává narození prvního potomka.

Aktuálně.cz: V soukromém životě tě čeká krásná věc. Přizpůsobil jsi jí pracovní tempo?

Matěj Ruppert: Doufáme, že to vyjde tak rozumně, abychom nemuseli žádný koncert rušit. V kapele máme ale takovou nepsanou dohodu, že jakmile přichází narození potomka někoho z členů, jde všechno stranou.

A.cz: Kolik koncertů letos odehrajete?

Podle informací našeho manažera máme podobně koncertů jako třeba loni, což je kolem osmdesáti koncertů.

A.cz: K tomu sis teď navíc přidal operu.

Roli jsem dostal v opeře Rudá Marie, kterou napsal můj dobrý známý Honza Kučera, který hrál na oslavě svatby Ondry Brouska, kam přinesl držky, teda tahací harmoniku. Hrál hospodský písničky, lidový písničky i popový písničky a takhle jsme pokračovali dál, až jsme se dostali k árii Nessun dorma, kterou jsem začal taky zpívat. On se hrozně podivoval a říkal mi: „Ty to zpíváš hrozně dobře, já teď chystám operu v Národním divadle, tak ti napíšu roli.“ Já jsem tomu samozřejmě nevěřil. Trvalo to dalších pět nebo šest let, ale Honza svému slibu dostál, a tak se stalo, že jsem viděn na Nové scéně Národního divadla. Nepovažuji se za operního pěvce, mám tam jen jednu árii a pár sborových věcí, i tak jsem z toho měl strašný strach.

Monkey Business: Sex and sport? Never! | Video: YouTube

A.cz: Jak tě berou kolegové ze souboru?

Bylo zajímavé poznat lidi z téhle branže. Jsou obklopeni takovou hradbou nepřístupnosti a zdánlivě ohrnují nos nad světem populární hudby. Společný mejdan po premiéře mě ale přesvědčil, že je to jen zdání, protože za takovou smršť by se nestyděli ani kovaní heavy metaláci. Ani jsem jim nestačil!

A.cz: Jaká je tvoje postava Staliňák?

Staliňák je pěkně odporná postava, je to takový pablb. Je mu přes devadesát let, celej život byl nejhorší typ komunisty, který udával, ničil lidi a bořil světy. Teď už nic neznamená, a protože je starej a senilní, žije si jen ve svém světě schůzí a čistek. Pořád jenom spí, je mimo a zvedá ruku tak, jak chce pan předseda. Opera je napsaná podle dvou dílů Tlučhořovic rodinky pánů Kaisera a Lábuse. Je to neskutečně vtipné, a proto jsou i samotná představení hodně uvolněná. Já jsem se už dokonce dvakrát odboural, přestože ten děj znám vlastně zpaměti. Řekl bych, že se jednou bude o téhle dvojici mluvit podobně jako o Šlitrovi se Suchým nebo Voskovci s Werichem. Já tak o nich rozhodně mluvit budu.

A.cz: Měl jsi při premiéře trému?

Já jsem velký trémista, mám ji pořád i s Monkey Business. Moje manželka se tomu diví, kluci z kapely i kamarádi taky, když mám za sebou už přes tisíc koncertů s kapelou, ale pro mě je každý koncert jiný. Popravdě už nemám ani tak trému ze zpěvu samotného, ale z povídání mezi písničkami. Připravoval jsem si různé styčné body, ale každé místo je jiné a diváci jsou odlišní, proto je příprava předem celkem k ničemu. Je pravda, že se kouknu třeba do kalendáře, kdo má zrovna svátek, kdo významný z města, kde hrajeme, pochází. To je ale všechno. Hodně mi pomáhá i kostým. Celé letošní jaro jsem vystupoval v oblečku hraběte, tak jsem vždycky z pódia spustil s německo-rakouským přízvukem. Abych se vrátil k trémě v opeře, tu mám paradoxně menší.

A.cz: Hraje roli asi i to, že v opeře nejsi tak výrazným prvkem jako v kapele.

Přesně tak to je. V opeře zazpívám jednu árii, kterou si navíc můžu hodně volně pozměnit. Třeba když mi nebylo dobře, dal jsem ji téměř celou o oktávu níž a dirigent v tom neviděl problém.

A.cz: Kolik máš letos operních repríz?

Po prázdninách nás čeká jedno v září, jedno v říjnu a pár v listopadu.

A.cz: Takže nejde časově o nic náročného.

To vůbec, to bych do toho nemohl ani jít. Monkey Business jsou pro mě naprostá priorita a všechno ostatní řídím podle nich.

Monkey Business
Monkey Business | Foto: archiv kapely

A.cz: S Monkey Business jste oslavili patnáct let koncertem ve Žlutých lázních. Jak jsi byl s průběhem spokojený?

Přišlo se podívat nějakých téměř tři a půl tisíce lidí a hosté byli báječní. S Ondřejem Havelkou jsme zkoušeli v Českém Krumlově a jsme moc rádi, že jeho role hosta vůbec vyšla. S paní Kubišovou jsme se potkali už při nahrávání desky a tam jsem ani vteřinu nepochyboval, že by mohlo jít o špatnou volbu, ona je prostě báječná. Pro mě byl zpěv Hey Jude společně s ní jedním z nejkrásnějších koncertních zážitků. Musím zmínit i Ivu Bittovou, to je neuvěřitelně zajímavý samorost, dotýká se zvláštní geniality.

A.cz: V Brně byla hostem Ewa Farna. Proč zrovna ona?

S Ewou jsem se poprvé potkal už před mnoha lety. Před rokem jsme si s kapelou vysnili takový fór, který teď ne každý pochopil. Na několika koncertech s námi zpívali hodně známí zpěváci, ale jen jako vokalisté. Nijak jsme je neuváděli, neavizovali to. Vrchol téhle taškařice byl, když se sešli na pódiu Ondra Brzobohatý, Ondřej Ruml a právě Ewa Farna. Fanoušci si toho asi ani nevšimli. Zpětně si myslím, že jsme si s Ewou padli do noty.

A.cz: Neříkali jste si s Wabi Daňkem, že by mohlo být fajn dát společnou píseň v češtině?

Předposlední deska nám trvala hodně dlouho. Připravovali jsme ji čtyři roky. Hlavní důvod byl ten, že jsme se ji snažili asi dva roky z toho otextovat v češtině. Zkoušeli jsme to sami, oslovili jsme i ostatní, ale žádný text nebyl tak dobrý, jako kdyby byl napsaný v angličtině. Nechceme nahrávat v češtině jen proto, abychom prodali o něco víc desek nebo nás začala víc hrát rádia. Nestáli bychom si za tím a nebyli bychom ani spokojení. Když jsme připravovali píseň s Wabim, věděli jsme hned, že jeho text bude v češtině a že si jej napíše sám, protože je skvělý textař.

A.cz. Zastavme se teď tedy u vašich textů. Jak bys je popsal?

Tvorba textů je u nás hodně složitý proces, dlouho se jimi zabýváme. Snažíme se, aby nebyly banální. Někdy si říkáme, že jsou pro posluchače komplikované až moc, ale tak to prostě máme. Na poslední desce jsme se snažili být co nejpřímější, například v refrénech, které to řeknou heslovitě jako: Sex and Sport? Never! A v následujícím textu to rozvedeme dále. Psaní textů je strašně dlouhý proces. Tentokrát nám to šlo lépe, ale myslím, že bychom mohli být i rychlejší. Svoji roli hraje taky fakt, že je v gramoprůmyslu o dost míň peněz, než tomu bývalo s našimi prvními deskami. Předtím to bylo tak, že jsme si naposlouchali Romanovy demáče a měsíc a půl byli spolu ve studiu. S naším textařem Vráťou Šlapákem jsme tam trávili spoustu času a ladili každou větu. Bylo to hodně intenzivní. Teď už si něco podobného nemůžeme dovolit, vypadnout na dva měsíce a zavřít se ve studiu. Roman Holý, Pavel Mrázek, já i Vráťa už máme rodiny a není to prostě možné.

A.cz: Jak jste se dostali k legendárnímu kreslíři Marko Čermákovi?

V minulosti asi všichni mužští členové frčeli na Rychlých šípech nebo něčem podobném. To znamená, že nás jeho kresby provázely významnou epochou našeho dospívání. Nápad na tuhle kresbu jsme měli už dlouho, jen jsme čekali na pravou chvíli, kdy jej nasadit. Přes někoho blízkého z trampské osady jsme na něj sehnali kontakt. Spojili jsme se s ním a jemu se ta myšlenka zdála dobrá. Chvíli váhal a říkal, že náš svět je jinde než ten jeho. My ho ihned vyvedli z omylu, ukázali mu obal naší první desky, který je ve stylu béčkového plakátu sedmdesátých let. Ukázali jsme i další obaly a to, co máme rádi, a on díky tomu poznal, že náš svět je více vrstevnatý. Také jsme mu řekli, že má naprosto volnou ruku, jen mu sdělili, že má reflektovat zmiňovaných 15 let na stezce přátelství. Vyžádal si naše portréty a namaloval nádherný obraz, který jsme ihned použili. V obalu nové desky je nádherný obraz od Theodora Pištěka, kterého velmi obdivujeme. Měli jsme představu, jak má obal vypadat, chtěli jsme ho ale vyšperkovat, protože nám pouhá kombinace bílého podkladu a zlatého písma přišla trochu strohá.

A.cz: Bojuješ pořád proti nelegálnímu stahování?

Pokud chce kapela jako my vydat dobrou desku, mít zajímavé zahraniční hosty jako Mikea Sterna, nemůžete to šít horkou jehlou a bez sponzorské podpory už to vlastně ani nejde. Bez Kooperativy, Red Bullu nebo Jägermeisteru bychom si to nemohli dovolit. Videoklipy bychom těžko dělali s tak dobrou technikou bez společnosti Vantage. Musíme jim moc poděkovat, bez nich by to nešlo. Jedním z těch důvodů je právě to, že prodáváme kolem pěti až šesti tisíc alb, zatímco kdyby neexistovalo nelegální stahování, tak jich prodáme desetkrát víc. To bychom mohli točit pěkné klipy i na vlastní náklad. Nedá se s tím nic dělat, dneska už je ta doba tak daleko, že nemá cenu se rozčilovat. Vadí mi ale lidi, kteří to podporují. Internet má být podle nich svobodný a výrobci filmů, softwarů a hudby nemají mít žádný nárok. To je přeci nesmysl. Dneska už je běžné, že řekne táta synovi: „Tak mi stáhni ty Zeppeliny, ať je mám všechny.“ A to je třeba x desek v řádu několika tisíc a on prostě oznámí synovi, aby je ukradl. Přitom mu ale neřekne, aby šel do obchodu a ukradl mu holicí strojek za tři tisíce.

A.cz: Předvánoční koncerty proběhnou v Lucerna Music Baru a budou hned tři po sobě. Plánujete něco speciálního?

Chtěli bychom, aby každý byl úplně jiný. Máme osm alb, tak bychom mohli zahrát první tři na jednom, na druhém další a tak pokračovat. To je jen nástřel, plánů je samozřejmě spousta. Určitě budeme chtít, aby každý byl výjimečný.

 

Právě se děje

Další zprávy