Hovořit o sólovém albu je však v tomto případě zavádějící. Pod jménem Lindemann se rozumí dvoučlenný projekt, jehož rovnocenně důležitou polovinu tvoří Peter Tägtgren: v branži vysoce respektovaný švédský hudebník, skladatel a producent, který dlouhá léta stojí v čele jednak surově deathmetalových Hypocrisy, jednak posluchačsky přijatelnější a komerčně úspěšnější skupiny Pain.
Tägtgren s Tillem Lindemannem už před čtyřmi roky vydali anglicky otextovanou desku Skills In Pills. Jejich novinka jménem F & M, což znamená Frau und Mann, v překladu Žena a muž, se od ní výrazně liší. Nejen tím, že charismatický německý zpěvák se vrací k mateřštině, v níž se zjevně cítí jistěji a přirozeněji.
Zmiňovaná prvotina - s nutnou mírou zjednodušení - připomínala tvorbu Pain, ve které akorát místo Tägtgrena zpívá Lindemann. Prostě nabroušený moderní elektro-metal přiměřeně industriálního ražení, v němž tvrdé kytary efektně bojují o prostor se syntezátory a samply.
Ne že by se hudebníci těchto výrazových rovin na nové desce vzdali, avšak celek je tentokrát výrazně pestřejší.
Ne, posluchač by opravdu neměl čekat "druhé Rammstein", což je možná ta nejpodstatnější zpráva. Sice hned druhá položka desky, chytlavá úderná píseň Ich weiß es nicht, by se v jejich repertoáru vyjímala, ale tím veškerá podobnost končí.
Jinak se šestapadesátiletý Němec pod dohledem devětačtyřicetiletého skandinávského pobratima ohlíží nejrůznějšími hudebními směry. Někdy v popředí zájmu stojí pečlivá kompozice a aranžérská vynalézavost (skladba Allesfresser), jindy je to i přes průrazný masivní sound hymnická hitovost (Blut nebo Gummi) a nezřídka také touha ochutnat dosud nepoznané.
Například píseň Knebel: dlouho jde o poklidnou "folkovku" jen s akustickou kytarou, než se zvrtne v nekompromisní metal. Přesto díky sugestivní melodické lince až do konce udrží podmanivou atmosféru.
Rytmicky strhující "neortodoxní techno" Platz Eins je téměř čistě elektronická nebo taneční záležitost, zatímco Ach so gern pro změnu regulérní - a výborné - tango.
Kompozicí Schlaf ein se pak Lindemann a Tägtgren odvážně pouštějí skoro do šansonu a nechávají se ovlivnit jednou známou německou lidovkou.
Zajímavostí je, že tango Ach so gern obsahuje deluxe vydání desky také v coververzi od skupiny Pain. Když ji člověk slyší napoprvé, byl by přísahal, že jde o úplně jinou píseň. Netoliko znalci a fajnšmekři ocení, jak si dva umělci na nahrávce užívají tvůrčí svobody a jsou schopni bez rozpaků hodit za hlavu fanoušky očekávaná žánrová dogmata a konvence.
Na druhou stranu by to překvapit nemělo. Písně původně vznikly pro divadelní inscenaci inspirovanou pohádkou o Jeníčkovi a Mařence. Till Lindemann však texty pojal natolik volně, že z pohádky nezbylo nic.
Obrazně řečeno: přetvořil ji v mládeži nepřístupný syrový biják, v němž si z pozice režiséra skoro až zvráceně libuje ve vesměs neutěšených tématech. Drogy, smrt, temná lidská zákoutí, bolavá duše a krev, fetišistický sex a pohlavní touhy přecházející v amok…
Kontroverze je Lindemannovi vlastní, to už jiné asi nebude. Což se ale nevylučuje s jeho smyslem pro zvláštní nadhled a schopností psát mnohoznačně vyznívající texty na jedné straně a specifickým druhem humoru na straně druhé, jak dokazuje zejména hravý a vtipný kousek Mathematik.
Pravda, ten trochu sráží Lindemannovo neumělé rapování. Je to však jedna z mála výtek, které lze vůči albu F & M vznést.
Jeho vyloženě bolavým místem je až kompozice Wer weiß das schon, která zní jako orchestrální hudební střední proud a prohýbá se pod nesnesitelnou tíhou patosu, pod nímž svou už tak neduživou duši nakonec vypustí. Jinak jde úhrnem o relativně zajímavé a zdařilé dílo.
Neméně zajímavé bude slyšet ho naživo: projekt Lindemann 10. února 2020 vystoupí v novém pražském sále O2 universum.
Zatím pouze vloni v prosinci absolvoval krátké turné po zemích bývalého Sovětského svazu, kde Lindemanna s Tägtgrenem doprovázeli spoluhráči druhého jmenovaného z kapely Pain a na programu byly pouze skladby z první desky.
Lze čekat, že tentokrát bude hlavní chod sestávat z nového alba a že ani tentokrát nezbude prostor na cokoliv z tvorby Rammstein. Vzhledem ke kvalitě alba F & M by to nemělo vadit.
Lindemann: F & M
Vertigo Records/Universal Music 2019
