Glosa - Téměř každé léto má svůj vlastní hit. Skladbu s jednoduchou melodií a bohémským textem, která svou dokonalou primitivností dokáže vyplnit nejospalejší období roku a která se po celém světě hraje v rádiích tak často, že jí neuniknete ani na dovolené v zahraničí.
Loni si takové privilegium pro sebe uzmuli korejský raper Psy a virální hit Call Me Maybe od kanadské zpěvačky Carly Rae Jepsen. Letos však tradiční disciplína strádá a dokázali se v ní úspěšně utkat snad jen teenagerské hudební hvězdy Miley Cyrus a One Direction.
Ke kolotoči přihlouplých letních hitů patří, že se objeví takřka znenadání a po dvou měsících je babí léto odvane, aby zůstaly navždy spojeny s jedním konkrétním letopočtem. Sláva autorů mívá velmi krátké trvání.
Jen pro připomenutí, kdo dnes ještě zná Los Del Río nebo Las Ketchup? Jejich hity Macarena nebo Asereje už na tom pravděpodobně budou lépe. Svědčí to především o tom, nakolik se jejich autorům v jednom konkrétním období povedlo zaplavit všechny prostředky, skrze něž hudbu přijímáme.
Možná v souvislosti s letošní absencí globálního hitu léta můžeme uvažovat fragmentizaci společnosti a individualizaci hudebního vkusu. Možná za to taky může fakt, že hvězdy typu Katy Perry a Lady Gaga si novou desku schovaly až na podzim a chtějí s ní vybojovat místo pod vánočním stromečkem.
Letos místo žvýkačkových královen a bezstarostných tancovaček v letních hitparádách zabodovali Daft Punk s nostalgickým mixem diska a funku Get Lucky, případně lehce oplzlý r&b hit Blurred Lines od Robina Thickea (shodou okolností v obou hostuje raper Pharell Williams).
Jak Thicke, tak Daft Punk však v létě 2013 jenom sklidili to, co hudebně zaseli už letos na jaře. O důmyslném dobývání vyklizeného hudebního pole proto nemůže být úplně řeč, dvojice zmíněných skladeb v rádiích úspěšně rotuje už několik měsíců, jen je nikdo nedokázal na delší dobu sesadit.
Na vrcholu zůstali od jara do léta Daft Punk
Letošní nahrávka elektronických hračičků Daft Punk přitom vzbuzovala obrovská očekávání dávno před svým vydáním. Miliony fanoušků francouzského robotího dua se rekrutují i z mladších, obvykle nezávislých hudebníků. Mnoho z nich proto ústřední hit z Random Access Memories dobrovolně přijalo za svůj a nenápadně zahájilo vlnu cover verzí, která popularitu Get Lucky neustále přiživuje.
Čtěte také
Roboti Daft Punk vypnuli počítače a ohlížejí se zpět
Kromě buskerů a mnoha polo-profesionálních souborů ji začali přejímat i mladé alternativní kapely. Například britští indie folkaři Daughter mají v coveru Get Lucky jednu ze svých vůbec nejúspěšnějších skladeb. Při koncertech si s ní pak mimo jiné vypomohl i jazzový showman Jamie Cullum na festivalu Colours of Ostrava.
O schopnosti alternativního publika vstřebat Get Lucky svědčí také anketa nezávislého portálu Stereogum. Když se jeden z prvních hudebních blogů, který přerostl v médium s globálním dosahem, svých čtenářů zeptal na skladbu letošního léta, Daft Punk bezkonkurenčně zvítězili s téměř polovinou všech hlasů. Vampire Weekend, Disclosure nebo Kanye West skončili až daleko za nimi.
Ameriku dobyl sexistický hit
O něco silnější příběh za sebou má druhý letošní bořič letních hitparád Robin Thicke. Česká rádia si sice našla jiné favority, ale za oceánem nemá r&b seladon moc velkou konkurenci. V souhrnných letních statistikách mu ani Daft Punk nestačí.
Thicka si už v šestnácti letech vyhlédl vydavatelský koncert Interscope a od začátku druhého tisíciletí nepravidelně pronikal do žánrových hitparád. Jako autor stál za několika skladbami pro Ushera, podílel se na debutu Christiny Aguilery a psaní romantických r&b hitů se úspěšně věnuje už dvacet let. Do širšího povědomí se ale poprvé dostal až letos s chytlavou skladbou Blurred Lines.
Její sedmdesátkový funk beat přitom s Pharellem Williamsem složil za pár hodin a podobně vznikal i doprovodný klip. Prostě si pozvali pár pohledných holek, svlékli je a zablbli si s nimi před bílým pozadím.
Necenzurovaná verze klipu se pak postarala o publicitu, a když si Thicka do studia pozval Jimmy Kimmel (a posléze další talk show), masový hit byl na světě.
Americká kritika začala Thickea brzy obviňovat ze sexismu a misogynie. Spornou se stala opakovaná fráze „I know you want it", jejíž česká analogie by byla: „Vím, že to chceš."
Podle několika zástupkyň feministického hnutí skladba legitimizuje znásilňování, když pracuje s tím, že ačkoliv žena na nabídku sexu řekne „ne", muži to berou jakou součást nepřístupné milostné předehry a de facto to vnímají jako „ano".
Sám Thicke se proti takovému záměru ohradil. „Prostě jsme chtěli udělat něco hloupého a zábavného," komentoval situaci pro deník New York Times.
Teenageři atakují opožděné žebříčky
Samotný pojem letní hit je v první řadě novinářský konstrukt. V létě obvykle nic nového nevychází, a tak publicisti obvykle sledují, kdo nejlépe dokáže vystihnout atmosféru bezstarostného bezčasí. Účinky a atributy takového songu dost dobře ilustruje jeden z videoklipů parodického elektro-popového dua LMFAO, konkrétně ke skladbě Party Rock Anthem, která se stala hitem léta 2011.
Dvojice s bizarním vzezřením se v klipu ocitne ve zdánlivě opuštěném městě. Na ulicích se procházejí pouze prázdné lidské skořápky ve flitrovaném oblečení, které se nepřetržitě vlní do melodie přihlouplého disko hitu. Když se člověk, který kapelu na dav hudbou infikovaných zombií upozornil, rozhodne přeběhnout ulici, dav ho pohltí a vyplivne s barevnými brýlemi a coby dalšího člena masy s hudbou vymytým mozkem. Vzdorovat jim nedokáží ani samotní LMFAO, a tak se k uniformnímu davu připojují.
Přesně to je základní vlastnost, kterou jakýkoliv letní hit musí disponovat. Ať se snažíte sebevíc, nedokážete mu uniknout. Ale přesně takových letos přišlo poskrovnu.
Coby legitimní disciplínu si jej vyzkoušeli snad jen některé teenage hvězdičky, když před začátkem léta uvedly své nové singly. Obnovená původní sestava Backstreet Boys může jen zdálky závidět svým o poznání mladším kolegům One Direction, jejichž hit Best Song Ever koncem července atakoval hitparády a takřka okamžitě se vyhoupl mezi nejsledovanější videa na Youtube.
To samé se podařilo i zpívající herečce ze seriálu pro náctileté Miley Cyrus. Ta jako by se svůdným klipem k We Can't Stop začala brát na vědomí, že její publikum pomalu dospívá.
Ostatně, průnik mladých na vrchol dost dobře dává smysl. Lidé pod dvacet let jsou dnes jednou z mála komerčně zajímavých cílových skupin pro hudební průmysl. Náctiletí sice kapitálem nedisponují, ale jejich rodiče ano a vydavatelské společnosti na ně můžou působit v období formování jejich vkusu a tím si je dlouhodobě naklonit na svou stranu. Navíc jsou studenti jako jediní v létě vytrženi z pracovního koloritu a mají podstatně více nevyužitého času, který můžou strávit právě s hudbou.
Náctileté hvězdy proto jsou letos takřka jedinými, kdo dokázal rozvířit stojaté vody letních hitparád. Mezi dalšími nejúspěšnějšími totiž byli staří známí Justin Timberlake, Pink nebo nezávislý raper Macklemore. Jeho aktuální hit Can't Hold Us se datuje až k srpnu 2011. Do globálních singlových hitparád se vyšplhal letos v březnu.
