Let nad publikem, skvělý zpěv a poselství. Show Farne by neurazila ani v Las Vegas

Druhý koncert Ewy Farne v Edenu potvrdil to, co si s sebou odnášeli návštěvníci sobotní první show. Něco takového v Česku už dlouho nebylo. Obrovská podívaná, skvělý výkon zpěvačky, publikum doslova v transu. A k tomu pozitivní poselství, po kterém pořád voláme, i když jsme v běžném životě ti první, kteří ho ignorují.

Hned na začátku nesmíme pominout brilantní pěvecký a herecký výkon Ewy Farne. Přes všechno kolem, byla to především hudební akce. Kdyby byla zpěvačka jen o trochu slabší a méně charismatická osobnost, celé dvouapůlhodinové představení by bylo pouze něčím ve stylu matějské pouti. Tenhle fakt je varováním pro všechny budoucí tvůrce podobných projektů. Zpěvák je totiž tykadlem celého produktu a jemu patří největší poklona.

Ve hře byly světelné efekty, ale hlavně příběh

Někteří přítomní diváci tvrdili, že od dob Laterny magiky nevznikla v Čechách tak originální kreace, jako jsou edenské koncerty. To je trochu přehnané. České projekty jako Černé divadlo nebo Laterna magika vznikly „na zelené louce“. Něco podobného ve světě nebylo.

Stadionová show Ewy Farne ale vycházela z toho, co už existovalo, existuje a stále se rozvíjí, jen dokázala umocnit vizuální složku do takových rozměrů, že překročila i to, s čím přišli v minulých letech Rammstein, jejichž poslední turné platilo za největší podívanou, kterou jsme tu viděli.

Nesmíme ovšem zapomenout i na fakt, že jejich show byla mobilní, zatímco tady si autoři tří koncertů Ewy Farne mohli dovolit scénu, která se nemusela bourat a rychle desítkami vozů stěhovat na další štace.

Chválu si tvůrci zaslouží i za to, že v některých okamžicích běžný divák nerozeznal, co je naživo a co předtočené. Scénář ale zároveň počítal s tím, že naopak tam, kde to bylo nutné a součástí hry, divákovi muselo být jasné, že jde o scénu ze záznamu.

Většina velkých show, které jsme v Česku viděli, pracovala hlavně se světelnými efekty. Ne že by se tady se světly nepracovalo, ba naopak, ale inspirující na tomto koncertě byl fakt, že hnacím motorem podívané se stal jakýsi náznak děje zprostředkovaného pomocí provázaných scének. To dalo vystoupení svižnost a spád. Zvláště, když epický děj je typickou součástí našeho národního vkusu.

Přes všechny ohně to bylo hlavně o muzice

Snad jen jeden moment mohl být o něco výraznější. Scéna, kdy se Farna vznášela nad hlavami diváků. Na velkém fotbalovém stadionu se trochu ztrácela. Přitom to byl tak klíčový moment, že stál za viditelnější zdůraznění.

Když jsme u úměrnosti jednotlivých prvků, je třeba naopak podtrhnout roli pyrotechniky. Ohňostroje jsou dnes nezbytnou součástí takových show. Většinou se s nimi nešetří, jak by potvrdili návštěvníci už zmíněného koncertu Rammstein. Tady podobných efektů bylo přesně tolik, aby podívaná nepůsobila příliš nabubřele.

Obvykle největší chybou bývá, že se některé pyrotechnické triky během koncertu několikrát opakují, čímž se podívaná rozmělňuje. Tady většina těchto efektů proběhla jen jednou, a navíc byly vždy spojeny s určitou písní, čímž zůstaly silněji uloženy v divákově paměti.

Při chvále podívané, která bude určitě mnohokrát vyhlašovanou největší událostí roku na domácí scéně, nesmíme zapomenout na choreografii – tolik tanečních scén v jednom představení jsme tu dlouho neviděli. Navíc byly nejen efektní, ale zároveň velmi účelné, protože bez nich by byly pěvecké scénky jednotvárné.

Všechny nápady by přišly nazmar, kdyby akci nepředcházel ambiciózní scénář a hlavně režie, která dokázala sjednotit všechno od designu po suverénní muzikantské výkony do kompaktního, přesvědčivého celku. Díky tomu podívaná, kterou celý realizační cíl vytvořil, překročila hranice nejen Česka, ale i Evropy. Asi by neurazila ani v Las Vegas.

Na závěr je třeba zdůraznit to, co už tu padlo, ale co je pro obdivuhodné vyznění edenského koncertu velmi důležité. Přes všechnu tu velkolepou vizuální show to pořád ještě bylo hlavně o muzice.