reklama
 
 

Laga Gaga se Praze předvedla jako Madonna z metra

18. 11. 2010 14:15
Na koho míří popkultura v době nadsvětelné rychlosti

Recenze - Lady Gaga tvrdí, že její show The Monster Ball, se kterou objíždí už skoro rok svět, není ani tak koncert jako spíše popová electro opera. A středeční pražská zastávka v dlouho vyprodané hokejové O2 aréně to stoprocentně potvrdila.

Blyštivá performance plná převleků, přestavování a pohybů pódia i opulentních futuristických efektů z LED obrazovek ukázala dvaceti tisícům diváků současný pop jako monstrózní cirkus, který snad bylo lepší sledovat ze sedaček v hledišti než z „kotle" pod pódiem.

Výběr předkapely - uřvaný glam rock kapely Semi Precious Weapons a zahřívací hudba při čekání, tedy hity Michaela Jacksona - jako by předznamenaly, co můžeme čekat: teatrální show a následně spásu. Zatímco Jackson v Praze kdysi přijel se sedmiletým zpožděním jako osvoboditel na tanku ukončit studenou válku, Gaga přivezla svým „malým příšerkám" poselství, které je přes všechnu extravaganci jako vydestilované z amerických rodinných filmů: Buďte tím, kým chcete být, a třeba se stanete stejnou hvězdou jako já.

Metrem a pešky

O půl deváté se Gaga poprvé zjevila na obřím projekčním plátně zakrývajícím část pódia a o chvíli později při prvních tónech skladby Dance In The Dark jako „skutečná osoba" pod zvednutou oponou na kovové konstrukci. Show začíná vysvětlením příběhu...

Čtěte také:
Lady Gaga přijíždí potěšit svá malá monstra

Gaga a její přátelé mají cestou na Ples příšer poruchu auta, a tak se z jakési zapadlé lokace v New Yorku vydávají do blyštivého světa plného večírků nejprve metrem a pak i pěšky. Cestou přitom zažívají dobrodružství, při kterých se samozřejmě hodně zpívá a tancuje.

Dějový rámec muzikálu je velmi volný a jeho linie postupem času zcela uvadá, ale pořád je tu jeden paradox - je to taneční hudba, u které nechcete tancovat, protože byste promeškali pompézní show. Mimochodem i obraz na velkých plochách po stranách jeviště je perfekcionisticky sestavený ze záběrů několika kamer do podoby dynamického videoklipu.

Publikum se dostává do varu už u třetí skladby Just Dance, ale je potřeba až osmá skladba večera Telephone, aby se začali vlnit i lidé na sedačkách. Po ní přijde malé zvolnění: Gaga si sedla ke klavíru a v uhrančivé baladě Speechless ukázala, že je skutečně i velmi slušná zpěvačka. Po ní předvedla novou píseň You And I - první ukázku z připravované desky Born This Way, o které mimochodem mluvila hned několikrát.

Chvíli to vypadá, jako by se Gaga tenhle song teprve učila hrát, ale je to jen trik, v playlistu ji má už od června. Kapela se přidává v druhé polovině a z klavírní předehry se píseň rozvine do bombastického „hybridního rock´n´rollu" - jak Gaga popisuje skladbu, která trochu moc připomíná What´s Up od 4Non Blondes z poloviny 90. let.

Zpěvačku a tanečníky pak polkne kužel posetý LED obrazovkami, zpod něhož se Gaga zrodí jako anděl v bílých šatech z pavích per. Když se plošina pod ní vysouvá, z mlhy a za tónů So Happy I Could Die přijde asi vizuálně nejzajímavější moment. Než se znovu ponoří do tmy, v níž ji osvětluje arzenál svítících mobilních telefonů.

Kdo je důležitý

Komu Lady Gaga z videoklipů přijde jako povrchní zábava pro zábavu samu, musel být na koncertě překvapený, jak moc si zpěvačka dává záležet, aby show „naplnila" poselstvím a přesahem. Ty nejdůležitější věci jsou řečeny v proslovech mezi písněmi, kdy Gaga naplno rozehrává svoji hru s publikem, které ubezpečuje, že jsou důležitější než ona sama. Skoro celou první třetinu odzpívala v šatech s obřími rameny - jako kdyby si dodávala kuráž, aby se pak ve zbytku večera mohla situovat do role „mateřské příšery".

Nejprve jsou její děti gayové: věnuje jim skladbu Boys Boys Boys, v níž se přihlašuje k tradici divy z tanečních parketů raného disco a house. Bál, na který s přáteli míří, je totiž utopie, v níž se smažou rasové, genderové i sexuální rozdíly - přesně v duchu "filosofie" ze světa klubů, odkud vychází i její hudba.

Scéna disco byla v 70. letech postavená na vědomí jinakosti a kromě gayů v ní figurovali i další menšiny, Afromeričané a hispánci. Příšerky, které chce spasit Gaga, ale nejsou definovány jinakostí; jsou to hlavně náctileté holčičky, které hledají svoji identitu v dospívání.

Když jim Gaga v jeden okamžik vypráví svůj příběh ze střední školy, kde ji ve sboru šikanovaly starší holky, chvíli to vyznívá jako mravokárná romance ze seriálu Glee, v horším případě z Hannah Montany. Je to ovšem scéna určená dětem ostříleným cynismem naší doby - když Gaga dostane z publika plyšáka, nekompromisně ho rozcupuje vysokým podpadkem.

„Jste krásní," říká přitom a dodává: „Bez vás bych nebyla nic." Gaga dokáže manipulovat publikem jako nikdo jiný a ze svých - ve skutečnosti zcela pasivních - diváků dělá součást performance. Říkejme tomu po vzoru webu třeba pop 2.0, ale přes všechno zdání novosti nakonec znovu cílí na nejvděčnější subjekty konzumní kultury. Děti a věčné děti, tedy dospělé, kteří se nedostali z puberty a slyší na poselství o hledání identity velmi intenzivně.

„Vy jste mé náboženství," křičí do tváře publiku. „Někdo říká, že Ježíš miluje jen ty, kteří mají správnou barvu kůže, sexuální orientaci a dost peněz … Ale já vás miluju všechny," prohlašuje v okamžiku, kdy její tělo zbarví krvavé šrámy připomínající stigmata.

Je to možná trochu násilně provokativní moment ve stylu Madonny na kříži. Ale v kontextu předchozí show dává smysl a zároveň poukazuje na zásadní rozdíl oběma zpěvačkami. Nejde o to, že Madonna je horší zpěvačka, ale má možná silnější repertoár. Madonna coby zpěvačka manažerek "umírala" za trendy a ideje, které nabízela svým příznivcům; Gaga umírá přímo za své (mladší) fanoušky.

Co čeká malá monstra

Putování jejího příběhu ovšem nakonec končí trochu zvláštní pointou. Gaga dojde na bál, kde potká příšeru-slávu (The Fame Monster) a za zvuků hitu Paparazzi ji zastřelí samopalem v podprsence. Působí to jako finále z trochu jiného příběhu - víc jako z warholovské šarády, jíž byla první verze koncertního příběhu.

Gaga ale show letos proměnila a přeskládala. Konec nové verze spočívá ve zjištění, že Ples příšer - ta bájná země Oz, do které její Dorotka dorazí - je nový život, který má začít právě v okamžiku, kdy končí koncert. Nečeká ovšem její malé příšerky pumpované popovými iluzemi o svobodě v reálném světě jen něco jako Bad Romance?  Příběhu o identitě to dodává (asi nezáměrně) ironizující tečku.

Rychlost, s jakou Lady Gaga během dvou let vystřelila z neznámé autorky píšící hity pro Britney Spears k opulentní show, je fascinující. Jiné zpěvačky se do podobných výšin dostaly po letech. Gaga bleskově pochopila základy popové gramatiky - je třeba nabídnout lidem to, co chtějí - a přidala intenzitu pop-artového umění s prvky provokace. Ale hlavně ukázala, že pop má pořád sílu hýbat davy.

Obdivuhodná je i energie, s níž Gaga pobíhá mezi nástroji a tanečními vzorci, a přitom bez problémů zvládá zpěv. Bohužel materiál, který má k dispozici (dvě hodiny naplnila v podstatě všemi skladbami ze své jediné desky a jednoho EP) není vždycky úplně silný. Kromě obligátních hitů tak hudba ustupovala do pozadí příliš často a možná také v okamžicích, kdy neměla tvořit jen doplněk show.

I po pražském koncertě zůstává nezodpovězená jedna otázka: Kam se ještě může Gaga vydat? Svých warholovských patnáct minut slávy si užívá intenzivnějši než kterákoli jiná popová hvězda posledních třiceti let. Nadsvětelná rychlost, kterou kultura atrakcí nabrala, ji dostala na vrchol během pár měsíců a zároveň ji může během chvíle semlít…

autor: Karel Veselý | 18. 11. 2010 14:15

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama