New York - Rok 2009 patřil v globálním popu dvěma interpretům, Michaelu Jacksonovi a Lady GaGa. Je to zvláštní dvojice: zesnulá popová celebrita, kterou zabila jeho vlastní popularita a zpěvačka, jež je slávou tak fascinována, že si z ní udělala svoje hlavní - a vlastně jediné - téma. Jinak tomu není ani na jejím novém EP The Fame Monster.
Její loňský debut The Fame se zařadil k nejprodávanějším deskám roku 2009 na obou stranách Atlantiku, její singly celý rok okupovaly žebříčky a podle webového šmíráka Last.fm je nejposlouchanějším interpretem na světě. Mezi její fanoušky patří herec Christopher Walken i sprostý tlusťoch Eric Cartman, který si v seriálu South Park zazpíval její hit Poker Face.
Kdokoliv jiný by na vánoční trh připravil nastavovanou (tzv. deluxe) verzi úspěšné desky, Lady GaGa se ale chce lišit. „Myslím, že by to vůči fanouškům bylo nespravedlivé," prohlásila a vydala osmipísňové EP The Fame Monster, které má být temnějším protipólem úspěšné desky.
Nová královna popu
Co svět na GaGa tak fascinuje? Pro začátek s Palackým konstatujme: Kdyby neexistovala, hudební průmysl by si ji nejspíš musel vymyslet. V morbidní éře otevírání hrobů a reedicí přišel někdo, kdo se snaží dělat pop s velkým P. Její vizuálně bombastické klipy ovládly hudební televize i YouTube, šílené módní kreace plní stránky barevných magazínů a bulvár o ní píše prostě proto, že je.
Jedna historka: Když se na začátku prosince GaGa potkala v blackpoolské Royal Variety Show s britskou královnou, měla na sobě absurdní rudé latexové šaty s alžbětinským límcem a desetimetrovou vlečkou. Nešťastná panovnice se musela hodně přemáhat, aby na oficiální audienci nevyprskla smíchy.
Druhý den o tom psala britská média a GaGa zcela zastínila jinou zámořskou hvězdičku Miley Cyrus, která ve varieté také vystoupila. To je přesně metoda, s níž Lady GaGa operuje: není důležité jestli ji máte, nebo nemáte rádi, důležité je, že o ní víte. A to je v éře decentralizace vkusu zcela zásadní.
Nu, ano. GaGa taky dělá hudbu, která do sebe chytře vsákla taneční scénu, urban beaty a samozřejmě všechno podstatné z mainstreamového popu od začátku 80. let do současnosti. The Fame Monster EP nabízí na ploše půlhodiny pro každého něco: rovné beaty pro klubové parkety (Bad Romance, Monster), imitaci Shakiry v Alejandro i pop-rockovou baladu Speechless, která chvíli připomíná Queen a chvíli Nickelback.
Všechno z The Fame Monster jste už někde slyšeli, ale obrazně řečeno, zatímco Nickelback by si do studia k natočení uslzené balady pozvali komorní těleso, GaGa by zvolila symfonický orchestr.
Retro na druhou
Úspěch GaGa také potvrzuje, že vláda hip hopem střiženého popu je u konce a na jeho místo nastupuje taneční hudba osmdesátkového ražení. V duetu Telephone jako kdyby jí Beyoncé symbolicky předávala žezlo. Všechny ty blyštivé syntezátory, elektronické pípání a agresivní disco beaty gospelem nasáklý hlas Beyoncé dokonale ubíjí, zatímco robotická GaGa se tady cítí jako ryba ve vodě.
Minialbum asi nejvíc připomíná dva roky starou desku Britney Spears Blackout, která někdejší teenagerskou senzaci zavedla do hájenství tanečního elektronického popu. Jenže zatímco Britney tu působila mátožně až náměsíčně, Lady GaGa na Fame Monster překypuje energií a sebevědomím.
Když jsem na jaře vedl rozhovor s kanadskou zpěvačkou Peaches, prohlásila trochu pohrdavě, že Lady GaGa dělá konceptuální pop pro čtrnáctileté holky. Přesnější definici bychom těžko hledali.
| Čtěte také: Lady Gaga? Otravné drzé dítě, co chce jen vaše peníze |
Ironické reference na blyštivé osmdesátky nebo absurdní módní výstřelky už mimo hudební mainstream skutečně dávno známe od zpěvaček, jako jsou Roisin Murphy nebo právě Peaches. Teprve GaGa posunula konceptuální hrátky do podoby masového zboží - samozřejmě díky tomu, že se zbavila ironie.
GaGa bývá často obviňována z toho, že stejně tak ukradla styl osmdesátkových hvězd nového popu, jako byly Blondie, B-52s nebo Grace Jones. Zdaleka nejvíc ale připomíná Madonnu. Její nástup na popový trůn jako kdyby přesně kopíroval Madonninu cestu vzhůru na začátku 80. let.
Také ona svoji kariéru odstartovala na taneční scéně gay klubů, kde ji objevila nahrávací společnost. Také není nijak oslnivá vokalistka, ale využívá své ženské síly k tomu, aby získala co chce - tedy především slávu. Mění oblečení, provokuje a manipuluje médii; prostě dokonalá imitace Madonny, která chce
Ostatně si toho už vloni všiml Kanye West, který ji prohlásil za "Madonnu naší éry". Mimochodem, West měl letos s GaGa koncertovat, ale turné bylo nakonec zrušeno. Bloggeři spekulovali, že to byla právě GaGa, která z něho odstoupila po Westově skandálu na MTV Video Music Awards.
Hvězda trpící nestřídmostí
Neoriginalita není v popu hříchem a Lady GaGa je dokonalým prototypem barevného a mediálně vděčného balíčku, v němž je hudba jen jednou součástkou z mnoha. Navíc ideálně zapadá do současné globální ekonomické krize. Co jiného potřebujeme právě teď slyšet než "Jen tancuj, všechno bude v pohodě" - jak se zpívá v jejím průlomovém hitu Just Dance.
Narozdíl od decentní a stylové Kylie nebo dokonale strohé Grace Jones trpí GaGa chorobnou nestřídmostí - příznakem doby, který by mohl její slávu zadusit. Je jí prostě všude tolik, že by fanoušky časem mohla ubavit k smrti.
Její videoklipy jsou spíše minifilmy, jako kdyby rozpočtem a efekty chtěly trumfnout i Michaela Jacksona. Klavír na pětimetrových nohách, podprsenka oblečená na šaty, ortopedické pomůcky jako módní doplňky; čeho je moc, toho je příliš.
Vydat EP byl nakonec velmi chytrý nápad. The Fame Monster prodlužuje její panování nad tanečními parkety i rozhlasovým éterem, aniž musela něco dokazovat obtížným druhým albem. Až to nejspíš potvrdí, jestli excentrická zpěvačka není zázrak na jednu sezónu jako třeba libanonský Brit Mika, který zahořel a zhasl.
