Kryštof svůj Rubikon nepřekročil

Benjamin Slavík
19. 10. 2006 12:38
Recenze - S novinkou Rubikon se Kryštof dostává do pozice, kde škatulka "český pop" nemusí být pouze nadávka.

Kapela Richarda Krajča si za víc než deset let vybudovala slušné postavení, které upevnila v rádii protáčená Lolita. Na Rubikonu hraje jako inteligentní a jasně rozpoznatelná popová skupina, mírně zahleděná do svých vzorů i do sebe.

Osciluje mezi současným kytarovým popem a starší funkovější minulostí s orchestrálně poskládanou skupinou využívající dechy, smyčce a elektroniku; to kapele dává onen ohlašovaný zvukově prokomponovanější ráz; tvrdší kytary skupina zapomněla ve studiích už dávno.

Foto: emi

Na předchozím album Mikrokosmos přinesl Kryštof to, co v českém mainstreamu dlouho chybělo. Kapela našla kombinaci, jak napsat hity pro rádia a přitom nerezignovat na seberealizaci, nápaditost i hudební inteligenci.

A právě ve srovnání s Mikrokosmem je Rubikon slabší. Tedy slabší v tom smyslu, že kapelu nikam neposouvá. V některých skladbách dokonce Krajčo&spol. hity z předchozího alba bezostyšně citují; jako by nové písničky psali podle daných vzorců.

Roli výše zmíněné Lolity či mladšího Zrcadlení tentokrát může bez problému zastat nenáročná hitovka Rubikon.

Kvůli avizované snaze o rozmanitou a několikavrstevnou desku se posluchači nevyhnou několika hostům, kupříkladu směšně rapujícímu Marpovi ve skladbě Sněhurky. Působí to coby naprostá ironie a nakonec snaha, jak zabít nevýraznou písničku - jako rána z milosti skrze Marpovo křečovité flow.

Úspěšněji dopadlo účinkování Ondřeje Brzobohatého na piano v otevíracím Potoku lávovém. Skladba definuje charakter téměř celé novinky - typická krajčovská melancholie, která se až v závěrečné skladbě První veselá zlomí do pokusu o pozitivní hravou slovní hříčku

Tady to bohužel nefunguje, možná pro křečovitou zábavnost. Jinak jsou ale texty Krajčova parketa - disciplína, kde se dokáže vybrečet, radovat, předvídat nebo jen s lhostejnou samozřejmostí konstatovat pocity.

V emotivnějších a osobnějších případech je výsledek nejlepší: přes slzy, kocovinu i deník plný vzpomínek vznikla výborná píseň Lampion. Nemusíme hned mluvit o tom, že je básník, ale když nic jiného, mají jeho texty (byť tentokrát nepsal všechny sám) vlastní tvář.

Jenže právě to se nedá říct o celé desce. Rubikon je svým způsobem rozpolcený. Jsou na něm chytré nápadité skladby, ty ale byly i na Mikrokosmu. Jinak řečeno: Rubikon by byl ve své době lepším a dotaženějším Mikrokosmem, tedy výbornou popovou deskou.

Takhle je to jen slušné pokračování, škoda. I přesto je to jedno z nejlepších českých alb na mainstreamové scéně.

Kryštof: Rubikon. CD, 46 minut, vydala firma EMI, 2006.

 

Právě se děje

Další zprávy