Recenze - Pokud byste hledali zkratku, tak tenhle živák je typický výtvor někoho, kdo má pro divadlo slovo stánek a o svých spolupracovnících říká, že jsou človíčci.
Kryštof se celou kariéru vždycky úporně snažili - nejspíš kvůli ambicím Richarda Krajča - zasadit sebe samé do zlatého rámu. Přitom jim unikalo, na co stačí, a co si můžou dovolit.
Zlaté rámování možná snese portrét Marie Terezie, ale když do něj dáte skupinovou fotografii sedmi šohajků v oblecích střihu "zúčastnili jsme se Zlaté kopačky", pak i tomu nejmíň esteticky založenému účastníkovi zámecké prohlídky dojde, že si prohlíží kýč. Pochopí, že jste ho nezavedli do původních interiérů, ale poslali do obchodu se suvenýry ke klíčenkám a magnetům.
Povahu Kryštof přesně charakterizují instituce, ke kterým v posledním roce přilnuli a z nichž se rozhodli čerpat kredit. Vedeni hercem zamířili do divadelních sálů, nacvičili pro ně akustický set, což vyjadřuje za a) pokoru vůči prostředí, kde se šeptá a za b) indikuje, že nejsou sprostá klubová kapela, ale kultivovaní muzikanti. Kdo jiný - kromě Královen popu - by se taky mohl dostat do Státní opery.
Aby ta adjustace byla ještě blyštivější, pojali koncerty jako interaktivní recitál, v němž Richard Krajčo přijal roli vzpomínajícího Donutila písničkářů.
Z uměleckého hlediska je tak produkt posvěcený, zbývá mediální aspekt, kde se svého úkolu ujme MF Dnes a iDnes a spolu to zacyklí v duchu snadné solidarity typu "silní pomáhají slavným". Vznikající koncertní nahrávka získá svůj blog, následný koncert v Opeře on-line stream, notickou do bookletu vzniknuvší desky přispěje šéf kultury iDnesu Marek Dvořáček a zmíní v ní, že koncert v Havířově získal "svazujících a velmi výjimečných 100 % v recenzi deníku MF Dnes".
Mimochodem to břímě "stovky" na kapelu uvalil muzikálový milovník Jan Kábrt; nic příznačnějšího už nevymyslíte. Celá ta souhra vyvolává podobný pocit, jako když jdete po někom na záchod a prkýnko je ještě teplé.
"Spousta našich antifanoušků nám vyčítá, že hrajeme jednoduché písničky na tři akordy... Takhle to dělá spousta lidí - i v zahraničí - abyste si nemysleli," postěžuje si Richard Krajčo v mezihře skladby PoHádkách a hned hledá důkazy v hudebních citacích Richarda Müllera, Suzanne Vegy nebo Stinga. Jako intertextuální hra by to byl povedený fór, kdyby to nebyla jen špatně maskovaná prosba o uznání
Abyste si nemysleli vy, miluju skladby na tři akordy; co víc - miluju skladby na dva akordy. Ale jestli něco Kryštof nechápou, tak to, že když tříakordovou písničku zaranžujete pro big band, přiberete smyčcovou sekci, gospelový sbor a necháte všechny v intervalech dvou minut sólovat, nestane se z toho automaticky vysoká kultura ani krása nesmírná. Bude to jen pěkně paspartované.
Kapela se urputně snaží předvést, že je něco "víc" a z celého koncertu čiší strach udělat věci prostě. Ovšem Kryštof nikdy nevěřili síle svých jednoduchých nápadů - nádherným dokladem toho jsou Krajčovy texty. Nejzajímavější, pouze když se drží vyprávění (PoHádkách) nebo důsledně uplatňuje princip slovní hříčky (Sněhurky).
V ostatních případech se tu za čarování s češtinou zaměňují rozsypané obrazy složené z osvojených replik divadelních her a Krajčo pódiovým prožitkem připomíná mladičkou básnířku s korálky nad kotníky, která se probírá Hilského překlady Shakespeara u kouřící dýmovnice.
Možná by se - z určitého úhlu pohledu - dalo říct, jak je chvályhodné, že se Kryštof nespokojují s málem, touží po přesahu a snaží se svoji tvorbu prodat i jiným způsobem, než je zaběhnuté. Nesměli by u toho ale totálně ignorovat, že to jednoduché málo, co tvoří jejich základ, je na nich pořád to nejpodstatnější.
Kryštof: Kryštof v Opeře. CD, 73 minut. Vydala firma EMI, 2008.
