Konec amerického snu? Kapely se do USA bojí kvůli bezpečnosti, clům i deportacím

Koncertovat v Americe bylo dlouho pro řadu hudebníků symbolem vrcholu kariéry. Dnes ale kombinace rostoucí byrokracie, vysokých nákladů a bezpečnostních obav snižuje atraktivitu Spojených států jako umělecky zaslíbené země. Vědomí jistého rizika už ovlivňuje plánování turné i velkých hudebních hvězd.

USA dlouhodobě patřily k nejatraktivnějším destinacím pro zahraniční umělce, kteří zde chtěli potvrdit svůj globální úspěch, rozšířit publikum a získat prestižní zkušenosti z koncertních pódií či filmových projektů. V posledních letech se však postupně objevují signály, že se tato pozice mění: zahraniční interpreti a produkční týmy upozorňují na rostoucí administrativní náročnost, vysoké náklady a zvyšující se bezpečnostní rizika, která mohou ovlivnit nejen samotné vystoupení, ale i komfort a bezpečí fanoušků.

Jedním z nejcitovanějších je výrok britského kytaristy Briana Maye z legendární skupiny Queen, který pro deník The Guardian koncem ledna řekl, že kapela už v blízké budoucnosti neplánuje americké koncerty, protože Spojené státy podle něj pozbyly bezpečnost. Ačkoliv přesný důvod svých obav nesdělil, jeho prohlášení zní v době, kdy se cizinci v zemi obávají eskalace násilí, podobně jako k tomu došlo v Minneapolisu právě koncem ledna, kdy agenti ICE (americký Imigrační a celní úřad) zastřelili zdravotníka Alexe Prettiho.

Riziko pro fanoušky i interprety

Podobně situaci ilustruje i Bad Bunny (vlastním jménem Benito Antonio Martínez Ocasio), jenž zažil skutečně raketový vzestup. Jen letos si odnesl nejvyšší hudební ocenění Grammy za album roku a byl hlavním aktérem hudebního vystoupení v rámci finále ligy amerického fotbalu, slavného Superbowlu, což je za oceánem pravidelně nejsledovanější televizní událost roku. Sám je ale Portoričan, a proto je téměř symbolické, že zemi, která mu obrazně leží u nohou, v rámci turné k onomu cenou Grammy oceněnému albu zcela vynechal. Hlavním důvodem podle něj byly obavy, že agenti ICE by mohli cílit na jeho fanoušky přímo u koncertních prostor.

Dalším z důvodů, které hudebníkům cestu do Spojených států komplikují, je neustále se zpřísňující vízová politika. Získání pracovního víza pro koncertní turné či filmovou produkci je mnohdy časově dost náročné, drahé a zatížené přísnými kontrolami. V některých případech bylo vízum jednotlivcům kvůli jejich veřejným komentářům dokonce zrušeno, což dokládají četné případy, kdy USA odebraly víza lidem na základě jejich příspěvků na sociálních sítích. Takové postupy posilují obavy mezinárodních tvůrců, že jejich osobní názory nebo politická vyjádření by mohly mít přímý vliv na možnost do Spojených států vycestovat.

Vízové náklady a byrokratická zátěž

Nutno ovšem dodat, že ještě dříve, než se Donald Trump 20. ledna 2025 vrátil k moci, patřily Spojené státy k nejdražším, nejbyrokratičtějším a zároveň nejméně předvídatelným zemím pro zahraniční umělce, kteří zde chtěli vystupovat. Situace se výrazně zhoršila už na jaře roku 2024, kdy americký Úřad pro občanství a přistěhovalectví (USCIS) poprvé po téměř deseti letech zvýšil poplatky za víza. Cena jedné žádosti vzrostla z původních 460 dolarů na více než 1600 dolarů, tedy o více než 250 procent.

Podle webu VisaVerge se loni navíc výrazně prodloužila čekací doba na rozhodnutí o vízech. Podle advokátů specializovaných na imigrační právo se průměrné zpracování žádosti, které dříve zabralo dva až čtyři měsíce, prodlužuje až na osm měsíců (v některých centrech i více), což je pro plánování turné s pevně danými termíny téměř neřešitelná překážka. Takto svou severoamerickou šňůru musel na sklonku minulého roku kvůli neplatným vízům zrušit britský zpěvák Cat Stevens. Běžně se tak stává i to, že například evropští umělci, kteří měli dorazit na nějaký z amerických festivalů, to jednoduše nemohou stihnout.

Amerika nastavuje „síto“

Ve světovém kontextu přitom Spojené státy působí jako výjimka. Většina zemí vnímá koncertní turné a krátkodobá vystoupení jako formu kulturní výměny, nikoli jako plnohodnotný pracovní poměr. Kanada, Velká Británie, Mexiko i většina států Evropské unie nabízí krátkodobá víza s minimální administrativou a relativně nízkými poplatky. Ve Spojených státech jsou ale i krátké štace vnímány jako plnohodnotné zaměstnání a přinášejí s sebou řadu papírování. I toto „síto“ v minulosti způsobilo, že si celá řada převážně menších a středních kapel ze zbytku světa vystupování na americké půdě rozmyslela. Náklady spojené s vízy, logistikou a podobnými záležitostmi za výdělek jednoduše nemusí stát.

V souhrnu se tak Spojené státy dostávají do situace, kdy kombinace bezpečnostních obav, politického klimatu a administrativní náročnosti postupně snižuje jejich atraktivitu pro část zahraniční kulturní produkce. Nejde o náhlý odklon ani o ideologický bojkot, ale spíše o jisté přehodnocování nákladů a rizik.