Billiiny brýle s nalepenými hvězdičkami (stříbrnými nebo růžovými), baseballky nebo po pirátsku uvázané šátky jsou přitom jen okrajovými jevy. Důležitý je akcent na sebevědomou ženu, ekologické myšlení, ale i romantické, silně citové vnímání světa. S tím vším ovšem už publikum souznělo ještě předtím, než zazněl první tón.
Eilish na pódiu k tomu přidala věc u zpěvaček její slávy naprosto nečekaně jakousi neformálnost. Celý koncert odzpívala v jednom obleku - ve sportovním dresu a kraťasech. Pro srovnání: minulý týden jiná velká diva současnosti Dua Lipa změnila za dvě a půl hodiny šaty jedenáctkrát.
Publikum nešetřilo hlasivky
V první řadě bychom měli mluvit o publiku, z YouTube a různých hudebních serverů dokonale připravené na to, co se bude dít. Struktura se dá popsat velmi jednoduše - asi 95 procent byly dívky mezi čtrnácti a jednadvaceti, tedy v pubertě a někde ve věku mezi dívkou a mladou ženou. Řada z nich neměla s takovými koncerty příliš velké zkušenosti, takže i nejběžnější scénické triky je přiváděly do varu.
Konstrukčně nenáročná scéna (šlo spíše jen o pódium uprostřed haly) skoro nepoužívala módní, jakoby klipové dotáčky a stavěla hlavně na detailním snímání zpěvačky či světelných efektech. Spoléhala na součinnosti publika. To v O2 areně bylo pravděpodobně nejhlasitější, které se tam kdy objevilo. Odječelo a odzpívalo s Billie většinu jejích písní a mnohokrát překřičelo i zpěvačku. Takže došlo na jakousi matějskou scénických efektů, akce typu "kdo neskáče, není Čech", až se tribuny otřásaly, patnáctitisícový dětský sbor a spartakiádní cvičení mladších dorostenek s mobily. A malou trapnost k tomu: když Billie vzala do ruky kytaru, hudba a řev publika ji úplně přehlušil. Měla ji vůbec zapnutou?
Skvěle zpívá i vleže na zádech
Víc než jako zpěvačku, byť vynikající, jsme mohli obdivovat její charisma. Role mluvčí generace jí dokonale pasovala. Její temperament se střídal s momenty, kdy vedle doprovodné kapely, vykukující z podpalubí pódia, působila značně jímavě svou osamělostí. Zaslouží si dokonce uznání i za svou schopnost dokonale zpívat vleže na zádech. Zkuste si to, není to žádná legrace.
Málem bychom zapomněli na hudbu. Eilish nenabízí nic objevného, skoro všechno, co zpívala, tu už někde v podobné formě bylo. V podstatě během více než dvou a půl hodiny produkovala směs dvou žánrů. Děcka si užila taneční hudbu, vycházející z osmdesátkového popu vylepšeného soudobou elektronikou, která byla proti jejím třem albům doplněna šťavnatým a vše přehlušujícím rytmickým základem, jenž hrstce náhodných starších návštěvníků připomínal přibíjení hřebíků.
Její síla je v lyrických baladách
Velká část skladeb pocházela z jejího posledního alba Hit Me Hard and Soft, koneckonců její turné tuto desku propaguje.
Síla Billie Eilish je v lyrických baladách, které podává s prožitkem naivky. Zpěvačky jejího typu musí po čase přejít do dospělejší polohy, a právě pomalé písně by mohly být Billiina cesta do budoucnosti. Ale už teď je v tomto oboru ve světovém kontextu špička. Právě provedení jejího romantického hitu What I Was Made For z filmu o panence Barbie (mimochodem, v instrumentální podobě ozdoba současných houslových koncertů Pavla Šporcla) bylo podle očekávání vrcholem show. Pod září Billie Eilish trochu zapadl anglický písničkář a klavírista Tom Odell, který podal vynikající výkon. Ale to už bývá osud předskokanů.
