Praha - Založit si kominickou firmou ve slunečné Kalifornii s tím, že se budete škrábat ze střechy na střechu a ve volném čase bude mít váš pracovní team tvořit kapelu, TO chce velkou dávku snílkovství.
Crystal Antlers ji mají - a i těm nejznuděnějším zívačům dokáže jejich show pořádně protáhnout dutiny kominickou štětkou. Tak se nejspíš stane i v úterý v pražském klubu 007.
„Založil jsem tu firmu v devatenácti a byla dost neúspěšná, ale aspoň jsme měli dost času zkoušet," vzpomíná na začátek kariéry zpěvák Jonny Bell.
Sotva tři roky existující formace fúzující čím dál populárnější psychedelii s punkem a soulem tvoří dobrý scénický doplněk ke kapelám soustředěným kolem los angeleského klubu Smell. A tak sotva dva týdny, co se na festivalu Creepy Teepee v Čechách už podruhé předvedli HEALTH, nabízejí Crystal Antlers tradičnější pohled na současnou hudební Kalifornii.
Crystal Antlers se totiž díky rasovému a národnostnímu mixu nijak nerozcházejí s hudební minulostí a dokáží hlukové stěny prokládat soulovými extravagancemi ve stylu funkových Parliament. Jejich ukotvení zvýrazňuje i fakt, že jejich loňské debutové EP produkoval Ikey Owens - soused Jonny Bella ale především klávesák big bandu Mars Volta - tedy největších milovníků salsy a progrocku.
Debutové EP zařadil vlivný hudební server Pitchfork do prominentní sekce Best New Music. V tu dobu si už jejich koncerty s dvěma sólujícími perkusionisty - z nichž jeden si říkal Sexual Chocolate - získaly punc výjimečné události a začali se o ně zajímat talent scouti nejrůznějších firem a vydavatelství. U Crystal Antlers to vyhrálo kultovní Touch & Go, kde začínali mimo jiné i Coco Rosie, TV on the Radio nebo Yeah Yeah Yeahs.
Kominíci tomuhle labelu ale bohužel moc štěstí nepřinesli, poněvadž se stali poslední kapelou, kterou si krachující Touch & Go, jež vždy stálo na etických principech undergroundu osmdesátých let, přidalo do katalogu.
Ovšem ani tímhle se Crystal Antlers nenechali rozhodit a dokazují slova Trenta Reznora, že jestli je pro kapelu dnes nějaká vlastnost klíčová, pak je to soběstačnost. Znamená to nadesignovat si vlastní trička, vydat CD nebo download vlastním nákladem, nasednout do dodávky a jezdit do úmoru.
„Nešílíme z toho, víme, jaké to je, dělat si všechno sami," dodává bubeník Kevin Stuart. „Už jsme to zažili." Pro zdejší publikum to je jen další příležitost vidět kapelu, která se se v 21. století pohybuje nejen kreativně, ale i marketingově.
