Navzdory nezvykle horkému počasí se Londýnskému symfonickému orchestru podařilo s jeho šéfdirigentem Antoniem Pappanem publikum na festivalu Smetanova Litomyšl rozpálit do běla. Nadšené ovace vestoje nakonec trvaly tak dlouho, že těleso zahrálo ještě přídavek.
Když se Londýnský symfonický orchestr (LSO) loni po dlouhých pětadvaceti letech vracel na Pražské jaro, vstupenky se vyprodaly během mrknutí oka. Jedno z nejlepších symfonických těles světa je na „wish listu“ nejednoho milovníka klasiky, který si přeje alespoň jednou slyšet specifický zvuk Londýnských symfoniků.
Prestižní orchestr je dlouhodobě řazen mezi absolutní světovou špičku, s výrazným, „velkolepým“ zvukem, o němž psal tisk už po prvním koncertu v roce 1904. V současné době jsou rezidenčním orchestrem oceňovaného uměleckého Barbican centra v Londýně.
Komu se tak nepodařilo ukořistit lístek na Pražské jaro, měl šanci slyšet Londýnské symfoniky s jejich šéfdirigentem, sirem Antoniem Pappanem v sobotu 20. června na mezinárodním hudebním festivalu Smetanova Litomyšl, mezi jehož vůbec nejhvězdnější hosty se těleso i dirigent rázem zařadili.
Orchestr měl na programu nejprve dílo britského skladatele Edwarda Elgara Variace Enigma. Tento orchestrální cyklus skladateli přinesl mezinárodní průlom a zároveň se kolem něj – v duchu jeho názvu – dodnes točí několik skutečných „záhad“ – jak v hudbě, tak v osobním příběhu skladatele.
Hudební hádanka
V poznámce k premiéře autor napsal, že „skrze celý cyklus prochází jiné a větší téma, které však není zahráno“ – podle něj jde o známou melodii, která by šla s dílem harmonicky současně, ale nikdy v něm nezazní přímo.
Od té doby desítky hudebních detektivů zkoušeli ono tajemné téma v díle najít – padly návrhy jako „Auld Lang Syne“, „Rule, Britannia!“ či motiv z Beethovenovy Patetické, ale Elgar žádnou z těchto teorií nikdy nepotvrdil.
Výsledkem každopádně bylo, že se Enigma Variations staly jednou z nejdiskutovanějších „šifer“ v dějinách orchestrální hudby. Mnozí se nicméně shodnou, že dílo funguje i bez rozluštění a že tajemství je vlastně součástí estetického účinku. A brzy se stalo stálicí orchestrálního repertoáru.
Co se naopak ví, je, že každá z hudebních variací má zobrazovat někoho z Elgarových přátel nebo známých, a to dokonce včetně jejich mazlíčků. Autor totiž na začátku každé variace v partituře uvedl iniciály či přezdívku: patří sem například jeho žena Caroline Alice (C.A.E.), blízký přítel a nakladatel Augustus Jaeger (Nimrod), violistka Isabel Fitton (Ysobel) nebo sám skladatel v závěru jako „E.D.U.“, což byla domácí přezdívka, kterou pro něj používala manželka.
V Litomyšli zazněly Variace Enigma s až mikroskopickou přesností. Pappano s orchestrem pečlivě vystavěl každý motiv a každou jejich frázi do nejmenšího detailu, a to natolik, že navzdory své jisté fragmentárnosti působily jako jednolitý celek.
Vrcholný Čajkovskij
Vrcholem celého večera ovšem byla šestá symfonie Petra Iljiče Čajkovského, zvaná Patetická. Ačkoli festival ještě není u konce, lze téměř s jistotou říci, že interpretace Čajkovského hudby v podání LSO bude zcela jistě patřit mezi to nejlepší, co na letošním ročníku zaznělo.
Orchestr ukázal, že je právem řazen mezi světovou špičku – nádherný kompaktní zvuk zámeckému nádvoří v Litomyšli velmi slušel a krásné prostředí renesanční UNESCO perly jen podtrhlo výjimečnost večera.
Pappano, který celý koncert dirigoval bez taktovky a zcela zpaměti, přivezl posluchačům vrcholnou interpretaci této symfonie. Orchestr ukázal nekonečnou paletu barev, které symfonie nabízí, ale zároveň nesklouzl právě ke kýčovitému patosu, který může být úskalím této kompozice – ostatně právě v duchu jejího přízviska. Londýňané ji však přednesli s pověstným nadhledem i hudební hravostí.
Neutuchající ovace vestoje tak nakonec London Symphony Orchestra odměnil ještě přídavkem v podobě Polonézy z Evžena Oněgina rovněž od Čajkovského, při němž jako by se chtělo publiku skutečně vyskočit na nohy a tančit. Koncert tak bezpochyby patřil k vrcholům letošního festivalu.






Kvíz: Pokrevní bratři i proslulá medvědobijka. Jak dobře znáte filmové mayovky?
Náčelník Apačů Vinnetou a jeho pokrevní bratr Old Shatterhand, jehož pěst srazí muže k zemi jako blesk. Kdo by neznal tohle legendární duo? Vždyť populární mayovky formovaly generace diváků a v Česku se zařadily mezi skutečné kulturní ikony. Patříte mezi skalní fanoušky této filmové série? Otestujte své znalosti v našem kvízu.



Písečná bouře ho odřízla od světa. Když muže po devíti dnech našli, nikdo nechápal, jak se mu podařilo přežít
Na startu patřil mezi favority nejtěžšího ultramaratonu světa. O několik hodin později ale zůstal úplně sám uprostřed nekonečné Sahary. Bez vody, bez možnosti zorientovat se v terénu a bez naděje na rychlou záchranu. Ital Mauro Prosperi nakonec přežil devět a půl dne díky rozhodnutím, která znějí až neuvěřitelně. Jeho příběh dodnes patří k nejslavnějším příběhům lidského přežití.






Ve Středomoří přibývá medúz. Jak poznat ty nebezpečné a co dělat, když vás požahají
Zprávy o invazi medúz se každé léto vracejí spolu s hlavní turistickou sezonou. Odborníci ale uklidňují: většina druhů je pro člověka neškodná a ani ty nejžahavější nepředstavují smrtelné riziko. Existují však výjimky, které dokážou způsobit velmi bolestivé poranění a jizvy na několik týdnů.



EU chce dát Europolu větší pravomoci. Má rychleji reagovat na organizovaný zločin
Zločinecké skupiny dnes působí napříč Evropou, přesouvají peníze během sekund a stále častěji využívají digitální technologie. Evropská komise proto navrhla největší změny fungování Europolu a Eurojustu za poslední roky. Obě agentury mají získat nové pravomoci, rychlejší přístup k informacím i silnější postavení při přeshraničních vyšetřováních.










