Praha, Washington - Madonnino vyjádření podpory „černému muslimovi v Bílém domě" bylo přinejmenším nešťastné. Odhlédneme-li však od záměrné ironie narážející na fakt, že řada Američanů Obamu považuje za vyznavače islámu, zbude v základu dobrovolně vyjádřené sdělení nabádající k volbě Obamy.
Madonna přitom není jedinou z hudebníků, kteří prvního černého prezidenta otevřeně podporují. Na jeho fundraisingových kampaních vystoupila také Lady Gaga, Eddie Vedder, Bon Jovi nebo Jason Mraz a řada dalších.
Zato Romneyho podpora v této oblasti je minimální. Hudební hvězdy se k němu vyjadřují spíše negativně a často se nejedná ani o přímou podporu, jako o zarputilé protiobamovské tažení. Proto se nyní, zhruba měsíc před zahájením voleb zdá, že kdyby volili hudebníci, respektive hlas jejich mediálních vyjádření by odpovídal hlasům ve volebních urnách, Romney by byl takřka bez šance.
Romney, nech naše skladby na pokoji!
Pro ilustraci - když před svým prvním zvolením do úřadu použil George Bush mladší píseň I Won't Back Down, její autor Tom Petty se rázně ohradil. Stejně tak když loni před republikánskými primárkami použila Michele Bachmann skladbu American Girl, ozval se okamžitě Pettyho management s žádostí, aby už v tom nepokračovala. Zato když stejná píseň, jakou kdysi použil Bush, zazněla na sjezdu demokratů během Obamova příchodu na pódium, byl Petty příjemně překvapen, jak sdělil magazínu Rolling Stone.
Podobná situace se opakovala ještě několikrát. Když republikánský kandidát na viceprezidenta Paul Ryan na sjezdu pustil We're Not Gonna Take It od Twisted Sister, zareagoval frontman hair-metalistů Dee Snider, že jediné, v čem se s Ryanem shodne, je intenzivní fitness program PX 90.
Bez svolení pak Romney v rámci své prezidentské kampaně pustil ještě skladby od skupin Thin Lizzy nebo Silversun Pickups. Obě se vůči tomu ohradily.
Bez poznámek nezůstalo ani to Ryanovo vyjmenování oblíbených interpretů. Mezi nimi jsou mimo jiné alternativní rockeři Rage Against the Machine, respektive jejich hudba, nikoliv jasně levicové názory. Hlavní postava dnes nefungující skupiny Tom Morello na to reagoval rovnou celým názorovým článkem pro Rolling Stone, kde deklaruje, že Ryan je ztělesněním toho, vůči čemu Rage Against the Machine vždy protestovali.
Protiobamovské hudební tažení je tragikomické
Jinou než negativní mediální odezvu vzbudilo snad jen prohlášení samotného Romneyho pro nedělník Parade, kde promluvil o svém hudebním vkusu. Má prý rád Beach Boys, country hvězdy, jako jsou Garth Brooks, Kenny Chesney nebo Toby Keith, a z dnešních rockových kapel ho baví leda The Killers. Reakce baskytaristy skupiny Marka Stoermera: „Může nás mít rád kdokoliv. Pokud jde jen o muziku, nevidím v tom nic negativního," je tak ojedinělá v záplavě různých výhrad hudebníků vůči Romneyho osobě a okolí.
Odpůrci samozřejmě jsou i na druhé straně barikády, jenže hlasy proti Obamovi pravděpodobně nejsou něčím, za co by se republikánský kandidát mohl postavit.
Ještě vcelku přijatelná by mohla být podpora Genea Simmonse ze skupiny Kiss, jenž představuje modelového voliče zklamaného ze své předchozí volby. Simmons nyní lituje minulé otevřené podpory a nově se domnívá, že: „Amerika je o byznysu, a proto by ji měl řídit byznysmen," jak sdělil televizní stanici Fox.
Dále už se nicméně zdá, že z hudebního světa s Obamou nesouhlasí přinejmenším mediálně neobratní jedinci.
Hank Williams jr., známý svými dřívějšími vystoupeními na republikánských akcích, ve vstupu na Foxu humpolácky přirovnal Obamu k Hitlerovi. Stejně tak se nechal slyšet, že Obama nesnáší Ameriku a jakkoliv jeho domovina potřebuje schopného chlapa, jako je Romney, nehodlá ho na koncertech otevřeně podporovat.
Stejně tak Dave Mustaine (frontman Megadeth) v době, kdy dštil kontroverzní názory na všechny strany, prezidenta kritizoval za proslovy ohledně střelby ve Wisconsinu, jimiž situaci prý jen zhoršuje. Lidumilským řečem na koncertě v Singapuru ale berou kredit Mustainova dřívější prohlášení, během nichž opakovaně mluvil o Obamově původu z Keni a zfalšovaném rodném listu, případně o záměrném oblékání první dámy Michelle jako černé vdovy, v čemž musí být skrytá jistá symbolika.
Dle velmi „rokenrolově" se vyjadřujícího Teda Nugenta současný americký muž číslo jedna představuje vše špatné z toho, co představuje pojem humánnost.
Vizuálně výrazné raperce Nicky Minaj pak podpora Romneymu vydržela jen několik dní. V předělávce skladby Mercy od Kanye Westa totiž jasně deklamuje: „Jsem republikánka, volím Mitta Romneyho. Vy líné ku*vy jenom ničíte ekonomiku." Sama však později přiznala, že v dané skladbě za ní mluvilo jedno z jejích alter eg a poté, co ji Obama v tomto směru prokoukl, mu vyjádřila podporu a přání úspěšného prezidentského tažení.
Obama má slow jam u Fallona a playlist na Spotify
Komentování politického dění lidmi z oblasti zábavy a umění je (nejen) v Americe běžnou praxí. Jakkoliv ale političtí představitelé nemohou přímo zodpovídat za vyjádření svých příznivců či odpůrců, mohou mu přinejmenším jednáním nastavit určité východisko. A v tom Obama, respektive jeho tým poradců a spolupracovníků, odvádí velmi dobrou práci.
Obama se obklopuje celebritami, v Bílém domě pravidelně probíhají tematické koncertní večery americké hudby, Bobu Dylanovi udělil Prezidentskou medaili svobody, dokonce má jeho prezidentská kampaň oficiální playlist na streamovací službě Spotify.
Popkulturní a virální záseky mu přibyly například s návštěvou talkshow Jimmyho Fallona, kde za zvuků kapely The Roots odříkával aktuální novinky, případně s účastí na společném odzpívání songu Hey Jude během předávání cen populární hudby, jehož se účastnil vedle mnoha dalších také jeden z autorů skladby Paul McCartney.
Zatímco Romneymu se pro fundraisingové akce republikánů podařilo z věhlasnějších jmen uhnat maximálně kontroverzního rockera Kida Rocka, Lynyrd Skynyrd nebo několik country zpěváků, Obamu hudebníci často otevřeně podporují i mimo akce demokratů a ty oficiální prožívají poněkud intenzivněji.
Souboj tradice se současností i v hudební rovině
Mariah Carey během obamovského fundraisingu představila zbrusu novou skladbu Bring It On Home. Foo Fighters na demokratickém národním sjezdu odehráli dvě akustické skladby, přičemž Obamovi věnovali tu jménem My Hero.
Raper Jay-Z zase prezidenta pozval na festival Budweiser Made in America, jehož byl kurátorem. Obama se osobně zúčastnit nemohl, tak alespoň dodal video s proslovem, který hip hopová hvězda mezi skladbami odvysílala.
Nezastavitelný chrlič nových tracků, kalifornský raper Lil B, pak dokonce vydal mixtape Obama Basedgod, kde své posluchače přesvědčuje, aby volili právě kandidáta demokratů. Srovnatelnou podporu Romney prostě nemá a v současném boji o post prezidenta Spojených států je rozhodně tím méně „cool" kandidátem.
Jak ale Suzy Welsh říká ve zpravodajství stanice Fox News, kde porovnává pěvecké výkony obou protagonistů letošních voleb: „Tohle jsou dvě absolutně odlišné Ameriky." Zatímco totiž Obama loni na setkání korespondentů Bílého domu pěl hit Let's Stay Together od Ala Greena a slíbil zazpívat další Greenovu skladbu Young Jeezy v případném dalším prezidentském cyklu, republikán Romney se vytasil se stařičkou patriotistickou věcí America the Beautiful, byť v uširvoucím podání.
Za Obamou tak můžou stát věhlasní rapeři (Kanye West) nebo ikony pop music (Katy Perry, Lady Gaga) i alternativní scény (The National, Arcade Fire), otázka však je, jaké procento americké, více než třísetmilionové populace tato jména vůbec zajímají.
Mladší žánry konvenují prezentaci vlastního názoru podstatně více než tradice country music, k níž se hlásí množství jmen z Romneyho seznamu přívrženců. Ta je ostatně v americké kultuře velmi silně zakořeněná a v hitparádových žebříčcích Billboardu mívá původní bílá americká hudba dodnes početné zastoupení právě proto, že jednou nohou vězí v minulosti.
Síla jejího hlasu je však podstatně slabší. Kdyby volební výsledek určovala ozvěna ve světě hudby, Romney by odešel s potupnou prohrou.
