Recenze - Tak už to přišlo. No, nejde úplně o revoluci ani předvolání k soudu, ale poté, co Pink v roce 2003 udělala desku s Timem Armstrongem z punkových Rancid, a poté, co Avril Lavigne zpřístupnila emo estetiku růžových lebek a pruhovaných šál devítiletým rebelkám, tu máme prvního interpreta, který ambiciózně míří na to, stát se „guilty pleasure" všech indierockových fešáků.
Léto 2008 už si stejně napořád budete pamatovat podle Katy Perry, která se líbala s holkou a líbilo se jí to. Ale bacha - vše se odehrávalo v nezávadném ovzduší heterosexuality.
Vlastně to dává smysl: vytvořit plakátovou - na pohled sofistikovanou - holku se slabostí pro retro módu. Holku, na níž je znát, že povědomí o feminismu čerpala z Lolity, a předhodit ji jako múzu všem dospívajícím klukům, kteří si odpoledne pouští Klaxons, večer The Killers nebo Interpol a Gwen Stefani je pro ně jen jakási zasloužilá matka. Ale jen proto, že tihle týpci mají rozkrok sevřený v holčičích džínách, nutně neznamená, že jím taky uvažují.
Aby se taková ambice povedla, bylo by třeba, aby se na jejím debutu One of the Boys objevilo o něco víc hitů než jen „naoko" skandální singl I Kissed a Girl. I když s trochou dobré vůle by se ještě dala uznat Hot N Cold.
Ovšem zmlsaná, v průměru i o něco starší cílová skupina se dá charakterizovat lecčím, ale ve shovívavosti zrovna nevyniká. Těžko pomůže, že za oběma zmíněnými singly stojí autorský tým, který vytvořil Since U Been Gone pro Kelly Clarkson. Pokud by měli adolescenti chuť na nějaké holčičí pozlátko, můžou si vybrat třeba… třeba Robyn, Kate Nash a nebo beze vší ironie Ladyhawke.
Těžko si představit, že by je mohlo uchlácholit 46 minut čehosi, co v rockovějších chvílích připomíná Avril Lavigne, kterou škrtí školní kravata. V epických momentech Katy Perry zase docílí efektu „B-strana singlu z poslední desky Alanis Morissette, kterou zatím nikdo nedoposlouchal".
Kdyby se ale dávaly medaile za vtíraní se, tak Katy Perry brečí dojetím při hymně na stupínku vítězů. Fotografie na jejím MySpace profilu ji zachycují na party se zakladatelem elektro labelu Dim Mak Stevem Aokim nebo v objetí s pařížskými hrdiny Justice.
Nahrála coververzi Electric Feel od letošního profláklého newyorského objevu MGMT, což je zatím nejlepší skladba v jejím repertoáru. A v Londýně - kvůli přidání správné autenticity - schválně vystupovala v malých klubech.
K tomu si ještě připočtěte ostentativní předvádění bravíčkovské bezpředsudečnosti (pořád to I Kissed a Girl) nebo falešného ženského sebevědomí (Hot N Cold, Ur So Gay, One of the Boys) - a seznamte se s dokonalou snaživkou.
Čím by se ještě tak mohla víc zavděčit lidem, kteří letos nosili falešné ray-bany a mikinu z American Apparelu? Jo, tím, že bude nosit falešné ray-bany a mikinu z American Apparelu. Tímto jsme ale narazili na všechny mantinely jejího vkusu, jenž se zcela zázračně a neomylně projevuje výhradně mimo ordinérní náplň alba One of the Boys.
Vlastně dost připomíná Lucku Vondráčkovou. Mohly by se pohádat, která z nich je srandovnější. Jestli absolventka kulturologie, jež propadla muzikálovému herectví a nežinýruje se zpívat „Ať je jak vítr, ať ví co chce, přitom sám sobě se dovede smát", nebo bývalá sboristka z kúru, která objevila svoje ženství díky magazínu, který rozdávají v háemku, a rýmuje: „Jsi tak smutný, možná by sis měl koupit Happy Meal."
Katy Perry: One of the Boys. CD, 47 minut. Vydala firma Capitol/EMI, 2008.
