New York - Ještě není úplně jasné, jak bude dlouhými produkčními útrapami sužovaný snímek Spikea Jonzeho vypadat, ale podle po dnešku už je zjevné, jak bude znít.
Filmová adaptace proslavené dětské knihy Maurice Sendaka Tam kde žijí divočiny vstoupí do české distribuce 10. prosince s nesmyslně úděsným názvem Max a maxipříšerky, ačkoli český titul knihy existuje a ctí originál Where the Wild Things Are - nicméně již od úterý je ke slyšení titulní skladba soundtracku All Is Love.
| Čtěte také: Yeah Yeah Yeahs: Sen, který se nikdy nestal Yeah Yeah Yeahs vyhlásili slastný Blitzkrieg |
Hračičkovsky nekompromisní autor ceněných klipů pro Beastie Boys nebo Björk a režisér kultovních snímků V kůži Johna Malkoviche a Adaptace pověřil hudbou k novince svoji bývalou přítelkyni Karen O, zpěvačku newyorských Yeah Yeah Yeahs.
Divoká zpěvačka, která se ještě před lety na podiu polévala pivem a křičela: „Nastal čas, abyste nás nenáviděli," bude zpívat dětem, že vše je láska.
„Šla jsem do toho kvůli Spikeovi," řekla v rozhovoru pro MTV. „Hádám, že na mé hudbě i personě musí být něco dětsky nevinného, co ho vždycky přitahovalo. Proto si - myslím - řekl, že bych to měla být já, kdo natočí hudbu k Where the Wild Things Are."
Na soundtrack, který celý vyjde koncem září, Karen O soustředila kapelu jménem The Kids, v níž se potkaly osobnosti z celého spektra indie scény. Mezi její děti patří jak frontman Deerhunter Bradford Cox, tak členové kapel Queens of the Stone Age a Dead Weather, Aaron Hemphill ze spřátelených Liars, ale také Greg Kurstin, který kromě hraní s vlastní kapelou The Bird and The Bee produkoval skladby pro Britney Spears a Lily Allen.
A nebyl by to nejspíš pořádný dětský film, kdyby na soundtracku nezazněl dětský soubor; ten ostatně Karen jistí i v titulním rozjuchaném singlu.
„Byla to pro mě úžasná zkušenost už proto, že to, co s tím filmem Spike dokázal, je fakticky nemožné," dodává Karen, a naráží tak na bolesti, v nichž se Max a Maxipříšerky rodily.
Jonze začal film natáčet v průběhu roku 2007, ovšem výsledek rozčaroval studio Warner Brothers natolik, že ho v polovině roku 2008 donutilo valnou část přetočit, přesto mu zvýšilo rozpočet.
Osud adaptace americké dětské klasiky Maurice Sendaka tak vlastně kopíruje její knižní vydání v roce 1963, kdy autor musel dlouze přemlouvat nakladatelství, aby na to sklidil negativní recenze. Během dvou let si ale podle Sendaka objevily ilustrovanou knížku, která nemá víc jak deset vět, v knihovnách samy děti.
Sendakovi, jenž se snaží zachytit projevy podvědomého dětského strachu, úzkosti i agrese, totiž kritici někdy vyčítají, že jeho příběhy jsou temné; v jeho knihách se stejně jako v klasických pohádkách ničí a zabíjí. „Současná doba je pro děti těžká. Děti musí být statečné, aby překonaly vše, co jim svět připravil. A svět je záludnější, drsnější a nebezpečnější, než kdy byl," reaguje na to autor dvacítky knih.
O adaptaci do filmové podoby se ucházeli nejrůznější tvůrci již téměř 16 let, spisovatel byl ale spokojen až s Jonzem - prý proto, že je zhruba stejně starý jako on sám, když knihu psal, i pro filmařův nekompromisní rukopis.
„Chtěl jsem se do toho tématu ponořit s naprostou vážností, stejně jako děti prožívají svoji imaginaci, a ne to natočit jako nějakou hříčku. Vše vzešlo s pocitu, jaké by to bylo tam s těmi příšerkami být, Max s nimi doopravdy je - není to žádný fantasy film," popsal svůj prvotní impulz Jonze.
Sendak se narodil roku 1928 v newyorském Brooklynu. Jeho rodiče, polští židovští imigranti, přijeli do Ameriky před první světovou válkou. Velká část rodiny zahynula za holocaustu, tváře některých z nich Sendak později zachytil ve svých ilustracích k pohádkám I. B. Singera.
Kromě psaní a ilustrací (doprovodil přes osmdesát knih) se zabývá i návrhy divadelních kostýmů a výprav pro opery a balet. Jednou z jeho posledních prací je výprava, kostýmy a ilustrace k převyprávění terezínské opery Brundibár.
