Tenkrát na Sumatře se dosoukal na pódium v šortkách a sandálech, což pro dvaapadesátiletého Dana Bártu není příliš komfortní pódiový úbor. Ze seznamu znal jen Imagine od Johna Lennona, podklad byl ale položen do tóniny, která se s jeho hlasem nepotkávala.
"Musel jsem tou skladbou dost kličkovat, dalo by se říct, že jsem do ní zanesl dost jazzu. A to v Asii znamená, že jsem to zazpíval špatně," vysvětluje, že asijská kultura nepěstuje individualismus a smyslem karaoke je co možná nejvíc se přiblížit originálu. "Takže jsem si vysloužil pouze pohrdání a nakonec jsem byl rád, že ta písnička skončila a já se mohl vrátit ke svému pivu."
Původně japonskou kratochvíli karaoke označuje za "krvelačnou zábavu", jíž by se nemohl věnovat častěji, protože "imitace je přesně to, co mě na muzice opravdicky nebaví". Nové album tak pojmenoval s jistou dávkou sebeironie. I Killed This Song At Karaoke Last Night obsahuje osm coververzí více či méně známých písní v aranžmá jazzového trumpetisty Miroslava Hloucala a podání big bandu - tedy dechového orchestru s rytmikou ve složení basa, bicí a piano.
Tradiční swing ctí pouze Looking at the World Through Rose Colored Glasses proslavená Frankem Sinatrou, jinak tu jsou interpretace současné elektronické alternativy, hity dua Eurythmics a zpěváka Roda Stewarta, starší píseň Bártovy kapely Illustratosphere či slavná skladba Jiřího Suchého přebásněná do angličtiny.
Na nahrávce se podílely téměř tři desítky muzikantů, přesto vznikla skoro spontánně. Na počátku byl koncert k 80. výročí založení Rozhlasového Big Bandu Gustava Broma, které brněnský ansámbl slavil předloni. Plánovanou show zhatil covid-19, a když ji hudebníci museli přeložit podruhé, využili volné frekvence ve studiu.
"Nahrávali jsme v listopadu 2020, kdy bylo všechno zavřené. V tu chvíli bylo každé hraní osvobozující," vzpomíná Bárta. Album chtěli dokončit loni na jaře, jenže "to už se pomalu nemohli potkat ani dva lidi v práci", vysvětluje, proč nakonec vyšlo až před Vánoci.
Povznesenou náladu se však podle něj podařilo zachovat. "Všichni byli rádi, že můžou hrát, navíc věci, které nejsou pitomé. Na chvíli to vypadalo, že se venku nic neděje," vybavuje si úlevně období, během nějž ovšem většina muzikantů kvůli protipandemickým opatřením přišla o obživu.
První dojem dvakrát neuděláš
Přestože Bártovi hraje za zády obrovské těleso, deska nepůsobí strnule ani pompézně. Za lehkost vděčí výběru písní i bezprostřednímu nasazení zúčastněných. "Šili jsme do toho natvrdo a zbytečně nešpekulovali, takže z toho vylezly písně s charakterem. Pustit alespoň jednu mozkovou hemisféru k vodě, to byl náš koncept," přibližuje s nadsázkou Bárta.
Repertoár sestavil jednoduše: vybral písně, které si často zpívá a pobrukuje. Všechny je má zaryté v paměti, často už ale ve verzích vzdálených originálům. "Během těch let jsem si ty melodie podvědomě předělal," říká a album označuje za osobní best of. "Kdybych sestavoval zpěvník písní, které mám rád, vypadal by takhle."
Nové oblíbené skladby hledá například během dálkových letů. "Když vyčerpám všechny Pány prstenů a Avatary, pouštím si podle abecedy muziku, která je v letadle," popisuje počítače zabudované v opěrkách sedadel. Rozhodujících je prvních pár taktů, pokud ho nezaujmou, jde dál. Právě takhle se mu pod kůži dostala skladba Human, jeden z největších hitů lasvegaské kapely The Killers, která bude headlinerem letošního ročníku festivalu Colours of Ostrava.
"Líbila se mi atmosféra, text i způsob interpretace. Tu kapelu jsem neznal a jejich ostatní písničky mě vlastně už tolik neoslovily. A když si nějakou píseň pustím dobrovolně podruhé, už se ji učím," vysvětluje.
Looking at the World Through Rose Colored Glasses mu uvízla v hlavě po poslechu alba dnes již nežijícího zpěváka Franka Sinatry s orchestrem Counta Basieho, zatímco současného australského producenta řečeného D.D. Dumbo objevil opět při dlouhém letu. "První dojem dvakrát neuděláš," shrnuje.
Další skladbu jménem Fortune si Bárta pobrukuje od roku 2009, kdy v pražské Akropoli hostoval se švédským elektronickým kvartetem Little Dragon. "Myslím, že jsem ji tehdy zmršil. Ve druhé sloce jsem otočil doby, ale nějak jsme z toho vybruslili," vzpomíná a přihazuje historku. "Bylo tam relativně málo lidí, Little Dragon jsem tehdy vůbec neznal a koncert jsem sledoval z portálu. Pak jsem přišel za Yukimi Nagano a snažil se jí vysvětlit, že jsem překvapený, jak dobrá je zpěvačka. Koukala na mě, jestli mi nepřeskočilo."
Truhlář s rašplí
Podle Bárty lze pro orchestr zaranžovat téměř cokoliv. "Když na to přijde, takhle se dají udělat i Iron Maiden, jen občas vnesete víc harmonií nebo zredukujete opakující se prvky. Na žánru nesejde," ujišťuje a připomíná skladbu Beating Around the Bush od rockerů AC/DC, již se spoluhráčem Robertem Balzarem upravili pro kontrabas a zpěv. "A taky to šlo. Všechno jde. Každá písnička jde zahrát na jeden nástroj a hlas."
Na nové desce moderním skladbám orchestrální aranžmá sluší, swingové frázování dá vyniknout například surrealistickému textu Satan od D.D. Dumba.
Bárta jednotlivé písně popisuje jako prostor, ve kterém se s orchestrem potkali a nechali se vést hudbou. "To se běžně děje v jazzu." Muzikanti z orchestru ocenili, že se "dotkli něčeho, k čemu by se normálně nedostali".
Bárta na album zařadil také píseň Intropicture, již s kapelou Illustratosphere vydal roku 2003. Naživo ji už dlouho nehrají a zpěvákovi se líbilo, že by teď mohla začít další život. Navíc aktualizoval text, aby korespondoval s názvem novinky. "Místo ‚I heard the song‘ zpívám ‚I killed the song‘, takže zas tak nekonceptuální jsem nebyl," směje se.
Díky odlehčené náladě výsledek místy připomíná tvorbu Richarda Cheese, což je fiktivní postava losangeleského zpěváka a komika Marka Jonathana Davise. Ten s kapelou Richard Cheese & Lounge Against The Machine hraje hity, ať už metalové, hiphopové, nebo dalších žánrů, v aranžmá typickém pro barové kapely. Kromě precizního provedení v tom figuruje humor, kdy často vulgární texty pěvec přednáší s noblesou.
Bárta se nicméně obejde bez sprostých slov. Písněmi proplouvá elegantně, na hlas netlačí, a přitom se bez problémů prosadí vedle dvacetihlavého dujícího tělesa. Otázka ve finále Human, tedy zda jsme více lidmi, nebo tanečníky, v jeho podání dostává až metafyzický rozměr.
Přesto práce s orchestrem nebyla samozřejmá. "Zjistil jsem, že mi dynamika big bandu a přísné swingové dělení není zdaleka tak vlastní, jak jsem si myslel," přiznává trable s frázováním a sám sebe přirovnává k nadšenému řemeslníkovi.
"Připadám si jako truhlář, který přijde do hospody a s radostí začne vyprávět o rašpli se špičkou, již si půjčil od kámoše. Zdaleka s ní ještě neumí všechno, co by chtěl, ale nástroj je to bezvadný," říká s tím, že zkušenosti využije při dalším nahrávání.
Zabil to
Album obsahuje také Pramínek vlasů od Jiřího Suchého, který Bárta považuje za jednu z nejhezčích písní české populární hudby. Doma si ji v kvaziangličtině pobrukoval tak dlouho, až v ní začal objevovat světové kvality.
"Napadlo mě, že kdyby ji někdo nazpíval v angličtině se zvukem tradičního big bandu, zněla by jako klasický americký standard," vysvětluje. Nejvíc se mu líbila představa posluchače, který by postupně rozklíčoval, že jde o píseň Jiřího Suchého z roku 1959. "Rozdíl mezi naší a světovou muzikou by se tak zase trochu scuknul. Každý by se mohl alespoň zamyslet, kolik té pomyslné světovosti nese jazyk."
Když se s nápadem svěřil manželce Alžbětě, ta potají rozepsala "pokračování" textu v angličtině. V případě Pramínku vlasů, který je na albu zařazen pod názvem Big Band Twist, výjimečně Bárta zasáhl do aranžmá trumpetisty Miroslava Hloucala - chtěl, aby znělo tradičně i nezáludně a zvukem se přiblížilo americkým big bandům z poloviny minulého století. "Jsem rád, že se to ukázalo jako nosná představa. Ta písnička má jiný charakter než originál," chválí výsledek.
Název alba zní jako pokračování filmové řady Pařba ve Vegas, ve skutečnosti ho zpěvák našel v komentářích na YouTube. "Kamarád Jen Hovorka mi doporučil kapelu Polyphia, prý by mě mohla pobavit. Dal jsem si to jednou, dvakrát, třikrát, je to těžká, a přitom nezatížená instrumentální muzika," popisuje texaský soubor hrající progresivní a matematický rock. Z komplikovanosti jejich hudby i sebe sama si utahoval jeden z komentujících, když pod píseň G.O.A.T. napsal, že ji včera takzvaně zabil na karaoke.
"Přišlo mi to legrační. Představil jsem si, jak hraje tu komplikovanou kytaru sám v baru, navíc do karaoke verze takovéhle písně," zdůrazňuje absurditu celé situace. "Přitom kdyby uměl hrát jako chlápci z Polyphie, dávno už má úspěšnou kapelu."
Danu Bártovi se hodil i dvojsmysl výrazu kill, který ve spisovné angličtině znamená, že muzikant píseň zbídačil či pohřbil, zatímco hovorově takzvaně naložil. Nebo, jak se říká v Česku: zabil to. "Do coververze se vejdou obě varianty, záleží na tom, jestli jste fanoušek originálu, nebo interpreta," směje se zpěvák. V případě jeho alba lze fandit oběma.
Album
Dan Bárta & Big Band Gustava Broma: I Killed This Song At Karaoke Last Night
Warner Music 2021
