Kanye West už má diplom, ale naštěstí nevyrostl

Pavel Vondra
17. 10. 2007 14:30
Rapující medvídek ani na svém novém albu nenudí
Foto: www.kanyeuniversecity.com

Recenze - Kanye West sice s novinkou Graduation opustil čelo žebříčku nejprodávanějších alb ve Spojených státech, pořád se ale bezpečně drží před svým rivalem 50 Centem, což je pro něj i pro jeho fanoušky více než zadostiučinění.

O poněkud poťouchlé sázce (nebo spíš hecu) mezi těmihle rappery jste se nejspíš doslechli, i když nepatříte mezi skalní posluchače hip-hopu. Šlo o to, kdo z obou pánů prodá v prvním týdnu více alb, která vyšla shodně ve stejný den 11.září -když souboj titánů, tak se vší parádou a včetně hrůzy nahánějícího data.

Obě alba se prodávají dobře, což ostatně odpovídá popularitě a postavení, jakému se oba autoři/interpreti na americké scéně těší. Westův třetí studiový počin má ale přece jen o něco navrch. Po všech stránkách.

A vzhledem k tomu, že letos už se žádná další novinka některého z velkých hráčů hip-hopové scény nečeká, zdá se, že o titulu deska roku je, alespoň pokud jde o b-boys a b-girls, v podstatě rozhodnuto.

S trochou nadsázky by se dalo říct, že West byl ke svému momentálnímu kralování, které může ještě nějakou dobu trvat, vlastně předurčen.

Foto: Aktuálně.cz

Když v roce 1977 přišel na svět, dali mu rodiče - fotograf prestižního listu Atlanta Journal-Constitution a aktivista Černých panterů Ray West a jeho manželka, pozdější vedoucí katedry anglického jazyka na chicagské univerzitě Donda Westová - nezvyklé jméno, které ve svahilštině znamená Jediný.

Stejně jako on byl tenkrát hip-hop v plenkách a první záseky, které do amerických hitparád udělal, se nesly ve skotačivém duchu, jež si s tehdy převládající produkcí ve stylu disco příliš nezadaly. Třicet let poté je to právě West, kdo kormidlem v mezidobí zkostnatěvšího žánru mohutně otáčí kamsi zpět a sklízí za to jednu pochvalnou kritiku za druhou.

Ani tahle recenze z řady nevybočí; ovšem se všetečným připodotknutím, že i v tomto případě je jednooký (jakpak se to asi řekne svahilsky?) mezi slepci králem.

Hip-hop by takových vlaštovek potřeboval mnohem víc, aby ho brzy nepotkal osud jiných žánrů, ve kterých se hudební průmysl natolik zhlédl, že je svou "péčí" nakonec pro jen trochu náročnější posluchače zcela pohřbil.  

West se i v názvu třetí desky přidržel školní tématiky, a tak po prvotině Odpadlý student (College Dropout) a následujícím Pozdním zápisu (Late Registration) přichází zasloužená Promoce (Graduation).

Foto: Aktuálně.cz

Opět je u toho Westovo roztomilé medvídkovské alter ego, tedy naprostá antiteze převládajícího hip-hopového klišé, jaké představuje buď postava nekompromisního ranaře (duelant 50 Cent) nebo espoň namachrovaného pasáka, dealera nebo podobné figury z podsvětí.

West o zpracování přebalu požádal svého oblíbeného japonského ilustrátora Takašiho Murakamiho, a tak se rapující medvídek v obalovém minipříběhu ocitá v prazvláštním světě psychedelické barevnosti  na cestě k nadzemským výšinám.

A to samé se dá říci o hudebním obsahu Graduation - což se odráží i ve výsostně výtvarném zpracování klipů ke všem třem dosud vydaným singlům (Can´t Tell Me Nothing, Stronger a Good Life). 

Podívejte se na videoklip k singlu Stronger:

West tradičně prokazuje své producentské schopnosti, které ho ostatně živily, dokud sám nezačal vystupovat jako rapper. Jde především o jeho cit pro dokonalé využití samplu (vytěžil Eltona Johna, Michaela Jacksona, Public Enemy, ale také Daft Punk, a to naprosto neodolatelně). A taky schopnost vystavět líbivý refrén a přitáhnout zajímavého hosta z úplně jiného světa, jako se mu to povedlo v případě skladby Homecoming.

Tam zpěvák britských Coldplay Chris Martin sekunduje rapperovi v pění ód na Chicago, kde West vyrostl. Skoro byste rozněžnělému Martinovi odpustili, že je z Exeteru v hrabství Devon a ohňostroje nad jezerem Michigan v něm asi sotva vyvolávají nostalgii, jakou předkládá k uvěření.

Patří rozhodně k přednostem celého alba, že po několikerém poslechu nebudete schopni s jistotou říct, které skladby představují vrchol a které pouhou vatu. Snad s výjimkou dvojice utahaných, ne příliš nápaditých, sond do života celebrity stíhané na každém kroku buď závistivými pohledy, nebo povolnými fanynkami (Barry Bonds, respektive Drunk and Hot Girls).

Foto: Aktuálně.cz

I pro Westa platí, že nejoblíbenějším tématem jeho textů je on sám. Což sice v hip-hopu nepředstavuje žádnou výjimku, spíše naopak - ale u někoho, kdo bývá označován za jednoho z nejtalentovanějších (šp)rýmařů dneška, to přece jen zamrzí.

Alespoň, že to West vynahrazuje sympatickou upřímností, jako když se v závěrečné skladbě Big Brother vyznává z obdivu ke zkušenějšímu kolegovi Jay-Z - ten se mimochodem objevuje jako host na vynikajícím úvodním tracku Good Morning.

West si pak na konci zanaříká, jak ho onehdy tenhle "brácha" nepozval na vystoupení do Madison Square Garden.

"Jediný, co by mě zajímalo, je, proč mě pořád přehlíží, možná to pochopím, až budu starší. Můj velkej brácha mě asi tenkrát viděl vespod totemu, dneska jsem ale nahoře já a všechny mám u pytlíku," ulevuje si vzápětí, aby na konci skladby ještě jednou svému mentorovi promluvil do duše a celou záležitost uzavřel slovy "Don´t kill this shit, man."

Nezbývá než doufat, že závěrečný apel vztáhne Kanye West i na sebe a ani v nadcházejícím životě "po škole" nezapomene, co se naučil. Byla by to škoda. Pro něj, pro jeho fanoušky i pro hip-hop.

Kanye West: Graduation. CD, 51 minut. Vydala firma Universal, 2007.

 

Právě se děje

Další zprávy