Vznik devátého studiového alba rapera Kanyeho Westa nazvaného Jesus is King, které vyšlo uplynulý pátek, by ta poučka mohla vysvětlit. Raper s uvadající kariérou i pověstí, které ublížilo bratříčkování s prezidentem Donaldem Trumpem, se obrací k bohu a prohlašuje, že končí se sekulární hudbou. Prý už bude točit jen gospel.
O kajícníkově motivaci lze možná pochybovat, mnohem problematičtější je ale laxnost, se kterou West k projektu přistoupil. Některé věci prostě ani bůh nezachrání.
Jesus is King není ani tak gospelová nahrávka jako spíše rap silně ovlivněný křesťanskou hudbou. Do hiphopových beatů znějí gospelové chorály a West rapuje o svém obrácení k víře, o spáse, kterou našel v náboženství.
Na desce od něj neslyšíme jediné sprosté slovo, a spolupracovníky ve studiu prý dokonce žádal, aby se během natáčení zdrželi předmanželského sexu. Ano, tentýž Kanye West, který na předchozích albech rapoval o závislosti na sexu a přesně před rokem byl kreativním ředitelem cen Pornhub Awards, udělovaných stejnojmenným pornografickým serverem. "Poslouchejte, co vám říkám / Ježíš mě zachránil, teď jsem při smyslech / A vím, že mě vyzvedla božská síla / Vím, že Kristus je fontána, která naplnila můj pohár," líčí West svoji proměnu v tracku God Is.
Posluchačova frustrace
Gospel a náboženská témata v jeho hudbě měly místo od počátku. Už v roce 2004 výrazně bodoval s gospelem nasáklým singlem Jesus Walks, v němž si stěžoval, že víra dostává příliš málo prostoru v rapu. Za debutové album College Dropout z roku 2004 dokonce získal nominaci na Stellar Awards, určené gospelovým hudebníkům.
V další fázi své kariéry se však West náboženství vzdálil a místo skladeb oslavujících boha například v roce 2013 rapoval "I Am a God", tedy "Já jsem bůh". To bylo na desce Yeezus, nazvané přesmyčkou jeho křestního jména a slova Jesus.
Náboženské osvícení rapového hříšníka pak začalo na předposledním albu Life of Pablo, které West ohlásil jako průnik rapu a gospelu. Ten však nakonec zůstal jen v úvodní skladbě Ultralight Beam s mohutným kostelním sborem.
Píseň nominovaná na dvě Grammy se nicméně stala součástí pravidelných nedělních bohoslužeb s hudbou, které West pořádá od začátku loňského roku. Jsou to soukromé dýchánky, na kterých se spřátelenými muzikanty v nových aranžmá přehrává některé své starší skladby i coververze písní s náboženským obsahem. Letos v dubnu West přivezl svůj sbor na festival Coachella, kde vystoupili mimo program na kopci za areálem.
Právě při nedělních hudebních mších se nejspíše zformovala myšlenka nové desky, která by "šířila slovo boží". Přesto bylo vydání alba Jesus is King dvakrát odsunuté a ještě minulý pátek West celý den napínal fanoušky a nutil je "refreshovat" stránky streamovací služby. Že desku dodělával na poslední chvíli, přiznal i na Twitteru - a na výsledku je to občas znát. Některé písně končí náhle, jako by tvůrci došly nápady nebo čas. Jiné působí dojmem pouhých skečů. Album netrvá ani půl hodiny, jen tři z jedenácti skladeb čítají přes tři minuty.
Westův nedělní sbor Sunday Service Choir hostuje hned v rozverném úvodu Every Hour, kde se oslavný chór vyloupne z energického R&B v duchu 60. let. První zvolání "haleluja" přichází v tracku Selah, kde West rapuje, že "bůh je král a my jsme vojáci".
Následná Follow God do beatu smyčkuje jednu píseň gospelové skupiny Whole Truth, po minutě a půl ale končí Westovým extatickým výkřikem, jako by producenti ve studiu najednou nevěděli, co s písní dělat. Podobně zvláštně vrcholí pomalá Closed on Sunday, kde West trochu klopotně slibuje věrnost manželce. Působí to dojmem prodloužené předehry, která nikdy nevyústí v normální skladbu.
Místy je to frustrující poslouchat. Fanoušci za nedodělky tuší písně, které by propojení hiphopu a gospelu dotáhly do konce, místo nich ale dostali jen skeče. Trapový podklad v Everything We Need je připsaný šesti producentům, přesto zní jako stažený z internetu.
Takhle West poslední dobou pracuje - podobně nedodělal loňské album Ye i kolekci The Life of Pablo. Některé její písně dokonce měnil ještě po vydání, což mu dovoluje distribuce hudby přes streamovací služby.
Na Jesus is King jsou i skvělé skladby jako Water se samplem průkopníka elektronické hudby Bruce Haacka. Na ní je naopak poznat, že byla v oběhu několik měsíců - zazněla už na festivalu Coachella.
Ježíš prodává
Desky s křesťanskou tematikou nejsou u popových celebrit typu Kanyeho Westa výjimkou - v diskografii je mají Bob Dylan i Prince. Zatímco u nich to byl úkrok stranou, v případě Westa se jedná o přirozenou evoluci od "svatokrádežného" agresivního opusu Yeezus ke klidnější, skoro až rozjímavé hudbě. A tak tu zvláštně nepůsobí ani smoothjazzové sólo od Kennyho G, symbolu té nejkomerčnější větve jazzu, který se zjeví ve skladbě Use the Gospel.
Raper na desce ukazuje přívětivou, kajícnickou tvář. Pokud po závislosti na lécích proti bolesti a trumpovských excesech nyní díky víře skutečně našel klid v duši, je to jedině dobře. Škoda jen, že na svůj gospelový výlet neměl víc trpělivosti.
Skečovitá deska působí víc jako smířlivé gesto než skutečný umělecký projekt, který by se výrazněji zapsal do dějin. A dost možná je to nakonec jen reklama na stejnojmenný koncertní film, který měl v síti IMAX premiéru ve stejný den, kdy album vyšlo.
Koncem roku posluchače čeká ještě vánoční album Jesus is Born, které nejspíš doplní další sada reklamních předmětů s křesťanskými motivy a poněkud nekřesťanskými cenami. Pár ponožek s nápisem Jesus is King nabízí raper na svém webu za 20 dolarů. Ježíš prodává, Westa zachránil ze spárů šílenství i dluhů. Jeho kariéru ale nejspíš zachránit nedokáže.
Kanye West: Jesus is King
Good Music/Def Jam Recordings 2019
