Recenze: Bratři Cabanové doprovodili Korna bombastickou show světových parametrů

Jiřího Korna v O2 areně doprovodila bombastická choreografie bratří Cabanů.
Snímek ze středečního koncertu Jiřího Korna v pražské O2 areně.
Foto: Radek Vebr
Josef Vlček Josef Vlček
26. 9. 2019 10:47
K jarním sedmdesátinám si zpěvák Jiří Korn nadělil podzimní koncert, na nějž se bude dlouho vzpomínat. V plném sále pražské O2 areny včera předvedl podívanou, která se moc nelišila od největších světových show. Svižný sedmdesátník všechno uběhal, utancoval, ustepoval a uzpíval sám. Za dvě a půl hodiny málem nezmizel z pódia.

Kornova show nazvaná 70x dík nebyla nic než estráda z osmdesátých let realizovaná o 35 let později modernějšími prostředky. Její specifikum tkví v tom, že Jiří Korn v estrádě nahradil všechny vystupující. Zpíval popové hity, pop-jazz, funk a k němu přidal rap, zkusil rock'n'roll Hippy Hippy Shake, dal Yvettu jako kuplet a Tam u dvou cest předvedl ve stylu, jemuž se dnes říká exotica. Prostě stylový eintopf muže mnoha tváří.

Ke zdůraznění aspektu one-man show přispělo i to, že Korn nevsadil na hvězdné hosty. Když vynecháme krátký vstup Viléma Čoka ve skladbě Karel nese asi čaj a občasnou drobnou výpomoc zpěvaček Lindy Finkové a Dashy, měl jen Lucii Bílou, která s ním zazpívala Byl by hřích. 25 let staré dueto Bílá pojala s takovým gustem, že partnera - po dvou hodinách na pódiu už trochu unaveného - převálcovala.

O jiné osvěžení se postaral Kornův projekt 4tet. Komické kvarteto se blýsklo originálními a složitými a capella aranžmá, v nichž zářil nejprojasněnější humor večera. Poté, co čtveřice s gustem zazpívala Aby nás Pán Bůh miloval, mnozí zalitovali, že nedostala víc prostoru.

I když mělo Kornovo vystoupení mnoho odboček, drželo chronologickou základní linku. S velkým bigbandem za zády Korn hned na začátku odzpíval většinu svých hitů ze sedmdesátých let.

Na skladbě Windsurfing už bylo znát, že dominující částí programu budou pop-jazzové kousky, v nichž si Korn svého času liboval. Většina se držela moderních verzí klasických hitů Kornova vzoru Freda Astaira: Singin' in the Rain a Puttin' On the Ritz, které v roce 1982 znovu oživil Nizozemec Taco, nebo smoothjazzový eurohit The Captain of Her Heart od švýcarského dua Double z roku 1985. S českými texty, podtrhujícími jistý druh Kornova kavárenského a kasinového frajerství, vyzněly výtečně. Vynikl v nich jeho smysl pro eleganci.

Korn se pak vydal do devadesátých let, kdy se začal věnovat funku a hip hopu. Při vší úctě k jeho novátorství to byla nejslabší a nejnudnější část estrády. S odstupem času z tehdejších skladeb čiší úpornost a křečovitost, která je vzhledem k tomu, co se tehdy hrálo, místy trapná. Včera to nejlépe bylo znát na provedení Princova hitu Kiss.

V té chvíli všechno stálo na vizuální složce koncertu. Naštěstí bratři Cabanové jako choreografové večera odvedli perfektní práci. Kdyby jí nebylo, tato část Kornovy show by končila na hranici trapnosti.

V písni Miss Moskva se dokonce objevili vojáci na chůdách. | Video: JP in Prague

Choreografie působila jedním slovem bombasticky. Cabanům se do dvou a půl hodiny podařilo vměstnat taneční soubor, proti němuž byl dávný Balet Československé televize hadr. Nabídli akrobaty, stepaře, jiskry, ohně, zadní dotáčky, spoustu převleků, kila třpytivých konfet a bůhví co ještě. Výprava očekávaného vrcholu programu, písně Miss Moskva, v níž se dokonce objevili i vojáci na chůdách, velkolepostí nepřipomínala ani tak ruské, jako spíš severokorejské státní oslavy. Něco takového jsme tu ještě neviděli.

Jenže v tom je zároveň kámen úrazu. Méně bývá více. Zpěvák se ve scénických kouzlech několikrát ztratil. Ohňostroj nápadů diváky natolik zahltil, až si domů odnášeli jen zlomky. Možná ta vizuální nabubřelost byla součástí ironie, která se skrytě linula programem.

Mluví pro to i fakt, že Korn není žádný velký lyrik. Než by lidi dojímal, raději nechá stranou křehčí momenty své minulosti a obecenstvo převálcuje robustním soundem bigbandu s ječícími dechy nebo šlapajícím funkem.

Druhou část ústřední písně z filmu Honza málem králem z roku 1977 šlo včera poznat jen díky textu. Jako by se Korn své popové minulosti posmíval. Jako by svou show chtěl říct: "Je mi sedmdesát a je mi pořád fajn, pořád jsem moderní." Možná spíš postmoderní.

Jiří Korn je prostě takový, profesionalita s určitým odstupem je pro něj důležitější než srdce. Ale právě tato vytříbenost a snaha dokázat, co všechno dovede, ho přivedla k fantastickému výkonu uprostřed podívané, za níž se muselo skrývat neuvěřitelné množství práce.

Divák z O2 areny odcházel možná málo dojatý, zato s příjemným pocitem, že všichni zúčastnění do něj jen pro tuto příležitost investovali všechnu svou kreativitu, hodiny příprav a výkon až na dno sil.

Jiří Korn: 70x dík

O2 arena, Praha, 25. září

 

Právě se děje

Aktualizováno před 1 hodinou

Na dálnici D5 za Prahou ve směru na Plzeň byla nehoda, dálnice je znovu průjezdná

Dálnici D5 za Prahou ve směru na Plzeň uzavřela dnes časně ráno téměř na dvě hodiny nehoda osobního vozidla a dodávky. Řidič osobního vozidla utrpěl těžká zranění, záchranáři ho převezli do nemocnice. Zhruba v 6:45 se dálnice otevřela v plném rozsahu

Zdroj: ČTK
Další zprávy