"Cítím se jako Voskovec v Americe, mám dovolenou, ale nemám na ni čas," zpívá Kyšperský na právě vydaném, v pořadí devátém albu Květů.
Jeho hlas působí uspěchaně, jako by ze sebe všechno musel vysypat a běžet dál, a dojem umocňuje nezvykle rockové tempo: činely tahají za uši jako budíky, kytary vzdáleně připomínají rušný provoz po cestě do práce, bicí mají přísný rytmický harmonogram jako seznamy povinností.
"Není to špatný, až na ty celý dny úplně prázdný," vzdychá Kyšperský v tišší pasáži jen s kytarovou melodií. Na ploše písně Voskovec v Americe jde o ojedinělou příležitost zastavit se, vydechnout a ohlédnout se. Vystihuje vyčerpání lidí, kteří nasadili neudržitelné tempo a všechen čas zasvětili práci - znají to umělci, ale také pracovníci ve skladech Amazonu.
"Nikdy už nepochopím, co byla Amerika pro lidi jako můj otec. Symbol vítězství. Lidi tady chtěli žít v kapitalismu a nemohli, Voskovec se ale mohl jít ráno projít do Central Parku, koupit si burger a zajít na koncert Rolling Stones. Má to ale i druhou stránku: z pozice prvorepublikové hvězdy se rázem proměnil v řadového herce. Aby se udržel, musel každej den pracovat," vystihuje onu deziluzi Kyšperský, který má jedinečný písničkářský talent pro překvapivé asociace, přirovnání a metafory.
Podle něj byla Voskovcova svoboda vykoupená velkou disciplínou. "Nesrovnávám se s ním, jen jsem u písničky myslel na to, že se dokážu živit jen uměním a věcmi, které mě baví. Vybral jsem si skvělej život, jen jak se setřela hranice mezi prací a zábavou, tak trávím tou prací všechny dny v týdnu a připadám si jako Voskovec v Americe," dodává.
Nové album nazvané Květy Květy je celé o bilancování a kapela si ho dala ke 20. výročí na scéně. Zpěvák a textař vzpomíná na dávné turné po Polsku, oblíbené knížky z dětství nebo těžké životní zkoušky.
Jako vždy u Květů platí, že píseň znamená život. Nahrávka vychází paradoxně v příhodný čas, kdy mnoho lidí mělo kvůli koronavirové pandemii po letech dřiny čas se alespoň na moment zastavit a některé věci přehodnotit. Pro Kyšperského to platilo několikanásobně, protože souběžně s deskou natáčel retrospektivní film - a propojilo se mu to s albem.
O blízkosti mezi lidmi, různých odstínech lásky, ztrátách a nových setkáních napsal už nespočet písní. Dalo by se říct, že nepíše o ničem jiném. V roce 2016 vydal převážně elektronickou sólovou nahrávku Vlakem, kde zhudebnil básně složené se svou tehdejší přítelkyní Alenou Černou, která bojovala s přesně nediagnostikovanou nemocí a nakonec se rozhodla dobrovolně ukončit život.
Příští rok půjde do kin snímek Marťanské lodě, inspirovaný tímto vztahem. Kyšperského přítelkyni ztvární herečka Eliška Křenková. "Občas bylo těžký si vším procházet znovu," rekapituluje zpěvák a také herec. "Hlava proti tomu není, ale tělo se vzteká. Řekli jsme si, že se nebudeme ničeho bát, a sáhli jsme si hluboko. Točilo se kousek od místa, kde Ája umřela. Pár metrů od toho, kde skočila pod vlak. Bylo mi z toho zle, zároveň jsem cítil, že se mi v něčem dejchá líp."
Natáčení filmu byla zkouška, ale také způsob, jak dodatečně a zcela událost zpracovat. Přirozeně se oživené vzpomínky projevily i na nahrávce Květy Květy. "Lednička je nejmilejší kapela, ale večer otvírá robot kuchyňský," zpívá Kyšperský ve skladbě Okolí špitálu. "Vypráví o době, o níž je ten film. Měl jsem holku, která byla nemocná, chtěla taky zpívat a chodit na zkoušky, ale musela být doma. Měla přísnou dietu. Lednička byla její nejmilejší kapela. V době natáčení desky jsem toho byl plnej."
V jiné písni nazvané Turné v Polsku berou Květy posluchače do auta, kde jim doprovod dělalo jen několik Kyšperského kazet z dospívání - na jedné straně The Cure, na druhé Depeche Mode. Snad proto je skladba postavená na elektronickém podkladu, k němuž se přidávají smyčce, a refrén má parametry stadionových hitů.
Deska Květy Květy má celkově rockovější a mohutnější zvuk, protože skupina je znovu kvarteto. "Máme o člena navíc, takže můžeme mít dvě kytary. Z bubeníka se stal kontrabasista, z našeho fanouška se stal bubeník, z klávesáka se stal sólovej kytarista a já klesl z pozice sólovýho kytaristy na chlápka, co tam šmrdlá akordy," komentuje Kyšperský zvuk, který sestavu trochu vrací ke kořenům u brněnské alternativy.
Květy ovšem dávno přerostly žánrovou škatulku alternativní rock. Na kontě mají cenu Anděl a jejich zpěvák hraje v úspěšných seriálech, jako je porevoluční detektivka Rédl od režiséra Jana Hřebejka.
Víc než kdy předtím je na albu Květy Květy - vedle klasických mikropříběhů a někdy až dětinských slovních hříček jako "humanoid, polaroid, kortikoid" - znát úzkost nebo strach z problémů větších a mocnějších než člověk. Ať jsou to technologie, nebo environmentální krize.
"Mám rád Raye Bradburyho už od puberty a čtu ho pořád. V jeho knížkách strávíš hodně času v raketách, ale on sám si domů nikdy nepořídil ani počítač nebo nic modernějšího než drátový telefon," vysvětluje Kyšperský. "Nejsem k technologiím pesimistický, ale jsem tu s nima a vyvolává to ve mně nějaké pocity."
Vědecká fantastika se propsala hned do úvodního singlu Do tmy, který připomíná Radiohead z období desky Hail to the Thief a patří k nejsilnějšímu, co Květy natočily.
"Řítíme se do tmy tou největší rychlostí, co bude dál, to nikdo neví. Nejsou žádný mapy, člověk na cestě vidí bolest a šílený věci, míjíme děravý vraky, už ani nesvítí hvězdy," zpívá křehkým hlasem Kyšperský.
Píseň lze číst jako krátkou sci-fi povídku o raketách nebo zprávu o rozpadajícím se vztahu, kdy některá rozhodnutí už nejde vzít zpátky. Je to ale také rekviem za umírající planetu, kterou lidstvo vysálo a zdevastovalo průmyslem - a nic z toho už nepůjde odčinit.
"Ztráty a devastace jsou v takovém stadiu, že se to nedá zachránit. I když si pustíš film Davida Attenborougha, tak jen zmírníš ten náraz. Lidstvo má v sobě vepsaný, že to tady zničíme, a ten osud si zasloužíme. Až stroje chcípnou a zreznou, přijde úleva a ta přinese nový život, i kdyby měl být bez lidí," prohlašuje bez příkras Kyšperský, který se ekologickými otázkami intenzivně zabývá.
Do jeho tradičně introspektivních textů poprvé výrazně pronikají civilizační problémy. Přitom se nedá říct, že by Květy byly politická kapela. Jednoduše se všichni ocitáme na palubě jedné rakety, ztrácíme kontrolu a vypadá to bledě. A stejně jako postava v Kyšperského písni se každý musíme rozhodnout, jak naložit se zbývajícím časem a komu ho věnovat.
"Došlo mi, že tady nic nezůstane, ani sochy nezůstanou, ani naše desky, Shakespeara nebudou za pár let číst. Všechno se rozpadne v prach, jediný, co zůstane, je kus tebe, který předáváš lidem kolem sebe," říká Kyšperský a také s albem Květy Květy nabízí nápovědu. "Proto jsou vztahy mezi lidmi to nejdůležitější, co máme. Musíme o ně pečovat," uzavírá.
Květy: Květy Květy
Indies Scope 2020
