Jednoduchými obrazy vystihují hnutí duše. Jelen třikrát vyprodali Lucerna Music Bar

Snímek z úterního koncertu skupiny Jelen v pražském Lucerna Music Baru.
Snímek z úterního koncertu skupiny Jelen v pražském Lucerna Music Baru.
Foto: Radek Vebr
Josef Vlček Josef Vlček
11. 12. 2019 10:49
Turné, na němž skupina Jelen propaguje letošní album nazvané Půlnoční vlak Michala Tučného, tento týden končí třemi vyprodanými koncerty v pražském Lucerna Music Baru.

Není šťastnějšího místa pro kapelu hrající repertoár, v němž jde jen o hudbu, než prostředí na pomezí klubu a koncertního sálu. Před osmi sty až tisíci diváky může jedna z nejlepších zdejších živých sestav bez ohňostrojů, laserových paprsků a filmových dotáček demonstrovat své přednosti - vitalitu a bezprostřední komunikaci s publikem.

Jelen, kteří vznikli v roce 2012, občas bývají srovnáváni s anglickým souborem Mumford & Sons, který fúzuje rock s poloakustickým country a nebojí se rozkročit až k bluegrassu.

Český septet se opírá především o domácí kořeny. Těžko najít v Evropě jinou zemi, která má pro podobný styl pochopení jako Česká republika. Na jedné straně je tu tradice české country šedesátých až devadesátých let, na druhé rockové písničkářství, reprezentované Třemi sestrami nebo Divokým Billem.

Proto není divu, že v tom, co Jelen hrají, najdeme odlesky Porty, hospodského muzicírování, tradiční české inspirace irskou kapelou The Pogues, stejně jako ohlasy folkloru. Ve tři roky staré písni Slunovrat se kapela dokonce dotýká oblasti blízké tomu, co dělá komorní soubor Musica Bohemica.

Sázka na písně Michala Tučného, které Jelen natočili letos, byla proto logická. I zpěvák, který žil v letech 1947 až 1995, zvláště v posledních letech působení vybočoval z mantinelů country a utíkal k rocku a jihočeským lidovým písním.

Z alba Tučného písní, které tvoří základ současného turné, Jelen včera v Lucerna Music Baru přehráli zhruba polovinu. Bylo znát, že z jeho repertoáru vybírají položky, k nimž mají blízko nebo k nim mohou přidat něco svého.

Do Tučného úvodní písně Pověste ho vejš zakomponovali kytarové sólo, které odkazuje na hudbu Ennia Morriconeho k italským westernům 60. a 70. let. Sólo na trubku zase do jiného hudebního světla posunulo skladbu Abych tu žil.

Tučného skladba Pověste ho vejš v podání skupiny Jelen. | Video: Music City

To nejdůležitější ale byla roztancovaná nálada písní jako Nashville nebo Spím v obilí. V nich skupina naplno uplatnila, s jakou hraje energií.

Ve většině Tučného písní s Jeleny hostovala zpěvákova dcera Míša. Mohlo se zdát, že do programu přinese nostalgickou vzpomínku na otce. Ale to ani náhodou. Naopak: s Jeleny se snažila podtrhnout nadgenerační smysl textů Vladimíra Poštulky a Zdeňka Rytíře.

Však podle toho vypadala struktura obecenstva. V dnešní době snad jen skupina Kryštof má stejně široký záběr posluchačů, od dětí po nejstarší generaci. Jádro těch v Lucerna Music Baru tvořila věková skupina mezi 20 až 30 lety s překvapivě výrazným podílem žen. Na to, že v Tučného časech byla country spíše mužskou záležitostí, je to překvapivé zjištění.

Tučného písně byly ale jen částí v programu koncertu. Jelen už má dnes v repertoáru dost vlastních písní na skoro dvouhodinovou show. Proto nebylo problémem skladby z alba Půlnoční vlak Michala Tučného obalit původními kompozicemi, které s kapelou už od té první, Nebe nad Prahou, zpíval celý sál. Ten si vychutnával všechny jelení muzikantské "špílce", jako jsou nečekané stop-timy, roztleskávačky nebo nekonečné konce.

Píseň Nebe nad Prahou je už několik let stálicí repertoáru Jelen. | Video: Universal Music

Spontánní výkon by k takovému ohlasu nestačil. Jelen hrají chytré písničky. Nejsou kapela pro burany a jejich texty často obsahují nenápadně bohatou symboliku. Například právě v Nebi nad Prahou figuruje verš "Není kam se vrátit / Všichni andělé odtáhli nad Berlín". Odkaz na film režiséra Wima Wenderse dodává písni jiný obsah i náladu.

Původní tvorba Jelen je tak chytlavá díky práci s archetypy. Nejlepším příkladem je asi Co bylo dál, kterou s kapelou místo Jany Kirschner zpívala jejich už skoro externí členka Kateřina Marie Tichá. Co najdeme v refrénu? Vítr, nebe, mraky, stromy. Čtyři symboly, které podvědomě přinášejí emoci do příběhu v písni ukrytého.

Jelen v Lucerna Music Baru.
Jelen v Lucerna Music Baru. | Foto: Radek Vebr

Když anglický kytarista Ritchie Blackmore před lety v Praze představoval projekt Blackmore’s Night, poznamenal, že většinu tvorby postavil na existenci pár archetypů, jejichž prostřednictvím lze v písni říci skoro vše. Jednoduchými obrazy je možné vystihnout i nejsložitější hnutí duše. Takový je často i "jelení" princip tvorby.

A stejně silné jsou slogany jejich písní. Právě ty návštěvníky koncertu nutí zpívat s kapelou. Přímo si o to říkají: "Nebe je dál, než se zdá", "Máš vlčí srdce a hlavu psí" nebo "Je lepší se opít a jít spát". S takovou nabídkou publikum po dvou hodinách odchází s pocitem, že koncert skončil nečekaně brzy.

Přišlo sice na Jelen, ale nepochybně bylo spokojené také s oběma předskokany. Martyho banda je nadějná kapela, i když zatím příliš pod vlivem Jelena. Bude si muset ještě hledat vlastní rukopis. Zato Tereza Balonová už dnes představuje objev, který se mezi zpěvačkami ukáže jednou za deset let. Zajímavá textařka, výborná kytaristka a stejně dobrá zpěvačka své písně směřuje kamsi do teritoria, které obývají autorky jako Alanis Morissette. Pokud se toho bude držet a na jaře udělá maturitu, máme se na co těšit.

Jelen

Lucerna Music Bar, Praha, 10. prosince.

 

Právě se děje

před 3 hodinami

Na vládní čtvrť v Bagdádu dopadly tři rakety

Tři rakety dopadly v pondělí večer do ostře střežené zelené zóny v Bagdádu, ve které se nacházejí vládní budovy i diplomatické mise včetně velvyslanectví Spojených států. Nikdo nebyl zraněn. Informovala o tom agentura AFP s odvoláním na bezpečnostní zdroje. 

Podobné raketové útoky zažila vládní čtvrť za poslední měsíce již několikrát. Kdo za útokem stojí, nebylo jasné. Nicméně podle Washingtonu měly podobné akce v minulosti na svědomí proíránské milice.

Zdroj: ČTK
Další zprávy