Písničkář James Harries v Česku natočil album, jaká obdivujeme ze zahraničí

Petr Vizina Petr Vizina
12. 2. 2020 12:16
Pětačtyřicetiletý anglický písničkář James Harries už koncertoval a natáčel s první ligou českých jazzmanů, klavíristou Emilem Viklickým a basistou Petrem Dvorským. Zároveň fanouškům nabídl ke stažení i album natočené pouze na mobilní telefon při svém turné a doprovodil jej vlastními fotkami, také z mobilu.
James Harries zahájí turné 21. února v Liberci. Tři dny nato novou desku pokřtí v pražském Jazz Docku, 25. února jej čeká brněnský Kabinet múz.
James Harries zahájí turné 21. února v Liberci. Tři dny nato novou desku pokřtí v pražském Jazz Docku, 25. února jej čeká brněnský Kabinet múz. | Foto: Julie Vrabelová/Tranzistor

Počeštěný Angličan, rodák z Manchesteru, tedy už byl experimentujícím folkařem i příslušníkem zdejší hudební smetánky. Na nové desce Superstition (Pověra) teď s pomocí osmatřicetiletého klávesisty a aranžéra Viliama Béreše sebevědomě vykračuje nečekaným směrem.

James Harries.
James Harries. | Foto: Štěpán Svoboda/Tranzistor

Kudy, je patrné hned z úvodní skladby, podle níž se album jmenuje. Píseň Superstition je gospelová halekačka s dupotem kongregace na první dobu a tlesknutím na druhou. Optimisticky nabitá nahrávka s ozvěnou velké modlitebny nebo koncertní haly.

V textu si James Harries dylanovsky hraje s dokumentární zkratkou - "Dojnou krávu jsem odvedl na jatka, jak mě to mohlo napadnout?" - a v refrénu zase s dráždivostí rozdílu mezi pojmy náboženství a pověra. Tam však podobnosti s písničkářským řemeslem i hra se slovy končí.

Ve třpytivém saku

Na společné nahrávce se Harries a Béreš pouští proti proudu času ke kořenům popu, ať už v gospelu, nebo soulové hudbě.

Hned následující skladbu Before We Were Lovers jako kdyby natočili ve studiu Stax Records v americkém Memphisu koncem 60. let minulého století, včetně zpěvákovy roztoužené fistule ve stylu Marvina Gaye či Stevieho Wondera, za souhlasného pobrukování dechové sekce. Ostatně právě soulový génius Stevie Wonder kdysi nahrál Superstition, skladbu téhož jména.

Duet Something Like This připomene šťastnější chvíle Markéty Irglové s Glenem Hansardem. Jemně pulsující, rafinovaně gradované skladby Lonely Dancer nebo Reckless Love and Slow Redemption jsou nenápadným signálem, že Harries s Bérešem ovládají manuál ke vzniku chytlavé, nikoliv podbízivě ulepené popové písně.

Skladba Before We Were Lovers z Harriesova nového alba Superstition. | Video: Tranzistor

Naléhavostí i jistou podobnost hlasu se Harries blíží Jeffu Buckleymu, slavnému rockovému zpěvákovi, který zemřel ve třiceti letech, příliš mladý na to, abychom se dozvěděli, kam by směřoval dál. A našli bychom další spřízněnosti - entertainery, kteří jsou zároveň skvělí zpěváci, jako Justina Timberlakea či Michaela Bublého.

Třpytivé sako takových bavičů začíná být Harriesovi volné v ramenou, jakmile je listening příliš easy. Viz skladby Sorry a You Meant Everything.

"Chytrý pop" a jiné polibky smrti

Vynikající album, nejen na české poměry, deska náročná k tvůrcům a přístupná posluchačům. Takže brzy v rotacích těch nejposlouchanějších rádií? Takhle jednoduše to u nás nefunguje.

Obvykle se hudrá na málo odvážnou dramaturgii mainstreamových rádií, včetně veřejnoprávního Radiožurnálu. Selhávají, protože hrají stále totéž dokola. Trh si žádá stále nové zboží podobné tomu starému. Jenomže komerce je příliš snadný terč.

Ani náročnější hudební prostředí si s popem neví příliš rady - vynikající Midi lidi, pro širší publikum nestravitelní svým bizarním humorem, bývají označováni za "chytrý pop".

Titulní píseň Harriesova nového alba Superstition. | Video: Tranzistor

Dokonce i ambiciózní kapely jako Lanugo nebo Toxique, s nimiž hrával či hraje Harriesův kolega Viliam Béreš, patrně mají za to, že pop je triviální záležitost, kterou hudebníci s jazzovým vzděláním na konzervatoři zahrají s prstem v nose. Mnohdy ji ale dovedou jen bravurně napodobit.

Album Superstition nejspíš vědomě odkazuje k hitu nevidomého klávesisty a zpěváka Stevieho Wondera. Ten v písni vypočítával pověry a jejich důsledky. V souvislosti se stejnojmenným albem Jamese Harriese a Viliama Béreše se tedy nabízí jedna domácí pověra - že podobné nahrávky dokážeme obdivovat jedině u zahraničních hudebníků. Album Superstition bude testem prostředí, do něhož přichází.

James Harries: Superstition

Tranzistor 2020

 

Právě se děje

před 6 hodinami

Zdráhalová byla na 1500 metrů patnáctá, další titul má Wüstová

Rychlobruslařka Nikola Zdráhalová si vylepšila na mistrovství světa v Salt Lake City osobní rekord na 1500 metrů a obsadila 15. místo. Pátý titul na této distanci vybojovala favorizovaná Ireen Wüstová z Nizozemska. Martina Sáblíková se po zisku zlata na trojce a stříbra na pětce rozhodla nestartovat.

Sáblíková se po dohodě s trenérem Petrem Novákem odhlásila a šetří síly na závěr sezony. Čeká ji ještě MS ve víceboji v Hamaru a finále Světového poháru v Heerenveenu.

Bilanci Sáblíkové 21 zlatých medailí z MS na jednotlivých tratích i ve víceboji se dnes na jediný titul přiblížila nizozemská rivalka Wüstová. Patnáctistovku vyhrála o 21 setin před ruskou dvojicí Jevgenija Lalenkovová, Jelizaveta Kazelinová.

Zdráhalová si na olympijském oválu v Salt Lake City posunula osobní maximum na 1:54,241 minuty.

Zdroj: ČTK
Další zprávy