Ryba přežil smrt několika svých dětí, jako učitel často řešil spory s nevzdělanými rodiči žáků a opakovaně se potýkal s chudobou. V devětačtyřiceti letech se rozhodl spáchat sebevraždu. V neděli 26. října uplyne 260 let od jeho narození.
Když skladateli prší do not
Jakub Jan Ryba se narodil 26. října 1765 v Přešticích. Jeho otec byl učitelem a varhaníkem, což vytvořilo pro malého Jakuba ideální podmínky k rozvoji hudebního nadání. Už od útlého věku prokazoval mimořádný hudební talent, hrál na klavír, housle i varhany. Od devíti let zpíval druhý alt a o rok později již první. V roce 1780 začal studovat v Praze na piaristickém gymnáziu, kde získával základy filozofie a hudební teorie. Přestože studia nedokončil a na jaře 1784 ze školy odešel, získal značný rozhled a vzdělání (kromě češtiny a němčiny četl francouzsky, italsky, latinsky i řecky). V tomto období už rovněž skládal hudbu a také se stal přívržencem osvíceneckých ideálů, které kladly důraz na rozum, vzdělání a národní uvědomění.
Po ukončení studia se Ryba vrátil do svého rodného kraje na západě Čech a začal učit. V roce 1788 pak odešel do Rožmitálu pod Třemšínem, kde dál působil jako učitel a stal se také ředitelem místního kůru. Jeho venkovský kantorský život nebyl úplně jednoduchý. Často měl hluboko do kapsy (ostatně jako velká většina obyvatel Rožmitálu, který se vzpamatovával z následků morové epidemie). Místní škola byla v žalostném stavu, do tříd teklo a Ryba si později mnohokrát stěžoval, že si musel přestavovat stůl, aby mu nekapalo na noty. Navíc se často potýkal s neochotou rodičů posílat své ratolesti do školy, někteří mu dokonce chodili bezostyšně nadávat s tím, že oni sami přece vzdělání nikdy nepotřebovali, takže ani jejich děti ho potřebovat nebudou. Přesto se dál vytrvale věnoval pedagogické práci: za jeho působení počet dětí ve škole značně vzrostl a také založil místní školní knihovnu. Mezitím se snažil komponovat (mše, kantáty, pastorely, ale i symfonie či koncerty) a také sbíral lidové písně, které zapisoval do sborníků, čímž zachoval cenný folklorní materiál pro budoucí generace.
Legenda zvaná Rybovka a třináct dětí
Svou nejznámější skladbu, Českou mši vánoční, která ho později tolik proslavila, složil přímo pro své žáky a místní farnost. Stalo se tak v roce 1796. Dílo je psáno s českými texty, což bylo v té době inovativní rozhodnutí, protože náboženská hudba se často zpívala v latině. Ryba ale věřil, že mše v mateřském jazyce je srozumitelnější a blíže lidem, takže přináší hlubší duchovní prožitek. Skladba Hej mistře se stala trvalou součástí českých vánočních tradic a díky své melodičnosti se dodnes hraje a zpívá po celém Česku.
Ani Rybův soukromý život nebyl zrovna procházka růžovým sadem. V červenci roku 1790 se oženil s Annou Laglerovou, dcerou rožmitálského purkrabího, s níž měl postupně třináct dětí. Do dospělosti jich však přežilo pouze sedm. Rodinu pak založily čtyři z nich - syn Josef Arnošt, který se stal očním lékařem, a dcery Filipa, Marie a Klementina. Linie rodu pokračuje dodnes v potomcích dvou nejmladších Rybových dcer.
Už nemůžu dál
Skladatelovy dlouho trvající existenčními problémy, časté spory s rodiči žáků a místní vrchností i jeho vleklé zdravotní problémy (trpěl na chronické hemoroidy) ho zřejmě přivedly k tragickému rozhodnutí. Dne 8. dubna 1815 se jako obvykle vydal na ranní mši do kostela Povýšení svatého Kříže ve Starém Rožmitále, ale domů už se nevrátil. O dva dny později, 10. dubna, byl nalezen mrtvý v hustém houští lesa Štěrbina u vesnice Voltuš. Břitvou si podřezal tepny na krku a obou zápěstích. V jeho blízkosti leželo Senecovo pojednání O klidu duševním (Ryba byl nadšeným čtenářem Senecy a příznivcem stoické filozofie, která za jistých okolností sebevraždu schvalovala jako eticky žádoucí čin).
Ačkoli pohřbívání sebevrahů do posvěcené půdy farního hřbitova v té době už nebylo nic tak neobvyklého, tělo Jakuba Jana Ryby bylo vyobcováno na vzdálený morový hřbitov. Důvod? Podle všeho exemplární trest za to, že jako veřejný činitel měl být ostatním příkladem, čemuž dle názoru tehdejší církve a mocných nedostál. Až po téměř čtyřiceti letech byly jeho ostatky z podnětu syna Josefa Arnošta přeneseny na starorožmitálský hřbitov. Na místě jeho smrti v lese dnes stojí pietní křížek a malá kamenná mohyla připomínající odkaz muže, který se dlouho nevzdával a přes veškerou nepřízeň osudu věřil v sílu umění a vzdělání.
Jakub Jan Ryba vedle České mše vánoční složil více než 400 skladeb, z nichž většina byla určena pro kostely a školní prostředí. Byl také vášnivý překladatel a literát, zabýval se teoretickou hudbou a ovládal několik jazyků. Jeho práce významně přispěla k přechodu od klasicismu k romantismu v české hudbě a položila základy pro další rozvoj národní kultury.
