Jako čtyřletý zpíval Edvardu Benešovi. Hvězda folkloru Jožka Černý slaví jubileum

ČTK ČTK
13. 3. 2022 12:14
Když zpěvák Jožka Černý vystupuje před publikem, je odhodlaný nikoho nezklamat. Rád si zazpívá s místní cimbálovou muzikou na hodech, stejně jako s velkou kapelou na pódiu před stovkami diváků. Muž, kterého humor ani odhodlání neopouštějí, v pondělí oslaví osmdesátiny.
Jožka Černý začal kariéru jako čtyřletý, kdy zazpíval Edvardu Benešovi.
Jožka Černý začal kariéru jako čtyřletý, kdy zazpíval Edvardu Benešovi. | Foto: ČTK

"Vnuk mi připravuje na oslavu takové setkání s přáteli, je to větší projekt, přijede spousta známých z Prahy, takový pracovní večírek. A vnuk mi říkal, že mě nikdy neviděl opilého, tak třeba se to teď prý povede," vtipkuje Černý.

Předloni od prezidenta Miloše Zemana dostal medaili Za zásluhy, převzal ji teprve tento týden na ceremoniálu odloženém kvůli pandemii. "Sousedé na mě pokřikují, ať jim ten metál ukážu. Tak jim říkám, že neukážu, aby nezáviděli," říká zpěvák. Medaili chápe jako ocenění za mnoho úspěšných desek, ne jako politický projev, proto neuvažoval o tom, že by ji odmítl.

Současné dění na Ukrajině sleduje a zapojuje se do charitativních koncertů na podporu napadené země, stejně jako loni vystupoval na koncertech pro lidi postižené tornádem. Účinkování před publikem mu v pauze vynucené covidem chybělo. "Vždycky jsem na publikum nachystaný, nemohu nikoho zklamat. I když chtějí znovu zazpívat něco, co jsem zpíval před chvílí, nemohu říct, že to nezazpívám. Jedu lidi potěšit. Mám výbornou kapelu i kapelníka, zatím se nestalo, že by byl prázdný sál," konstatuje.

Kromě humoru je pro Jožku Černého důležitá i rodina. "S manželkou jsme spolu 50 let, máme dvě dcery a vnuka. Mám je kolem sebe, víme o sobě a jsme rádi, že můžeme být spolu," komentuje.

Radost mu dělá i podle něj rostoucí obliba folkloru mezi mladými lidmi. Chválí místní starosty, kteří tradici podporují. "Když mladí chodí v kroji, je to úžasné. Byli jsme tady u nás na hodech, tak jsem si rád zazpíval s jejich kapelou. Je to třeba podporovat," poznamenává Jožka Černý.

Celý život zpívá melodie předávané z generace na generaci, s vyhlášenou dechovkou Moravanka proslavil třeba písně Nedaleko od Trenčína či Břeclavská kasárňa. S lidovými písněmi jako Za tú horú, za vysokú nebo Když jsem šel z Hradišťa projel všechny světové kontinenty, prodal miliony desek. A pustil se i do opery, když roku 2005 vydal nahrávku S árií mládnout smíš, kde zpíval Čajkovského, Schuberta, Verdiho nebo Ave Maria od Johanna Sebastiana Bacha. Árie otextovali Zdeněk Borovec, Pavel Vrba, Eduard Krečmar a Jiří Aplt.

Píseň Když jsem šel z Hradišťa v podání Jožky Černého, natočeno v roce 1992. Foto: ČTK | Video: Multisonic

Jožka Černý zpívá od čtyř let, kdy vystoupil před prezidentem Edvardem Benešem. Ten v roce 1946, po návratu z exilu, navštívil Hodonín, poblíž něhož se narodil exprezident Tomáš Garrigue Masaryk. Už jako šestiletý pak Černý vyhrál festival ve Strážnici. "Narodil jsem se do muzikantské rodiny. Otec byl verbíř a zbarvení hlasu jsem zdědil po matce. Zpívat jsem začal už od čtyř let, i když mě to moc nebavilo. A hned jsem vyhrával soutěže," vzpomíná dnes.

Narodil se v Čejči, žije však ve Staré Břeclavi. "Otec byl nádražák a za okupace jsme museli odejít na Hodonínsko. Do Staré Břeclavi jsme se vrátili až po pětačtyřicátém roce. Já jsem dostal přezdívku Čajčák," říká.

Jožka Černý ukazuje fotografii ze svých pěveckých začátků.
Jožka Černý ukazuje fotografii ze svých pěveckých začátků. | Foto: ČTK

V mládí ho lákal i dixieland. "Před vojnou jsme si udělali dixielandovou kapelu. Uměli jsme asi devět skladeb a z prvního vystoupení v Rakvicích nás vyhodili. Začal jsem hrát na trumpetu, na vojně v Martině jsem pak troubil večerky. Ve stejné rotě měli kluci dixielandovou kapelu. Zpíval s nimi maďarský poručík, pak oslovili i mě," vypráví.

První oficiální singl vydal Černý jako osmnáctiletý. Dlouhá léta pracoval jako řemeslník, mechanik šicích strojů, umělecký kovář a automechanik. A kromě toho celou dobu zpíval: s Břeclavanem, Podlužanem, brněnským Brolnem, Moravankou nebo cimbálovou kapelou Petra Olivy.

České národní písně nahrál s Orchestrem Václava Hybše na slavnou desku Lásko, Bože, lásko. Jsou to ty nejznámější - Rožnovské hodiny, Už se ten Tálinskej rybník, Ó řebíčku zahradnický nebo Už mně koně vyvádějí. V repertoáru má Černý i písně Karla Hašlera jako Po starých zámeckých schodech nebo Ta naše písnička česká.

Na koncertech dnes potkává posluchače všech generací. "Mladí lidé se k folkloru vrací a já jsem za to rád. Skupují po vesnicích kroje, jdou v nich do kostela, na šlahačku. Je to skvělé, mohou tak cítit určité spojení s místem a hrdost na svůj původ," vysvětluje.

Píseň Vínečko bílé v podání Jožky Černého. Foto: ČTK | Video: Multisonic

Za svoji tvorbu získal mnoho ocenění. V roce 1987 například za album Za tú horú, za vysokú převzal první zlatou desku v dějinách českého folkloru. Kromě zpěvu se pokoušel vstoupit také do politiky, roku 2004 neúspěšně kandidoval do Senátu jako nestraník za ČSSD na Hodonínsku. Je ženatý a má dvě dospělé dcery.

"O hlas se nestarám, to byl dar. Musím mít jediné, a to spánek. Jinak jsem od rána venku v přírodě, zima nezima," řekl v jednom rozhovoru. Dalším jeho zájmem jsou veteráni, doma pečuje o dvě staré Jawy dvěstěpadesátky a Trabanta. "Ošetřuji a opravuji si na nich všechno sám," říká. Kromě toho například hrával fotbal v klubu osobností Amfora.

Na dotaz, kterou svou píseň má nejraději, odpovídá osobitě. "Kdybych řekl jednu, ublížil bych tisícům jiných. Jeden odborník a můj kritik prohlašoval: Sinatra zpíval svůj New York do smrti, ty zpívej Hradiště, když si to lidé přejí. Zpívej Za tú horú, za vysokú, když to chtějí. To nesmí chybět," uzavírá Jožka Černý.

 

Právě se děje

Další zprávy