Ačkoliv se tu dostane i na lenivé frázování, takhla deska rozhodně není zařaditelná k jedinému stylu. Přesně jak se na Becka sluší.
Přesto se něco změnilo. Posledních deset let se jeho diskografie potácela ve schizofrenii. Na jedné straně vydával meditativní a skromná folková alba, na druhé se pouštěl do čím dál drzejších stylových mišmašů. Nová deska má tyhle světy spojit.
Jednu linii nastavil průlomovou deskou Odelay, která letos slaví právě desetileté výročí a po níž následují další experimentální tituly Midnite Vultures nebo loňské Guero. Představují Becka coby takřka infantilního experimentátora, který si nedá pokoj, dokud z funku, country, blues, hip hopu i electra neumíchá životem pulzující patvar.
Druhou linii reprezentují desky, které Beck složil s producentem Radiohead Nigelem Godrichem. Na albech Mutations a Sea Change se prezentoval jako pokorný písničkář, který nemusí nutně obalit nakřáplý hlas haldami dadaisticky vršených motivů.
Možná i proto, že se každou deskou znovu odklonil k jinému stylu, aby se k němu následujícím albu vrátil, je od dob Odelay každý jeho počin přijímán rozporuplně. Každá deska si odnáší hrdé označení "zatím nejlepší Beck" - ale stejně tak se najde řada kritiků, kteří jí odpískají s tím, že Beck natočil nejhorší desku vůbec.
I při hodnocení alba The Information těžko najdete mezi jeho fanoušky i recenzenty konsenzus. Deska je klasicky řazena mezi nejvíc i nejméně podařená alba a recenzenti o ní budou za čas mluvit jako o přeceněném titulu, nebo naopak jako o nedoceněné perle.
Novinkou je, že na The Information najdete to nejlepší z obou Beckových poloh. Experimenty tu připomenou nervní zvukové koláže, ve kterých všemožné akustické nástroje doprovázejí elektronické ruchy; ty pak Beck dokresluje nosovým, ležérně kňouravým hlasem.
The Information se k experimentální linii řadí i proto, že na prostoru patnácti skladeb přičichnete snad ke všem myslitelným formulkám žánru. Jednou deska zní jako přímá srážka Kraftwerk s Radiohead (We Dance Alone), jindy odkazuje indie vlně raných 90. let.
Za skladbu Strange Apparation by se nemuseli stydět ani Primal Scream v dobách Screamadelicy, naopak Movie Theme by se hodila zachmuřeným Blur z desky 13.
V téhle eklektické poloze je sice Beck pořád ještě zajímavý, jenže občas se těžko zbavit pocitu, že vším tím zvukovým ohňostrojem jen zakrývá fakt, že se jeho zřetelný rukopis začíná vyprazdňovat.
Pokornější a žánrově čistší linii tu pak reprezentují melancholické folkové balady provzdušněné majestátními smyčci, ale také strojově chladný a psychedelický rock. K němu Beck tak často nesahá, což je škoda, protože mu velmi sluší.
Bylo otázkou času, než se mu podaří natočit album, které by znovu oživilo jeho písničkářské ambice, a přitom dostálo jeho pověsti experimentátora. Pokud takovou deskou měla být The Information, z velké části se to povedlo. S producentem Godrichem natočil asi nejtemnější desku, která zaštiťuje a spojuje obě doposud paralelní linie jeho tvorby.
Moment překvapení, který Beck světu připravil před deseti lety s albem Odelay, se nicméně nekoná; a těžko kdy bude znovu konat. Beckův trademark je, že každou deskou překvapí - ovšem ve skutečnosti už není, co by nevyzkoušel a čím by šokoval.
A tak mu už zbývá hledat balanc mezi Beckem písničkářem a Beckem experimentátorem. Album The Information mu k tomu vykolíkovalo velmi dobrý manipulovací prostor.
Beck: The Information. CD (61 minut) a DVD, vydala firma, Universal, 2006.
