Recenze - Před sedmi lety se Jack White podílel na fantastickém albu Van Lear Rose od tehdy bezmála sedmdesátileté zpěvačky Loretty Lynn. Mozek právě rozpadlých The White Stripes pomohl někdejší první dámě country zpět na výsluní, což potvrdily dvě Grammy, které si deska odnesla.
S albem coververzí The Party Ain't Over se White se pokouší husarský kousek zopakovat - jeho klientkou je tentokrát „královna rockabilly" Wanda Jackson, jejíž nejslavnější éra je spojená s padesátými léty, kdy koncertovala, a dokonce randila se samotným Elvisem.
Názvem nahrávka odkazuje na Wandin největší hit Let's Have a Party z roku 1958 (u nás známý jako duet Věry Špinarové a Petry Janů pod názvem To máme mládež). White prý uviděl Wandu zpívat tuto píseň na YouTube a dostal nápad připomenout světu jednu z mála žen, které dokázaly prorazit v ranném rock'n'rollu. Původní plán s albem duetů nakonec nevyšel, místo toho deska obsahuje jedenáct coververzí od klasických rock'n'rollových šlágrů jako Shakin' All Over po nedávný hit Amy Winehouse You Know I'm No Good.
White si k natáčení pozval slavné kamarády - v doprovodné kapele vypomáhají třeba Carl Broemel z My Morning Jacket, členové jeho kapely Raconteurs nebo mladá country zpěvačka Ashley Monroe.
Digitálně upravená špína
Nedá se říct, že by Wanda Jackson potřebovala nutně oživovat kariéru. Pravidelně koncertuje po celém světě, předloni byla uvedená do Síně slávy rock'n'rollu a v roce 2003 natočila album Heart Trouble, na kterém hostovali punkýši The Cramps a Elvis Costello. O tři roky později vydala vzpomínkovou desku I Remember Elvis.
Důvod, proč si White vybral právě ji, je jiný: v době, kdy v amerických hitparádách kralují zpěvačky s nevýrazným hlasem a uhlazeným projevem (Taylor Swift, Hillary Scott z Lady Antebellum), se od Wandy Jackson čekal protiútok vokálního uragánu, s nímž v 50. letech potvrdila, že i holky můžou přijmout páskovství a drzost rock'n'rollových idolů.
Jenže představa, že pětasedmdesátiletá zpěvačka se díky současným blues-rockovým kytaristům automaticky vrátí do svého energického mládí, je maličko ujetá. Stejně jako je divné, když v jedné písni Wanda svůdně šeptá do mikrofonu: „Večer tě něco naučím!" (a snad to nikdo nebude brát jako věkovou diskriminaci).
Jejímu rockabilly vulkánu sluší zrnité záznamy na YouTube, současné studiové hi- ale odhalí, že její hlas ztratil s věkem typickou drsnost. A tak ho White pro jistotu často balí do efektů, jako jsou distorze a ozvěna, aby navodil alespoň iluzi někdejší síly.
Jsou to možná zbytečné berličky, Johnny Cash si na posledních deskách natočených s Rickem Rubinem také nehrál na mladíka. V jejich podání dostaly coververze popových hitů zcela novou podobu, ale Jacksonová a White se většinou drží hodně při zemi. V Shakin' All Over a Rip It Up Wanda i její kapela dokazují, že umí zatřást zemí, ale od originálů jsou skoro k nerozeznání.
Nostalgické ohlédnutí
Překvapení se dočkáme snad jen v Thunder In The Mountain Boba Dylana, kterou nově nahráli jako rockabilly verzi s klavírem a hysterickými dechy. V country klasice Dust On The Bible najdete špetku nervního funku, naproti tomu cover You Know I'm No Good od Amy zní trochu jako laciná karaoke verze.
V závěrečné Blue Yodel #6 se konečně ozve i Whiteova kytara, která skladbě dodá bluesový feeling. Po čtyřiceti minutách třeštění přichází konečně zklidnění. Jacksonová si nemusí hrát na diblíka a ukáže světu pravou tvář.
Je to pro ni také návrat ke skladbě, kterou nahrála na konci 60. let na albu coververzí Jimmieho Rodgerse, a tak z podtextu písně čiší i smutek po mládí, které se už nevrátí. Je to ojedinělý okamžik, v němž se na desce zjeví nějaká čistá emoce. Zbytek nahrávky se bohužel křečovitě drží retro pózy, kterou naznačí už obal.
Zatímco na Van Lear Rose oživil Jack White autorský potenciál Loretty Lynn a společně stvořili ikonické album pro druhé volební období Bushe mladšího, The Party Ain't Over je jen nostalgické ohlédnutí po starých dobrých časech.
Jacksonové to zpívá, bandě slavných kamarádů Jacka Whitea to šlape, ale jinak je to večírek na hrobech minulosti, které nebylo nutné otevírat. Což je ostatně poznámka, která platí částěčně i na poslední desky Jacka Whitea a jeho aktuálních projektů The Raconteurs nebo Dead Weather.
Wanda Jackson: The Party Ain't Over. CD, 45 minut. Vydal Nonesuch, 2011.
