Recenze: Poslední album Ivana Krále zní jako demo. Přesto jsou to skvělé písně

Honza Vedral Honza Vedral
24. 2. 2020 12:18
Posmrtně vydané desky slavných hudebníků bývají obchodně i umělecky zajímavé. Rozpracované nápady, dema či skici zesnulých většinou podle svých představ dodělávají jejich nejbližší, případně slavní producenti.
Ivan Král zemřel začátkem měsíce ve věku 71 let.
Ivan Král zemřel začátkem měsíce ve věku 71 let. | Foto: Toko Shiiki

Album Smile světově nejproslulejšího českého rockového muzikanta Ivana Krále, spolupracovníka zpěváka Iggyho Popa či písničkářky Patti Smith, je jiné. Vyšlo jen pár týdnů poté, co jeho autor v americkém Michiganu podlehl rakovině, a je to album v žánru "posmrtných desek" naprosto výjimečné.

Ivan Král.
Ivan Král. | Foto: Toko Shiiki

Král ho - podobně jako to jeho přítel a vzor David Bowie udělal s deskou Blackstar - stihl natočit ještě před smrtí. Poslední "goodbye" je navíc doslovným ztělesněním osobitosti.

Nejenže Ivan Král všechny písně sám napsal a nazpíval do nich texty své ženy Cindy Hudsonové, ale také osobně nahrál a naprogramoval veškeré nástroje. V malém domácím studiu Bunnyhutch, kde nedisponoval žádnými výkřiky současné techniky, se nakonec postaral také o mix a celkový zvuk.

Výsledek nabízí syrový, ale autentický a bezprostřední zážitek. V mnohém vystihuje podstatu Králova hudebního úspěchu. "Muzika je šíleně jednoduchá a nemá cenu se v tom hrabat, jako by to byla nějaká symfonie. Buď to tam je, nebo to tam není. A hotovo," říkal. Při poslechu alba Smile je dobré si ta slova připomenout.

Přestože na něj nahrál 12 veskrze klidných a melancholických písní, výsledek vykazuje estetiku éry, ve které Ivan Král nejvíc proslul. V New Yorku sedmdesátých let minulého století na sebe nečekaně strhli pozornost hudebníci, kteří byli ochotni - alespoň v začátcích - obstarat všechno sami a hudbu dělali navzdory konvencím.

Podle hesla "do it yourself", udělej si sám, takto Ivan Král coby západem okouzlený emigrant z komunistického Československa natočil i slavné videozáznamy kapel jako Ramones, Television nebo Blondie, které později sestříhal do dokumentárního filmu Blank Generation. Podobně praktická - a k posluchači zhýčkanému možnostmi počítačové produkce nemilosrdná - je i jeho nynější poslední deska.

Hluboko v pozadí za prvními údery do kytary otevírající skladbu Stormy Nights lze zaslechnout zřejmě zvuk metronomu, v Crazy Girl celé tři minuty chrčí špatně zapojený kabel. Pokud vůbec dojde na kompresory, jsou použité jinak, než by to udělal studiový technik.

V bluesově rozčepýřené Crazy Girl chrčí špatně zapojený kabel. | Video: Warner Music

Přebuzené kytary v They Will Make You Apocalypse kreslí až na hranici snesitelnosti, předprogramované zvuky bicích leckde naznačují, že jde spíš o demo. Stejně jako jen naznačené fráze ve Wasted nebo zpěvy nevyčištěné od různého mlaskání či dýchání ve skladbě Walking In Your Footsteps.

To všechno jsou detaily, které v dnešní době vyvedou z míry nejen audiofily a odborníky na studiové postupy, ale nejspíš také běžné posluchače. Proto je dobré se na to podívat jinak: právě v technických nedokonalostech desky Smile se skrývá její kouzlo, potvrzující Králův výjimečný talent.

Přestože se u nás v devadesátých letech prosadil coby producent, jehož role v českém chápání často splývá se zvukovým mistrem, jeho největším přínosem zdejší i světové hudbě nebyla technika, ale písně. K psaní pro posluchače srozumitelných skladeb tlačil svého času Patti Smith i Iggyho Popa. A vyžadoval je také po Češích, s nimiž trávil čas v nahrávacích studiích, třeba po kapele Lucie.

Královým kouzlem byl smysl pro přirozenost, s jakou dokázal jednoduchý a muzikantsky zřejmý nápad vystavět do skladby, ve které není nic navíc. Stačí pár akordů, pocit a grif, s jakým je zahraná. A to, jak ji ve studiu vždy dovedl "zašpinit", aby byla něčím mimořádná.

Na stejnou dřeň je ohlodaná i deska Smile, kde formální nedostatky působí nepodstatně ve stínu Králova stále čitelného rukopisu, suverenity, lehkosti, s jakou hraje na kytaru, baskytaru i klávesy, a celkové atmosféry. Deska vtahuje posluchače do vlastního světa, kde platí jiná pravidla než v současném popu nebo rocku.

Nejlépe vyznívají křehké a intimní skladby jako I’m Not Leaving s podmanivou kytarovou linkou, bluesově rozčepýřená Crazy Girl, kytarová balada Walking In Your Footsteps vystavěná v duchu Johnnyho Cashe nebo May Be You’re Nice, z níž je patrné, že se Král sice učil řemeslo poslechem takzvaného velkého amerického zpěvníku, ale ze všeho nejdřív mu uhranuly písničky Osvobozeného divadla a Semaforu.

Skladba May Be You’re Nice z nové desky Ivana Krále. | Video: Warner Music

Svůj jemný, trochu bojácný hlas v klidných náladách lépe schovává a měkce posazuje do hudby. Bouře kytar nebo retro zvuky kláves ho občas na chvíli převálcují. I tak je vnitřní a stylová různorodost písní, které zní na první poslech povědomě, jedním z nejzajímavějších odkazů nahrávky.

Nemá smysl spekulovat, zda Ivan Král skutečně plánoval desku vydat v tak syrové podobě, nebo jde jen o dema z rozsáhlé kolekce, již už nestihl rozpracovat ve větším studiu. Album Smile je poskládané citlivě. Disponuje vnitřní silou a autorskou jistotou. Nebude pro každého, ale s pozorným posluchačem rozehrává hru: jak by jednotlivé části, chytlavé a chytře vymyšlené, asi zněly, kdyby je vzal do parády některý Králův někdejší spolupracovník?

I bez Iggyho Popa, Patti Smith nebo Davida Kollera ta deska v druhém plánu vede k zamyšlení nad formalismem, střídáním trendů a všemi podobnými nutnými zbytečnostmi dnešní populární hudby. Často z nich po letech nezůstane nic. Na rozdíl od písní. Ty na albu Smile jsou skvělé. A hotovo.

Autor je šéfredaktorem hudebního časopisu Headliner a autorem loňské knihy Neuvěřitelný Ivan Král.

Ivan Král: Smile

Warner Music 2020

 

Právě se děje

před 12 minutami

Trump má nejmenší podporu ze všech amerických prezidentů, věří mu jen 34 procent Američanů

Počínání amerického prezidenta Donalda Trumpa schvaluje na konci jeho prezidentského mandátu 34 procent Američanů. Informovala o tom agentura AFP s odkazem na průzkum společnosti Gallup. Podle ní je Trump jediným americkým prezidentem, s nímž nikdy nesouhlasilo alespoň 50 procent dotazovaných. Hodnocení prezidenta je diametrálně odlišné mezi voliči Republikánské a Demokratické strany.

Souhlas s Trumpovou politikou se od voleb výrazně snížil. V posledním průzkumu před volbami souhlasilo s prezidentovým chováním 46 procent lidí. Průzkum společnosti Gallup se uskutečnil od 4. do 15. ledna, je tedy velice pravděpodobné, že z části zachytil ohlas obsazení Kapitolu Trumpovými příznivci ze 6. ledna.

Podle Gallupu k propadu podpory přispěly také neochota přiznat porážku, vývoj epidemie covidu-19 či druhý impeachment.

Agentura také uvádí, že Trump je jediným prezidentem od roku 1938, kterému se nikdy nepodařilo získat 50 procent a více respondentů s pozitivním míněním. Nejblíže tomu Trump byl na začátku loňského roku, kdy jeho počínání schvalovalo 49 procent respondentů.

Zdroj: ČTK
před 46 minutami

Na dálnici D1 havaroval kamion, vozovka byla kvůli vysypaným plechům neprůjezdná

Na dálnici D1 u Ostravy havaroval v noci na úterý kamion, na dálnici se vysypaly balíky plechu. Směr na Prahu byl několik hodin neprůjezdný, náklad bylo potřeba přeložit. Dálnice byla znovu otevřena před 06:00, informovalo Národní dopravní informační centrum.

Nehoda se stala kolem 02:00 na 345. kilometru D1. Kamion narazil do svodidel. Podle policejního webu byly vysypané balíky s plechem asi šest metrů dlouhé.

Řidiči z D1 sjížděli na 349. kilometru u Klimkovic, zpátky se vraceli na 342. kilometru u Bravantic.

Zdroj: ČTK
Další zprávy