reklama
 
 

Ivan Král: V Česku je hodně talentů, ale bez anglických textů budou mít vždy omezené publikum

14. 6. 2016 9:20
Ivan Král Ivan Král | Foto: ČTK
V sobotu 26. června se před české publikum vrátí Ivan Král. Zahraje na pražském Výstavišti na festivalu Metronome. Jako hosta si pozval legendu českého divadla Jiřího Suchého. „Moji rodiče byli velkými fanoušky pana Suchého, takže lze říct, že jsem na jeho hudbě vyrostl. Přál bych si, aby táta a máma byli naživu a viděli nás spolu na jevišti. Nějak tuším, že v Praze budu cítit jejich přítomnost,“ tvrdí v e-mailovém rozhovoru český hudebník dlouhodobě žijící ve Spojených státech amerických.

Žijete v USA, ale pravidelně se vracíte do Prahy. Čím je pro vás Česká republika?

V Česku se cítím doma. V Americe mi chybí český humor, jídlo a lidi. To jinde neseženete.

Sledujete, co se u nás děje?

Snažím se držet krok, proto sleduji a čtu české zpravodajství. Americké zprávy pro Američany se často liší od českého pohledu, a někdy dokonce v českých médiích objevím zprávu o Americe dříve, než je zveřejněna ve Spojených státech.

Vaše nejslavnější období patří k hraní s Patti Smith. Kdy jste se naposledy viděli a o čem jste hovořili?

Ano, v období 1975 až 1979 jsem se cítil nezastavitelný. Každý v kapele byl v pohodě, protože jsme hráli s Patti. Jedno z posledních setkání proběhlo v Ann Arbor v Michiganu a pak jsem ji viděl ještě v New Yorku na její narozeniny, kde mě požádala, abych šel na pódium a přidal se k ní. Chvěl jsem se, když jsem slyšel naše písně…

Také jste hrál s Iggy Popem. Za pár dní se potkáte na festivalu Metronome. Těšíte se na něj?

Samozřejmě. Iggy je báječný. Lidé si nyní uvědomují jeho vliv nejen na hudbu, ale vůbec na image rockové hudby jakožto druhu rebelie. Jeho energie je originální. Cítil jsem ji vždy, když jsem s ním hrál.

Jeho poslední deska Post Pop Depression má velmi pozitivní kritiky. Slyšel jste ji?

Miluju ji. Iggy má výbornou kapelu a konečně se mu dostává uznání, jaké si zaslouží. Zdá se nezastavitelný se všemi aktivitami, kterým se nyní věnuje – dokument s Jimem Jarmuschem, kniha, koncertní turné. Zdá se, že to jeho letité „poskakování“ bylo jako cvičení. Možná ho to udržovalo zdravým.

Na festival Metronome jste si pozval jako hosta Jiřího Suchého. Proč zrovna jeho?

Proč ne? Spolupracovali jsme v devadesátých letech. Byl jsem rocker, takže tehdy to byla zvláštní spolupráce. Byla to ale čirá chemie. Stihli jsme nahrát jen dvě písně – na mou desku skladbu Mám tvůj stín a na jeho Narodil se Kristus pán. K oběma písničkám jsme natočili videoklip.

Moji rodiče byli velkými fanoušky pana Suchého, takže lze říct, že jsem na jeho hudbě vyrostl. Přál bych si, aby táta a máma byli naživu a viděli nás spolu na jevišti. Nějak tuším, že v Praze budu cítit jejich přítomnost.

Jiří Suchý a Ivan Král | Video: YouTube

Jak jste řekl, nahráli jste společně dvě písničky, ale jedna je vánoční. Zazní tato vánoční skladba na letním festivalu?

Pro Jiřího bych udělal cokoliv. Myslím, že je to dobrý nápad. Poslouchám ji téměř každé Vánoce.

V Česku jste pro mladší publikum známější jako producent. Jak si vybíráte umělce, jejichž desky budete produkovat?

Práce producenta je jiná než práce muzikanta nebo skladatele. Je to jako být psychiatr s dobrýma ušima. Často úspěch alba závisí na atmosféře nevědomě vytvořené producentem. Správné vedení producenta může ušetřit mnoho peněz nahrávací společnosti a zachránit zdravý rozum všech zúčastněných. Nejdřív musím poznat každého hráče, pak z něj dostat to nejlepší. Skvělé výsledky za to stojí. Vytvářet hit je naprostý požitek.

Asi nejznámější deskou, kterou jste produkoval, jsou Černý kočky mokrý žáby od kapely Lucie. Jsou to silné melodie i pro zahraniční trh?

Ano, dobrá melodie nezná hranice. V Česku je mnoho talentů, ale bez anglických textů budou mít vždy omezené publikum. Posluchač chce ideálně cítit emocionální spojení se slovy zpěváka. Jak se to ale může stát v cizím jazyce? Melodie jsou nejdůležitější, ale zážitek z písničky je intenzivnější, když se posluchač osobně ztotožní s textem.

Mám pocit, že ve vaší skladbě Nothing Last Forever slyším kousky písničky Sen. Je to pravda?

Ano, „vybrakoval“ jsem některé z mých starších písní. Mam kousky a části skladeb všude kolem.

Poslední desku Always jste nahrál před dvěma lety, uvažujete o další?

Jasně. V poslední době jsem hrál jazz spolu s technem, soulem a dubstepem. Nejsem si tedy jistý, zda mé další album bude rockové, nebo plné balad, nebo jaké vlastně bude. Doufám, že fanoušci mi pomohou a povedou mě.

Jste rocker. Nemáte pocit, že rocková hudba je v krizi? Je někdo ze současného rocku, kdo vám přijde opravdu skvělý?

Rocková hudba není v krizi, ale možná je zastíněna dalšími žánry. Nedávno jsem viděl AC/DC a mohu vás ujistit, že rock je stále velmi živý. Také jsem viděl tři dámy, které mě nadchly – Bonne Raitt, Cindy Lauper a Lucindu Williams.

Dnes je moderní mísit rock s dalšími žánry. Dělám to také. Moje poslední album Always chvílemi zní jako Rolling Stones, ale můžete na něm slyšet i balady, blues a R&B. Je multižánrové jako všechno dnes. Nová partnerství přinášejí více možností, které v konečném důsledku prospívají spotřebiteli. Je tu něco pro každého.

autor: Daniel Maršalík | 14. 6. 2016 9:20

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama