Recenze: Iron Maiden v Praze pod zavěšeným spitfirem odehráli jeden z nejzdařilejších koncertů

Foto: Lukáš Bíba
Josef Vlček Josef Vlček
21. 6. 2018 10:03
Nad hudebníky z Iron Maiden včera v pražských Letňanech visel stíhací letoun Spitfire. Zpěvák Bruce Dickinson připomněl, že na tomto stroji proti nacistům bojovali také čeští piloti v Británii.

Nová vlna britského heavy metalu vznikla na konci sedmdesátých let minulého století jako fúze stylu, který zavedly první anglické metalové kapely, a punku. Zjednodušeně to znamená něco mezi Black Sabbath a Sex Pistols.

Nejváženějšími představiteli tohoto proudu však od počátku byli Iron Maiden, kteří dodnes zůstávají věrni mixu řízných skladeb s těžkotonážními kytarovými sóly.

Jejich včerejší vystoupení na pražském Letišti Letňany, které dle pořadatelů navštívilo přibližně 30 tisíc lidí, proto bylo předvídatelné. Nikdo ale nečekal, že se bude po všech stránkách jednat o jeden z nejzdařilejších koncertů, které kdy tato kapela v Česku předvedla. Po 43 letech existence hrála jako vyzrálé víno.

Bylo požitkem sledovat poctivou a vynalézavou práci rytmické sekce. Basista Steve Harris je sice kapelníkem souboru, ale nikdy se zbytečně nedral do popředí, takže instrumentální složku koncertu obstarávaly především souboje a dialogy tří sólových kytaristů.

Síla přesně sehrané trojice je v tom, že všichni jsou sice odlišní a ve svých sólech to dovedou dát najevo, ale nikdo z nich ani na vteřinu neopustí hranice dané koncepcí Iron Maiden. Skupina tak působí kompaktně a energicky, jako stoprocentně jistý, dobře promazaný stroj.

Zpěvák Bruce Dickinson v srpnu oslaví šedesátku, ale drží vynikající formu. Zdálo se dokonce, že je přesvědčivější než při poslední návštěvě Iron Maiden v Česku před dvěma roky. Možná je to i tím, že tentokrát Dickinson použil více divadelních efektů.

Stačilo mu k tomu několik jednoduchých, jen symbolických převleků jako letecká kukla a drákulovský plášť nebo šermířská vložka, když v mezihře s historickým mečem předváděl souboj s obrem.

Pozoruhodné bylo i to, že v jeho provedení zazněly také písně, které kapela hrála v letech 1993 až 1999, kdy s ní Dickinson nespolupracoval.

Repertoár neobsahoval žádné překvapení. Po celé turné zatím Iron Maiden "jedou" jediný setlist, který představuje průřez celou jejich kariérou. Zkušená kapela ví, co od ní fanoušek chce, a dává mu to plnými hrstmi.

Musely proto zaznít skladby Aces High, Fear Of The Dark, 2 Minutes To Midnight a samozřejmě v přídavcích Run To The Hills.

U souborů tohoto typu bývá zvykem, že v programu jsou dvě nebo tři méně známé kompozice, obvykle novinky. Iron Maiden ale poslední album vydali před třemi roky, takže se vydali podobnou cestou jako Rolling Stones - pro potěšení znalců oprášili skladbu For The Greater Good Of God, kterou naposledy uváděli v době jejího vydání roku 2006, a starší, jen na některých turné hraný kousek Flight Of Icarus.

Kouzlo Iron Maiden je v pečlivé stylizaci. Jejich písně a design se pohybují na ostří mezi realitou a fantasy.

Na jedné straně druhá světová válka a stíhací letoun Spitfire, jehož přesnou kopii kapela nechala zavěsit nad své hlavy - zpěvák Dickinson připomněl, že na tomto stroji z roku 1943 proti nacistům bojovali také čeští piloti v Británii -, na straně druhé monstra, vampýři a příšery z temnot.

Přesně tak kdysi dávno na průsečíku skutečnosti a obrazotvorné, někdy až hrůzostrašné představivosti vznikaly pohádky.

A protože zpěvák Bruce Dickinson je také v těch nejzběsilejších tempech přirozený vypravěč, jemuž posluchač vůbec nemusí rozumět, přesto mu visí na rtech, jsou moderní pohádky Iron Maiden přesvědčivé.

Iron Maiden

20. června, Letiště Letňany, Praha

Stylizace sestavy se odrážela též v publiku. Tolik bizarních figurek, vykřikujících z plna hrdla v písni The Clansman slovo "Freedom!", se na žádném jiném koncertu nevidí.

Výsledek výstižně popsala vedoucí jednoho ze stánků: "Vytočili jsme jednou tolik piva, co (minulý týden) na Ozzym Osbourneovi."

 

Právě se děje

před 32 minutami

Ministryně financí Schillerová zvažuje zrušení několika daňových výjimek

Ministryně financí Alena Schillerová (za ANO) zvažuje zrušení několika daňových výjimek. Jedna z nich se týká takzvaného časového testu při prodeji investičních bytů. Další v dnešní Partii televize Prima Schillerová upřesnit nechtěla, protože nebyly projednány s koaliční sociální demokracií. Totéž se týká daňového osvobození příjmů z prodeje bytů.

Příjmy z prodeje investičních bytů se nedaní v případě, že je majitelé vlastní nejméně pět let, uvedla ministryně. Lhůtu by chtěla prodloužit na 15 let. Opatření by podle ministryně mohlo podpořit vlastnické bydlení lidí, kteří by byt také skutečně užívali, stát by mohl získat kolem 600 milionů korun ročně.

"Mám tam ještě tři, čtyři věci," uvedla Schillerová. Pokud by na nich byla v koalici shoda, ukončení těchto daňových výjimek by přineslo podle ní dvě až tři miliardy korun.

Koalice se nedávno dohodla na zavedení nedaněného stravenkového paušálu pro zaměstnance, který by měl fungovat vedle klasických stravenek. Daňové zvýhodnění paušálu by mělo zůstat stejné jako u stravenek, v případě stokorunové stravenky by tak zaměstnanci měli mít 55 korun za každý odpracovaný den. Změna kritizovaná zejména odbory má být součástí daňového balíčku, který by měl platit od roku 2021.

před 42 minutami

Na cenách Goya uspěl Almodóvarův film Bolest a sláva

Sedm španělských cen Goya včetně těch za režii a nejlepší film získalo Bolest a sláva režiséra Pedra Almodóvara. Sošku za herecký výkon na galavečeru ve své rodné Malaze převzal Antonio Banderas. V Bolesti a slávě hraje stárnoucího režiséra, jehož předobrazem byl sám Almodóvar. Pět cen dostalo drama ze španělské občanské války Mientras dure la guerra (Dokud je válka) režiséra Alejandra Amenábara. Nejlepší herečkou je Belén Cuestaová z dramatu La Trinchera Infinita (Nekonečný zákop), jež vypráví o muži skrývajícím se za frankistické diktatury ve svém domě. Cenu pro nejlepší evropský film si odnášejí Bídníci francouzského režiséra malijského původu Ladje Lye.

Zdroj: ČTK
Další zprávy